Květinová Unie aneb NGP nás reprezentovala v Bruselu. Jak a čím, naznačí pražská výstava o výstavě Bruselské
Květinová Unie je teď v Praze
Od 10. 2. do 7. 5. 2023
Veletržní palác
Malá dvorana
„Jsme hrdí na to, že v minulém roce galerie sama nebo ve spolupráci připravila pět výstav v zahraničí, z toho dvě v Bruselu, dvě v Paříži a jednu v Hamburku.
Takový počet a význam zahraničních projektů zažila naše instituce ve své historii úplně poprvé.
V Bruselu Květinovou unii vidělo 85 000 návštěvníků a měli jsme na ni pozitivní ohlasy.
Je skvělé, že ji návštěvníci nyní uvidí u nás.“
generální ředitelka NGP Alicja Knast.
„Na prezentaci jsme pracovali více než rok a snažili se, aby byla zároveň kolektivní i individuální, aby se v ní stíraly hranice mezi uměním a něčím použitelným, tak jako mezi svobodným uměleckým vyjádřením a službě společným ideálům, kterým věříme.“
Michal Novotný, ředitel Sbírky moderního a současného umění NGP
a kurátor celého projektu
Namísto kontroverze, důstojná výzva k souznění
Ještě máme v paměti, rozruch, který vyvolala diskutabilní Entropa Davida Černého při našem předchozím předsednictví. Vzpomínka na tento sarkasticky ostrý pohled na Evropskou unii podaný autorem, jistě vyvolá i nepříjemno v duši těch, kteří tam tehdy za Česko působili. Nebylo jistě snadné ani pro profesionální diplomaty, natož pak pro běžné pracovníky různých odborností, vysvětlování a „žehlení“ pobouřených zastupitelů většiny států sdružených v EU. Osob často právem pohoršených symbolikou zakomponovanou do pomyslné mapy Evropy. A to ještě navíc nešlo jen nějaký ten dílčí segment naší umělecké prezentace, ale o dominantní dílo. Však také muselo být předčasně odinstalováno, aby nedělalo zbytečně zlou krev mezi námi a našimi evropskými partnery a dokonce i mezi nejedním dotčeným státem vůči jinému právě tím sousedovým dotčením poťouchle potěšeným.
Evropská Unie není jistě bez vady a není ve všem dokonalá. Ano, ale snahou všech států i jejich zástupců, by mělo být tišení potenciální zášti a hledání všestranně prospěšných kompromisů vedoucích konstruktivně vpřed. A tomu rozhodně Entropa nenapomáhala, byť byla myšlena s nadsázkou, humorem a kriticky. Ne však diplomaticky. Proto nakonec náš stěžejní kulturní artefakt z Bruselu zmizel a svůj názor jsme si mohli utvořit prohlídkou jeho nové instalace v pražském Centru DOX.
To druhé předsednictví České republiky, konané od září do prosince roku 2022, nabídlo zcela opačný pól - důstojnou výzvu k celoevropskému souznění.
Správná volba. Zejména v současné celosvětové situaci, která se dotýká přímo Evropy, Evropské Unie a vlastně už tak či onak každého státu tohoto sdružení.
Květinová Unie oslovila správnou notou
Je až symbolické, že první letošní vernisáž výstavy konané v NGP, ve Veletržním paláci dne 9. 2. 2023, byl výstavní projekt Květinová unie.
Projekt, který tvořil umělecký apel a české sdělení celé Evropské Unii, po dobu českého předsednictví Radě Evropské unie v Bruselu.
Příznačné, je i to, že projekt připravila svorně skupina devíti mladých českých umělců, textilních designerů a grafiků.
Žel, celkovou původní realizaci projektu Květinové Unie, instalovanou do vnitřních prostor dvou stěžejních unijních objektů, nelze samozřejmě zde v Praze v plné šíři představit. Nejen co do plošného uspořádání, ale i proto, že celý výstavní projekt doplňoval a dokonale korespondoval s architekturou a koncepcí vybraných prostor bruselských interiérů. Ty u nás nemáme.
Na výstavě v Praze, tak můžeme fakticky spatřit ukázky z celkové bruselské expozice nainstalované do prostor Malé dvorany Veletržního paláce. To hlavní tu však je. Možnost pro návštěvníky spatřit exponáty zde a mít je přímo na očích.
Ručně tkané tapisérie v Bruselu zdobily stěnu obrovského sálu. A v Praze se může pohledem zblízka přesvědčit, že jsou opravdu vytvořeny z textilního odpadu.
