Kunratickým údolím aneb cestou přírodou od rybníka Šeberák k rybníku Ohrada …
Kunratice - Praha
23. 6. 2020
Koronavirové uspání kultury byl problém. Život je ale boj, a tak jsme situaci čelili, jak jen to šlo. Když vláda trošku povolila vodítko, s nasazeným náhubkem jsme vrazili do přírody. Kolem Prahy chodíme oba celý život a spolu půlstoletí. Najít cestu, kterou jsme ještě nikdy nešli, je kumšt. Ale zdařilo se. Zvolenou lokalitou jsme se sice pohybovali bezpočtukrát, ale našli jsme cestu nám neznámou. A stojí za projití i ve stavu a věku, jejž nám čas a osud už přisuzuje.
Začátek byla klasika - Šeberák
Proslulý pražský rybník Šeberák patří do městské části Kunratice. Jeho rozloha činí 9 hektarů a jistí ho hráz o délce 120 metrů, šířce 10 metrů a výšce 3 metry. Obvod břehu se uvádí 1.9 kilometrů. Rybník napájejí potoky Kunratický a Olšanský, který tu končí, neboť z rybníka teče už jen potok Kunratický. Ve srovnání s jiným vodními plochami Prahy je rybník Šeberák na 6. místě. Slouží k rekreaci, rybolovu a útočiště tu mají i vodní ptáci. Jihovýchodní strana Šeberáku, nacházející se mezi oběma přítoky, byla od 80. let 20. století proslulou nuda pláží, téměř nejstarší a trpěnou, či spíše raději neviděnou i minulým režimem.
Pokud jde o historii, zmínka o rybníku Šeberák pochází z roku 1602. Koupaliště vzniklo v roce 1933. Po celou svou dobu v zimě sloužil jako zdroj ledu, v létě k chovu ryb, jichž bylo i deset tun. Peripetie po roce 1989 jsou tahanice, zvraty a podrazy jako všeho, po čem se sápala neviditelná ruka trhu a chamtivost, či vypočítavost developerů a takypodnikatelů. A když ho podnikatelé, nakonec s patřičným ziskem prodali městu, rybníku i uživatelům se ulevilo.
V roce 2018 byl rybník Šeberák konečně odbahněn, a poté použitelný. Vytěžilo se 30 tisíc m³ bahna a zpevnila hráz natolik, aby v roce 2020 mohl být napuštěn. A je. A voda, při našem náhledu ještě studená, vypadala opravdu nebývale čistá.
A osobní douška…
Nudapláž Šeberák jsme navštěvovali od počátku. Pevnou a nesmlouvavou rukou tu ´vládla´ svébytná legendární osobnost, muž, jenž tu byl snad celoročně a všichni jsme ho znali jako Miloše. Ač byla plážička travnatá a bez zázemí, vše se řešilo amatérsky, skoro až skautsky. Řád, klid a pohoda. I po narození syna, v roce 1983, naše letní cesty za koupáním mířily sem, kde mokré studené plavky nebyly rizikem a lidé bez šatů tu měli k sobě blíž a rovněji. K Šeberáku se váže i jedna osobní historka autora těchto řádek. Ztráta snubního prstenu. Symbolicky následoval prsten manželky, která ho ztratila v zimě před osudným létem v námi milovaných Poděbradech. O této události vznikla z přetlaku emocí i autorova báseň.
Šeberák
Když se někam chceme vrátit,
hážeme mince do vody...
Byli jsme tam,
kde odložit smíš všechno.
Do poslední nitě rozpárat
svoji nahotu.
Trošku jsem cudný,
tak nosím alespoň prstýnek.
Ten, co mi nasadila
po souhlasu
v bílém
ta, kterou mám nejradši.
Po pečetním slově
na obálce osudu.
Stálo na něm:
Olga - 11. 9. 1976
Koupil nám ho můj táta,
a tím nám byl ještě dražší.
Byl?
Je, ale
vzala mi ho voda.
Až příliš nevěrně
jsem se s ní tehdy miloval.
Nechával ji laskat svoji
nespoutanou schránku.
(Inu, nevěra se platí draho...)
Stáhla mi ho,
jak milenka,
když překonává zábrany
a strhává poslední překážku
k odevzdání, naplnění,
do chvění...
V té nejnestřeženější chvíli
mi strhla můj pás
cudnosti,
mé okovy štěstí
a vlídnou památku.
Strhla a vtáhla do své hlubiny,
do svých útrob,
do svého netušena.
Naposledy se mi zablýskl,
zákmit na pozdrav,
na rozloučenou,
mžik.
Ještě jsem ho hledal,
bojoval,
rukama nabíral hrsti
písku a jílu,
ale byl její.
A já musel z vody
nezakryt.
Budem se tam vracet. A vracíme.
Jsem tam s tou vodou zasnouben.
A budu tam hledat.
Vím, kde.
I když marně.
Po léta.
Ale možná, jednou, náhodou...
