Kursk aneb aneb o bušení na dveře zabedněnosti, které doléhalo k uším, co slyšet nechtěly....
Velký sál Lucerny - Praha
Na pozvání distribuční společnosti Bioscop jsme se 10. 1. 2019 zúčastnili novinářské projekce filmu s názvem Kursk. Kursk? Jako by to město, jeho jméno, jako symbol, mělo nějakou moc. Na jedné straně největší tanková bitva 2. sv. války, která definitivně zlomila údernou sílu fašistického armády a otevřela cestu k vítězství Sovětského svazu nad německým agresorem, na straně druhé nevalně proslulá pýcha ruského námořnictva, největší jaderná ponorka své doby, která naopak zasadila drtivou ránu přežívajícím postojům konzervativců se zakořeněným pudem ukončené studené války. Obojí nese jméno města Kursk. A obojí je mezníkem v dějinách.
Co prozrazuje distributor?
155 m dlouhá jaderná ponorka K-141 Kursk je ´nepotopitelnou´ pýchou Severního loďstva ruského válečného námořnictva. Při námořním cvičení v roce 2000 se na ní nachází 118 členů posádky. 12. 8. 2000 otřesou trupem ponorky mohutné exploze, jež ji pošlou do hloubky 108 metrů na dno Barentsova moře. Začíná boj s časem. Pro námořníky i jejich rodiny. Záchrannou operaci komplikuje zchátralé vybavení a odmítavý postoj ruské vlády přijmout zahraniční pomoc…
Velké překvapení jedné filmové produkce
Dá se spekulovat, proč vznikl film až 19 let od tragédie. Dá se spekulovat, proč po tak silném námětu nesáhla některá dominantní kinematografie od USA po Evropu. A dá se spekulovat i nad odpovědí, která se nabízí. Film je o katastrofické ´ostudě´ jedné ze světových velmocí a ´možnostech´ jiné světové velmoci. Je už dávno pryč studená válka, ale velmoci jsou velmoci a prestiž je prestiž. Ač se dnes a denně jedná ´jakoby´ otevřeně a se vzájemným pochopením o vzájemných vztazích, tak se dá spekulovat, proč se námětu ujala relativně nezávislá produkce ze dvou menších, dá se říci, nezávislých, zemiček, jakými jsou Belgie a Lucembursko. Ale sláva jim. Ten román o téhle události po takovémto zfilmování volal, stejně jako událost sama.
Filmová produkce
Produkce se ujala Europa Corp. Což není nikdo menší než Luc Besson. Film svěřil svému producentu Arielu Zeitounovi, jenž stojí například za filmy jako Případ Sloane, Colombiana, Sexy Pistols a jenž má zároveň vlastní režisérské zkušenosti. Ariel Zeitoun na realizaci vzpomíná: „Projekt Kursk byl nějaký čas u ledu. A když mu Luc Besson konečně dal zelenou, požádal jsem, aby mi svěřil dohled nad produkcí. Původně se myslelo, že velkou část obsazení budou tvořit američtí herci. Z evropských herců už jsme ostatně měli Colina Firtha a Matthiase Schoenaertse. Když jsme si ale nad výběrem dalších sedli s Lucem a režisérem filmu Thomasem Vinterbergem, shodli jsme se, že Kursk všichni vnímáme jako film evropský. Tak bychom měli angažovat spíše nejlepší evropské herce, které půjde získat. Nabídku na hlavní ženskou roli dostala francouzská herečka Léa Seydoux. Po produkční stránce šlo o velmi náročný a drahý projekt. Velkou technickou výzvou byla ponorka, kterou jsme ponořili do vody s herci i štábem. Byl to nejtěžší, ale i nejzajímavější film, jaký jsem kdy produkoval.“
Z knihy na plátno
Silný příběh Kursku zaujal scenáristu Roberta Rodata, který má čich na silné náměty. Scénářem k filmu Zachraňte vojína Ryana byl nominován na Oscara. Adaptovat drama Roberta Moora pro film ale chtělo nejen předlohu, ale i něco navíc. Robert Rodat se obrátil na dostupnou osobu nejpovolanější účastníka oné události, na britského kapitána Davida Russella. Ten v té době sloužil v Britském královském námořnictvu a v roce 2000 vedl záchrannou misi ke Kursku.