Zajímavý funkční a přesto fantaskní počin, jakým je z části sice nový, ale zčásti také tzv. upcyklovaný nábytek. Ten sloužil opravdu k užívání v Bruselu a je nyní volně k vyzkoušení námi u nás v Praze. A k vyzkoušení svádí. Nádhera kultovní české klasiky, značky TON, je tu - díky fantazii umělců a řemeslné dovednosti tvůrců - přeměněna do podoby oživlé a prorůstající flóry. A přesto se na nich dá sedět.
A k vidění jsou v Praze i krátké filmy a videa. Zájemci si je v Malé dvoraně mohou vychutnat na obří obrazovce, jako v kině. V Bruselu byly z filmů vyňaty klíčové záběry, přeměněny na plakáty a nainstalovány jako dekorace příhodných míst jednacích budov. Malý náznak jak to tam s těmito plakáty asi bylo, nabízí jejich pražské umístění na prosklené stěně Malé dvorany hned za výtahem na výstavní ochozy.
Příjemné je také to, že lze vstoupit na 12 zde vystavených květinových koberců, tvořících v Praze, stejně jako i v Bruselu, vtipnou alegorii oficiální vlajky EU. Můžeme tak chodit
po těch samých kobercích, po nichž kráčeli půl roku diplomaté v Bruselu a lze tak říci v nadsázce, že ve Veletržním paláci můžeme kráčet po kobercích, po nichž ještě před pár měsíci „kráčely dějiny“.
Pražská výstava nabízí navíc i ukázky kostýmů z obou, ve smyčce nepřetržitě promítaných, krátkých filmů. Ty takhle dokonce v Bruselu k vidění nebyly.
Spíše než (sebestřená) prezentace České republiky, projekt o myšlence evropanství
Dejme teď ale prostor oficiální informaci k výstavě v Malé dvoraně Veletržního paláce k výstavnímu projektu - Květinová unie.
· „Výstavní projekt Květinová unie byl původně realizován u příležitosti českého předsednictví v Radě Evropské unie v Bruselu, kde ho vidělo přes 85 000 návštěvníků.
· Projekt připravený skupinou devíti mladých českých umělců, textilních designerů a grafiků, akcentuje potřebu dialogu, péče o druhé a o naše životní prostředí.
· Cílem je prezentovat český vztah k přírodě a zdůraznit zásadní témata, ať už se jedná o bezpečnostní otázky nebo propagaci unijních hodnot v zemích východní Evropy.
· Devět mladých českých umělců a designerů vyzdobilo při příležitosti loňského předsednictví České republiky dvě budovy Rady Evropské unie v Bruselu – Justus Lipsius a Europa Building.
· Skupina se rozhodla svou prací vyjádřit hodnoty, které pro ni Evropská unie zosobňuje.
· Spíše než prezentaci České republiky se věnovala myšlence evropanství. Společnou kampaň i individuální intervence spojuje představa společenství květů vyrůstajících z jedné země, podtrhující zároveň ekologickou problematiku.
· Všechna díla byla vytvořena na míru a dle specifik administrativních a reprezentativních budov Evropské rady.
· Spíše než o výstavu jde o vstup výtvarného umění do politického a symbolického prostoru.
· Prostor daný autorům k dispozici, zaplnily ručně tkané tapiserie vytvořené z textilního odpadu, zčásti nový a zčásti upcyklovaný nábytek kultovní české značky TON, přeměněný do tvarů a podob oživlé prorůstající flóry, krátké filmy a videa, ale i 12 koberců, jež jsou alegorickým pojetím oficiální vlajky EU.
· Projekt ukazuje, že ekologické nemusí nutně znamenat méně atraktivní. Imperativ udržitelnosti se propsal do všech úrovní výstavy, nejen do obsahu, ale i do výroby.
· Vnesení rukodělných forem do reprezentativního prostoru budov Evropské rady také upozornilo na snahu o překonání uznávaných hranic mezi výtvarným a užitým uměním“.
Na okraj jednotlivých součástí celého výstavního projektu Květinové Unie
Květinová unie, květinové spojení
Autor: JAN BROŽ
Hlavním symbolem předsednictví se stal věneček dvanácti léčivých rostlin na ekologicky vyrobeném koberci. Ten byl umístěn na podlaze hlavního prostoru atria budovy, v níž se odehrávají samotná zasedání Rady. Prostor se proto opakovaně zcela vyklízí, což podlahová kresba umožňuje.