Nejprve tedy kousek Kunraticemi…
Kunratice jsou samostatná městská část v rámci Prahy 4. Na 8.1 km² v 1 530 domech žije 9 654 obyvatel. Šli jsme od autobusu č. 193/trasa Nádraží Vršovice - Šeberák/ po zelené, třemi ulicemi ze 143 místních - K Šeberáku, Strouhalova a Dřevnická. O Kunraticích (tehdy Chunratitz) se píše už v roce 1287. Od roku 1336 tu stála i tvrz. V roce 1407 ji koupil Václav IV. V roce 1688 se z tvrze stal zámek. A Kunratice, až do té doby samostatná obec, v roce 1968 byly přičleněny k Praze.
Kunratický potok
Značka nás vedla domky dolů, ke Kunratickému potoku, který teče Kunratickým lesem, jedním z největších v Praze. Pramení v Hrnčířích jihozápadně od Hrnčířského rybníka a pouť potoka končí u Barrandovského mostu ve Vltavě. Má na to 11 kilometrů. Kunratický potok se nazývá také Kněžka a v mapách je tento název uveden v závorce. Protéká nejen údolím Kunratického lesa, ale i několika rybníky.
Trasa podél Kunratického potoka
Ač se v průvodcích píše,
že „výlet podél Kunratického potoka patří k nejoblíbenějším výletním trasám,
jak pro pěší,
tak pro cyklisty“,
my tudy opravdu šli poprvé.
Pořád je co objevovat. V průvodcích se ale uvádí i to, že jde o „důležitý a bezpečný dopravní koridor pro cyklisty“. Byl. Řítili se zcela nehlučně, nečekaně a často i bezohledně zepředu i zezadu. Stále uskakovat a otáčet se není milé, ale i tak se jim náš výlet co do příjemného pocitu nedařilo kazit. Byli jsme tam jediní pěší. Cyklotrasa začíná právě tam, kde jsme začali my. V Kunraticích. Vede do Braníka. Pomineme-li tedy cyklisty, je cesta dobře pochozí i o holi i v našem věku. Plno přírodních krás a historických souvislostí to jistí. My ušli jen 3.5 kilometrů. Celá trasa činí 12.5 kilometrů.
Hornomlýnský rybník
Nejprve jsme došli k Hornomlýnskému rybníku. Jeho rozloha činí 1.5 hektaru, sypaná hráz je 13 metrů široká a 5.5 metru vysoká. Napájí ho Kunratický potok. Říká se mu také Vernerák. Slouží hlavně jako záchytná vodní plocha. Slouží ale i k chovu ryb a jako krajinotvorný prvek. V době naší cesty ale moc krajinotvorný nebyl. Byl vypuštěn a odbahňován. Netušíme, jak to je při vypuštění a odbahňování, ale v roce 2013 v něm mělo domov 47 druhů rostlin, 4 druhy obojživelníků, 282 druhů motýlů, 7 druhů vodních měkkýšů a 3 druhy ptáků. Osud jim buď milostiv...
Dnešní vzhled je z 90. let 20. století, kdy sem byl sveden odvod dešťových vod z kunratických sídlišť. Vznikla dešťová usazovací nádrž. Nutné odbahnění činí 7 500 m³ sedimentu. Opravuje se výpusť i bezpečnostní přeliv. Opravují se betonové konstrukce a kamenné dlažby hráze. Investorem je Praha. S opravami se začalo v lednu 2020 a hotovo má být v říjnu 2020.
K Dolnomlýnskému rybníku
Pohled na Hornomlýnský rybník nebyl povzbudivý, i když zásah je nutný, a pak bude líp. Tak raději dál. Směrem k rybníku Dolnomlýnskému. Okolí a cesta,po dramatickém překročení neskutečně frekventované komunikace (K Verneráku) těsně u rybníka, vše vynahradí. Značka vede ulicí Za rybníkem. Je širší než předchozí úsek, takže kola mají kudy minout chodce a chodec kam uskočit. A malebné je i okolí.
Domy obrostlé popínavkami, květy v zahrádkách a za vysokými pevnostními zdmi s vjezdy pro několik aut, vily těch, co mají a potřebují opevnění. Cesta se vine meandry podél koryta potoka. Občas jej překročí romantickou lávkou.
Údolí Kunratického potoka
Údolí Kunratického potoka není ale jen fakt, je to i přírodní památka, vyhlášená 1. 9. 1988 na rozlohu 151. 5 hektaru. Je součástí kunraticko-michelského lesa. O ochranu nad lokalitou se zasloužil meandrující Kunratický potok, vinoucí se lesním porostem, který má prý přirozenou skladbu. Žijí tu i chráněné druhy ptáků jako třeba datel, jehož pobyt potvrzujeme, neboť po dobu průchodu nám dával znát, že pilně datluje a plní ozdravné poslání. I rostliny tu mají svá poslední útočiště. Třeba koniklec a plno dalších chráněných rostlin. A vzácní motýli. Žije zde i vzácný hrabošík. My ale na protějším břehu pozorovali romantické a citlivé lidské úpravy - malý ráj zvířátek od kachen až po labutě. Vše za důmyslným dřevěným padacím mostem. Byl právě zvednut, aby všeteční návštěvníci nevtrhli na pozemek. Není divu, v takové malebnosti. Žije tu i veverka, kterou jsme také spatřili jen krátce, jak už to u nich je zvykem. Vše je to tam skoro zázrak, protože jinak je údolí obklíčeno hustou zástavbou.