Dohodli se.
Tak jako před tím Robert Moore, autor knihy, jenž při psaní knihy s Davidem Russellem konzultoval. David Russel se stal odborným a hlavně autentickým konzultantem i při natáčení filmu. Ve filmu je jednou z hlavních postav komodor David Russel, ve filmu ho ztvárnil britský herec Colin Firth. Známe ho, mimo jiné od roku 2011, jako nositele Oscara za hlavní mužskou roli ve filmu Králova řeč. A jak k tomu sdělil sám komodor David Russell:
„Film se drží knihy a popisuje události, jak jsem je zažil. Hlavní věci a fakta jsou dost známé. Nejde ale o dokumentární film, tak si režisér mohl dovolit trochu svobody při vyprávění. Ale jinak je to natočené v duchu knihy. A kniha je velmi věrným popisem skutečných událostí.“
Film je srozumitelný i akční…díky režisérovi
Film je víc než potřebný. Poněkud nahrává jedné straně a právem, leč přece jen nelichotivě, odhaluje stranu druhou. Takže, komu to svěřit? Produkce vybrala Thomase Vinterberga.
„O tragédii na ponorce Kursk jsem měl jen velmi povrchní znalosti,“
připustil režisér,
„ale jedna informace ze zpráv ve mně byla.
Klepání kladivem na stěnu ponorky… zoufalé volání o pomoc.“
Kdo je Thomas Vinterberg? Thomas Vinterberg s velikány jako Lars von Trier, Kristian Levring a Soren Kragh-Jacobsenem založil významné filmařské hnutí - Dogme 95, které zažehlo nepominutelné postmoderní hnutí dánského, a potažmo i evropského filmu. Hlavním prvkem hnutí i práce hvězdných režisérů je upřednostnit příběh a herectví i návrat k filmu jednoduchému, zbavení se balastních efektů a kalkulativních produkčních úprav.
Thomas Vinterberg natočil i kritiky ceněné filmy jako Rodinná oslava (Festen/Celebration, 1998), nebo Hon (Jagten/TheHunt, 2012). Vinterberg netočí jen tak něco, ale projekty pečlivě vybírá a podílí se i na scénáři. V případě Kursku to bylo ale jinak.
„S tímhle filmem to bylo jiné. Oslovil mě herec Matthias Schoenaerts, s nímž jsem už dělal film Daleko od hlučícího davu (Far from the Madding Crowd, 2015)a požádal mě, abych si přečetl scénář filmu, kde má hrát hlavní roli. Scénář Roberta Rodata byl dokonalý. Obsahoval naléhavost, kterou máme, když nám dochází čas. Navíc mísí politické téma s milostným příběhem. A pro mě to byla především možnost mluvit o statečnosti a loučení lidí, kteří věděli, že se blíží konec. Jakmile jsem scénář přečetl, už jsem neváhal.
Nikdo ale nevíme přesně, co se dole dělo. Tak jsme najali odborníky. Ale pro dramatičnost filmu jsme museli udělat i změny. Třeba hlavní postava ve skutečnosti neměla děti. V našem filmu dítě má a druhé je na cestě. Chtěli jsme stvořit portrét, reprezentující vojáky z Kursku a jejich 71 dětí na pevnině. S Robertem Rodatem jsme na úpravách scénáře pracovali víc než rok….“
Polykáte andělíčky i slzy
Náš subjektivní názor jsme nechali na závěr. Už první vteřiny filmu - ať už jde o nápad autora hudby, zkušeného Alexandra Desplata či režiséra - je výmluvný. Slyšíte ozvuky mořských hlubin za neprostupnou, ale i neprostoupitelnou stěnou z oceli. A pak to jede. Film, kde je divákovi více méně jasné, jak to bude, není snadný, ani běžný. Ale zde to nevadí. Tím víc totiž působí. Hybatelem děje je odhalování faktů, která se kolem události kupí. A ty už zná málokdo. Takže, čím víc se do toho ponoříte, tím víc se vám nedostává kyslíku, a tím víc emocí vás topí. A vše vás to přibije do sedadla, že zapomenete na bolest, která vás právě trápí, a s napětím čekáte, jak to dopadne, ač to vlastně víte od počátku. To je - pokud jde o řemeslo - rozhodně na filmu to nejúžasnější. A pak je tu děj z hlediska vnějšího. Vztahového. Kypí vám žluč, derou se slzy, prali byste se a láme vás beznaděj. Ale hlavně si říkáte, proboha, je tohle vůbec možné?