Vití věnců je starobylý obyčej, a to nejen slovanský. Umělci se rozhodli nahradit kruh dvanácti zlatých hvězd z vlajky Evropské unie věnečkem dvanácti léčivých květů z různých regionů Evropy. Stonky jednotlivých květů se vzájemně proplétají a vytvářejí stále pevnější svazek, symbolizujícím evropskou sounáležitost různých regionů. Jednotu, která se nevylučuje s lokální identitou, folklorem a tradicí. Ze žhnoucích hvězd na vzdálené obloze se motiv přetransformoval do květinového společenství bzučící letní louky.
Metafora věnečku míří i k českému národu, často tak skeptickému k velkým ideám přicházejícím zvenčí. Nahrazení vzdálených hvězd květinami je gestem, které má Čechům srozumitelně zprostředkovat evropskou myšlenku „jednoty v rozmanitosti“. Má jim také pomoci přiblížit téma ekologie, a to i prostřednictvím našeho vřelého a pozitivního vztahu k přírodě.
Věneček, který do vody házely dospívající dívky, apeluje na zodpovědnost naší země spjatou s pomyslným dosažením dospělosti. Česká republika letos oslavila 18. výročí vstupu do Evropské unie. Václav Havel spolu s dalšími signatáři Charty 77 již v roce 1985 v takzvané Pražské výzvě vybízel k evropskému sjednocení a hovořil o Evropě ukotvené na společném duchovním základě. Stejně tak se zmiňoval o nutnosti obětovat část svého soukromého štěstí ve prospěch vyšších ideálů a upozorňoval na zhoršující se stav životního prostředí. Opakoval také, že pouze duch evropanství může zbavit českou společnost strachu z druhých.
Vzkvétání textilního odpadu
Autorky: BARBORA FASTROVÁ & JOHANA POŠOVÁ
Motiv propojení se objevuje i v rozměrné tapiserii, kterou pro prostor tiskových konferencí v budově Europa připravily Barbora Fastrová a Johana Pošová. Tapiserie, ručně utkaná během intenzívní šestiměsíční práce, zobrazuje výpravným způsobem proces recyklace plastových lahví do textilního vlákna. Látky použité pro tkaní pocházejí z druhé ruky a z továren, kde by byly pod označením zbytkového materiálu zlikvidovány. Práce spočívala ve stříhání a splétání proužků látky.
Výjev propsaný do tkaniny ilustruje nejen její samotný vznik, ale také metamorfózu mezi člověkem, rostlinou a odpadem. Do námětu vnesly autorky i jejich osobní aktuální téma mateřství, a to i v alegorickém smyslu matky země, která dává život. Dílo s jeho rukodělnou, domácky nedokonalou estetikou vytváří záměrně funkční kontrast k čistému, odosobněnému prostoru reprezentativní haly.
Morfující nábytek
Autorky: BARBORA FASTROVÁ & JOHANA POŠOVÁ
Židle, stoly a stoličky, jež tvořily vybavení vnitřních zasedacích a čekacích, ale také reprezentativních prostor (tzv. prezidentský salonek) Rady, jsou upravenými kusy starého a nového nábytku z ohýbaného dřeva. Ten je v Čechách všudypřítomný nejen napříč domácnostmi, ale i ve veřejných prostorách. Zčásti nový a zčásti z bazarů upcyklovaný nábytek ve spojení s odpadem z tovární výroby se mění do tvarů a podob oživlé prorůstající flóry.
Autorky k sobě skládají různorodé kusy jako jednotlivé dílky puzzle, což evokuje vzájemnou provázanost i nutnost dialogu. Atypická skládačka je dovršena novým čalouněním – látkami utkanými unikátní českou technikou art protis pod značkou Overall Office. Ta umožňuje kolážově kombinovat různé tvary do jedné vrstvy látky.
Autorky si pohrávají i s hranicí mezi funkčním nábytkem a uměním. Některé kusy si stále udržují funkci pohodlného sezení, jiné se díky prorůstání organických tvarů stávají již jen objekty k obdivu. Jednotlivé tvary zároveň podněcují a někdy i vynucují fyzickou blízkost a bezprostřední kontakt.
Nenáhodná spojení
Autor: JAKUB CHOMA
Jakub Choma pro svou práci využil prostory, které v budově Rady slouží jako čekárna pro návštěvy. Inspirací mu byl motiv „meeting stone“, virtuální monolitický objekt ze počítačové hry.