Cyklistický tým Liščí pacička
O cyklistech - žel - z hlediska méně pohyblivého chodce nelze říci moc vstřícného. Že ale existují výjimky, dokázali cinkající a omlouvající se členky a členové klubu Liščí pacička. Ne, že bychom je znali, ale měli to napsané na dresu. Zajímali jsme se, co a jak a našli je na Výsledkových listinách cyklozávodů jako Author 50 Český ráj a jiných. Kdo jel kolem, netušíme, ale na rozdíl od převahy ostatních k šourajícím se a uskakujícím chodcům byli ohleduplní.
Dolnomlýnský rybník
Tento rybník byl další bod, kam jsme dospěli. Nevypuštěný, ani opuštěný. Křižují se tam turistické i cyklistické stezky a je tam živo. Krásný je pohled na rybník (6.8 ha, sypaná hráz (4.3 m). I tenhle rybník, má další přízvisko. Dvě. Mlejňák a Bartůněk. Slouží k záchytu vody, chovu ryb a představuje opravdu krajinotvorný prvek. Po hrázi vede kunratická ulice ´K Borovíčku´.
V historických mapách je zmapován od roku 1750. V roce 1982 prošel opravou a získal dva bezpečnostní přelivy. Rekonstrukce ale byla nekvalitní a muselo dojít k další v roce 2011. Proměnou, krom technických úkonů, prošla i zeleň. Na hrázi vznikl zelený pás, došlo k výsadbě olší a vrb. Zdá se, že se to zdařilo, příroda zacelila a vodní hladina působí idylicky. Zejména, když odvážná či důvěřivá kachní maminka vyvedla na břeh - na dosah okolojdoucích (okolojedoucí cyklisté nevidějí nic) - svou kachní školku. Pohled nás fascinoval tak, jako turistka, jež jim cosi házela. My už zásobu tvrdého chleba vydali kachnám na Šeberáku, tak jsme se mohli alespoň dívat. A dívali.
Dolejší mlýn č.p. 45
U Dolnomlýnského rybníka je mlýn. Dnes nefunkční, leč stále působivý. I tenhle Dolejší mlýn nesl dříve různé názvy (Kunratický, Dolní Kunratický). Je z pol. 18. století a majitelé se střídali asi půl století. Až v 1. pol. 19. století mlýn koupili Bartůňkovi. A rod majitelů tu působí dosud. Tak se mu říká i Bartůňkův mlýn. Bartůňkovi byli podnikaví. Na konci 19. století v něm otevřeli restauraci a pár hostinských pokojů a otevřeli netradičně i půjčovnu lodiček, jimiž turisté brázdili rybník. Mlýn fungoval do roku 1939, restaurace do 50. let 20. století.
Dešťová usazovací nádrž
Zbýval už jen poslední úsek.
Ze zelené značky jsme přepřáhli na žlutou
a
mírným stoupáním mířili ulicí Krále Václava IV. na autobus domů.
Vlevo jsme se zastavili u Dešťové usazovací nádrže (DUN). Slouží k zachycení hlavního podílu znečištění dešťových vod, spláchnutého z terénu do kanalizace a mírní druhotné znečištění rybníka. DUN se musí pravidelně kontrolovat a čistit. Oplocení nám sice bránilo jít blíž, ale odér značil: Slouží…
Přes fitness hřiště…
Fitness areály městské části v rámci veřejných zakázek budují jak divé, zejména pro občany na zvýšení kondice, nejen mládeže. Ale ač nás vítalo půvabné graffiti, vedla okrasná alej tak potřebných stromů, ´cvičidla´ esteticky zapadala do zeleně areálu a návody instruovaly, jak nejúčinněji a nejbezpečněji, cvičenci však nikde. Jen houf mladíků popíjel na lavičce stranou posilovadel…
Rybník Ohrada se mění
Finále s autobusovou zastávkou na dohled tvořila hráz rybníčku Ohrada. V revitalizaci. Obec zadání spojila s úpravou okolí a vznikem herního prostoru pro děti. V říjnu 2019 byla rekonstrukce zahájena, v zimě odstranili rákos a bahno, rozebrali hráz i výpusť. A na jaře se pracovalo na úpravě, což dosvědčíme. Za 5 milionů Kč je předpoklad dokončení v červnu 2020.
A ještě na závěr ´Kreativní trafačka´
Objekty trafostanic mají kouzlo. Povětšině podobnou architekturu a dnes většinou opuštěné. Za provozu hučely jak úl vysokým napětím uvnitř. Dnes mlčí a zejí prázdnem. Stane-li se z té kunratické opravdu Kreativní prostor, bude jen dobře. Držme palce. Ale nám už jel autobus č. 193.
Hodnocení: 99 %
Richard Koníček
Foto: © Richard Koníček, © Ing. Olga Koníčková