Jste v pasti a z kina jdete s hlavou skloněnou nebo kypíte zlostí. A vůbec nejde o politiku, ani tu mocenskou, ta - jak je vidět - je o to horší, že ji tvoří lidé. S velkým ´eL´, ale i s malým a ještě menším ´el´. Až by se dalo říci, je to agitka pro jednu stranu. Jenže to není vymyšlené, to se stalo. A to je ten´děs. Max von Sydow v roli admirála Vladimira Petrenka si při své umělecké velikosti svou roli ve svém věku snad ani nezasloužil. Ale na druhé straně, kdo by to tak uhrál. No snad se ještě dočká pozitivnějších rolí, aby nám nezůstal v paměti takhle.
Fakta o tragédii ponorky K-141 – Kursk
Jaderná ponorka Kursk z roku 1994 byla 2 x větší než jumbo jet a delší než 2 fotbalová hřiště. S rozměry 155 m délky a 4 patry šlo o největší zkonstruovanou útočnou ponorku. Tvrdilo se, že tento typ je - díky dvojitému trupu -´nepotopitelný´. 10. 8. 2000 začalo námořní cvičení - zúčastnilo se ho 30 lodí a 3 ponorky. O 2 dny později, 12. 8. 2000, došlo na Kursku k výbuchům, jež zaznamenaly seizmografy až na Aljašce. Exploze poslaly ponorku ke dnu Barentsova moře. Nejméně 23 ze 118 námořníků na palubě přežilo. Záchranné akce Rusů byly ale neúspěšné, a to z důvodu zastaralého a špatně fungujícího vybavení. Pomoc nabízely USA a Británie marně. Rusko až 16. 8. 2000 požádalo o pomoc britskou a norskou vládu. Záchranná loď vyslaná z Norska 17. 8. 2000 dorazila 19. 8. 2000. Britští potápěči se dostali k nouzovému průlezu ponorky 20. 8. 2000. Vzduchová kapsa v bloku 9 už byla ale zaplavena… Novinář Robert Moore o tom napsal knihu Čas umírání (A Time to Die: The Untold Story of the Kursk Tragedy). Česky vyšla v roce 2003.
Titul: Kursk
Země produkce: Belgie / Lucembursko 2018
Producent: Ariel Zeitoun
Režie: Thomas Vinterberg
Scénář: Robert Rodat podle knihy ´Čas umírání´
Kamera: Anthony Dod Mantle
Střih: Valdís Óskarsdóttir
Hudba: Alexandre Desplat
Výprava: Thierry Flamand
Kostýmy: Catherine Marchand
Casting: Gigi Akoka, Hervé Jakubowicz, Mustapha Souaidi
Hrají: Matthias Schoenaerts (Mikhail Averin), Léa Seydoux (Tanya Averin), Colin Firth (komodor David Russell), Max von Sydow (admirál Vladimir Petrenko), Peter Simonischek (Viacheslav Gruzinsky), August Diehl (Anton Markov), Magnus Millang (Oleg Lebedev), Matthias Schweighoefer (Pavel Sonin), Steven Waddington (Graham Mann), Artemiy Spiridonov (Misha Averin) a další…
Formát: 2,35 : 1 (Cinemascope), Dolby Digital, 2D digital
Jazyková úprava: anglicky s českými titulky
Žánr: akční, drama
Zvuk: 5.1
Stopáž: 117 minut
Přístupnost: nevhodný do 12 let
Premiéra: 17. 1. 2019
Hodnocení: 100 %
Richard Koníček
Foto: bioscop
Trailer:https://www.youtube.com/watch?v=xExzwSc4_eQ