Tyto kameny ve hře slouží ke svolávání klanu, k teleportaci spoluhráčů na místo před monolitem. Choma zkoumá téma vztahu člověka a předmětů, které vytvářejí základnu, platformu k setkávání se a sdílení situací. Takovým objektem je ostatně celá budova Evropské rady. Dílo je tak bodem poskytujícím náhodným skupinám návštěvníků prostor pro nezávaznou lidskou komunikaci, společný obdiv nebo zastavení se v úvaze na sdílené téma.
Hlavní objekt připomínající monolit a přesahující odhadovanou výšku průměrného návštěvníka je vyroben zčásti z přírodního korku a symbolizuje různé vrstvy lidské kultury. Přilehlá knihovna, informační kiosek a lavičky na sezení vznikla ve spolupráci Tomáše Kocky Juska s Alex Selmeci . V různých materiálech a formách propojují a proměňují faktické informace o výstavě i nesouvisející obrazy, které jsou s kampaní symbolicky spjaté. Autor v instalaci pracuje s metaforou klíčení a prorůstání škvírami a spárami, která odráží politickou angažovanost stejně jako apel na zpytování svědomí.
Lavičky mají formu záhybu, který může zachytávat drobnosti vypadlé z kapes a jehož tvar připomíná klíček semínka zvedajícího se z půdy.
Ceremonie slavnostního otevření
Autor: JAKUB JANSA
Film Jakuba Jansy přejímá téma květin a jejich role při diplomatických ceremoniích a spojuje je s rolí umění. Ptá se, zda jsou pouhou pasivní dekorací, nebo se mohou stát více aktivním činitelem politického rozhodování. Hlavní postava – celerista, hybrid člověka a zeleniny, je zároveň alter egem umělce a otázkou, může-li svým uměním něco změnit. Celer je českou národní zeleninou, která není atraktivní a módní jako brokolice, kadeřávek nebo exotické avokádo. Do postavy se tedy promítá i symbolika méněcennosti malého středoevropského národa.
První část videa tvoří ironický a místy útočný projev celeristy ke květinám. V druhé části se postava vědmy snaží pozitivním myšlením květiny aktivizovat. Práce je otevřenou poctou několika dílům umělecké historie, jako jsou například Svatba se Zemí od Annie Sprinkle, Výuka abecedy rostlin od Johna Baldessariho či série fotografií od Taryn Simon zachycující kytice stojící na stolech během důležitých politických jednání.
Dualismus → dilema → iluze?
Autorka: VALENTÝNA JANŮ
Valentýna Janů si ve svém experimentálním filmu pohrává s tématem dilematu způsobeného současným rozrušováním hranic mezi různými dualismy, jako jsou soukromé a veřejné, individuální a globální, performance a autenticita či naděje a skepse. Situacemi zobrazenými ve filmu prostupuje ambivalence a náhlá nutnost vymezovat se a rychle rozhodovat. Postavy ve filmu jsou neustále vystaveny hodnotícímu zraku světa, fiktivním divákům televizních zpráv nebo baletního představení či skutečnému filmovému publiku.
Na začátku filmu je moderátorka při cestě domů rozkvetlým parkem donucena k náhlému televiznímu vstupu. Střední část představuje podivnou schůzku mileneckého páru v Maroldově panoramatu, kde se na pozadí válečného výjevu proměňuje dynamika mezi oběma postavami.
Závěrečná scéna se odehrává na jevišti s tanečníkem představujícím znavenou labuť, která se nemůže rozhodnout, jak její příběh skončí. Labutí jezero, balet interpretovaný tanečními soubory po celém světě, je znám svým nejasným závěrem.
Společný směr zdánlivě cizích osob
Autor: MARTIN KOHOUT
Dvě 3D animace Martina Kohouta v prostoru Evropské rady umístěné v hlavních průchozích prostorách působily jako uvítání kolemjdoucích a zároveň odrážely téma náhodně vzniklé skupiny, která se stává kolektivem.
První video sleduje skupinu květů plujících na hladině, kde občas vytvoří kruh odkazující na ústřední motiv celého projektu – symbol Evropské unie. Houpající se květy působí až meditativně a nakonec se pod vodou spletou ve věnec.
Druhé video, vytvořené společně s kyjevským animátorem Jurijem Kudrykem, sleduje formálně stylizovaný dav kráčející společně před kamerou. Záběr oživují mikroakce. Někteří lidé jdou pomaleji, jiní rychleji, někdo se občas ohlédne, další telefonují. Jdou odhodlaně, ale bez spěchu a s neznámým cílem. Téma pochodu vyjadřuje spontánní akt sounáležitosti, vyjádření názoru neagresivním tělesným pohybem. Vychází ze situací, kdy i mezi téměř neznámými nebo zcela cizími lidmi vznikne silné pouto dané kontextem a atmosférou. Inspirace pochází nejen z pochodů a protestů běžných lidí, ale například i z demonstrativního odchodu diplomatů při videoprojevu Sergeje Lavrova na zasedání OSN na začátku okupace Ukrajiny.
Neformálnost ve světě květin
Autorky: OVERALL OFFICE (Karolína Juříková a Kristýna Nováková)
Karolína Juříková a Kristýna Nováková prostupují jménem slow fashion značky Overall Office vícero částmi projektu v podobě oděvů a textilií, které se barevně i tvarově inspirují rozmanitou říší květin.
Ve videu Jakuba Jansy se státnický šatník prolíná s fyziognomií květin a z obou světů si vybírá jejich nejzásadnější znaky. Politická formálnost se kombinuje s přírodní rozjíveností, ale i jednoduchou naivní papundeklovostí dětských televizních pořadů.
Druhý oděvní vstup Overall Office míří do videa Valentýny Janů, aby propojil oděvní a květinový svět jako leitmotiv všech tří částí filmu, ale také kostýmů a kulis jednotlivých scén. Kabát s květy růží splývá s petřínskou růžovou zahradou, červené sako hlasatelky je parafrází formálního moderátorského oděvu. Je vytvořené unikátní československou technikou art protis, používanou obvykle pro tvorbu netkaných nástěnných koberců.
Technika se promítá také do nábytků a objektů dvojice Pošová & Fastrová inspirovaných poněkud monotónními oděvy jako jsou košile, saka i kravaty, oblékané v Evropském parlamentu, Ty se proměnily do podoby svéhlavých květů. Značka tak vysílá pozitivní zprávu v podobě skryté naděje pro životní prostředí, denně výrazně negativně ovlivněné právě výrobou nového oblečení ve fast fashion prostředí.
O vzniku projektu
· Všechna díla projektu Květinová unie byla vytvořena na míru a v rámci specifik administrativních a reprezentativních budov Rady Evropské unie v Bruselu.
· Spíše než o výstavu se jedná o vstup výtvarného umění do politického a symbolického prostoru.
· Umělci a designéři koncipovali projekt jako kampaň, založenou na typicky českém přístupu polidšťování, posunu velkých ideálů do domáckého a intimního, lidského rozměru.
· Umělci na počátku vytvořili kolektiv, který podobně jako Rada EU společně rozhodoval o všech otázkách kampaně.
· Rozhodli, aby byla otevřeně proevropská a pozitivní, a to i jako komentář ke skepticismu, tolik vlastnímu české kultuře.
· Snahou bylo ukázat, že ekologické nutně nemusí být méně atraktivní, ale může mít vlastní estetickou kvalitu.
· Imperativ udržitelnosti se propsal do všech úrovní projektu. Do toho, jak byla vystavená díla vyrobena, jak byla používána i co zobrazovala.
· Vnesení často až rukodělných, záměrně prostých domáckých forem do reprezentativního prostoru dvou budov Rady EU bylo také snahou o jejich oficiální uznání. Snahou o překonání uznávaných hranic mezi krásným a užitým umění, mezi uměním pro umění a uměním, které něčemu slouží.
· Projekt se snažil využít nutnost podřídit se složitým provozním nárokům budov i omezený rozpočet jako vlastní přednost.
· Výsledkem byl symbolický obraz malé země, která nestaví svoji identitu na monumentalitě, ale na prosté lidské upřímnosti spojené se schopností nacházet chytrá a neotřelá řešení.
Text připravili: Eva Sochorová, ved. oddělení PR a tisková mluvčí NGP a Richard Koníček
Foto: Wenca Nikoníček (14 x) a Richard Koníček (5 x)
Květinová Unie je teď v Praze
Od 10. 2. do 7. 5. 2023
Veletržní palác
Malá dvorana
Komentované prohlídky:
23/2 16.30
Komentovaná prohlídka s lektorkou Eliškou Jelínkovou
18/3 14.00
Komentovaná prohlídka s lektorkou Eliškou Jelínkovou
25/4 16.30
Komentovaná prohlídka s kurátorem výstavy Michalem Novotným, ředitelem Sbírky moderního a současného umění NGP
Cena: zdarma / Doba trvání: cca 60 min. / Místo setkání: u pokladny Veletržního paláce / Rezervace na GoOut
Více o výstavě Květinová Unie v Bruselu: