Úvod > Kuchařka pro disidenty aneb konečně pohled na legendy našeho disentu z druhé strany, aneb každý líc, má i svůj rub

Kuchařka pro disidenty aneb konečně pohled na legendy našeho disentu z druhé strany, aneb každý líc, má i svůj rub

25.05.2025 18:24

Kuchařka pro disidenty

Režie: Barbara Herz

Hudba: Vladivojna La Chia

Premiéra: 20. května 2025

Divadlo D21

Dokumentární divadlo

vystavěné na reálných osudech žen,

bez kterých by se příběh českého disentu

dost možná

vyvíjel jiným směrem.

Ženy angažovaných disidentů je odhodlaně a vytrvale podpíraly,

vlastní děti pro ně často byly v boji proti režimu motivací,

stejně jako byly omluvou pro ty, kdo mu sloužili.

Ale když ten boj za lepší svět děláme pro své děti,

tak jak to vidí oni sami v dospělém věku?

Když jste dítětem heroických rodičů,

jsou bezesporu věci,

se kterými nechcete soupeřit.

Nikdo si nepřeje žít v totalitě, ale

může vás to neovlivnit?

Jak často se doma jedí párky, když se bojuje za lepší svět…?

Cesty D21 jsou (ne)vyzpytatelné?

Stačí se podívat do programu na hry, které jsou v D21 aktuálně také na repertoáru: Amerika, Benešův posel, Emil čili o Háchovi, Trnová koruna Karla Havlíčka Borovského, Válka s mloky, Vernisáž a nejnověji Kuchařka pro disidenty… Nenapadá Vás nic? Třeba, že na repertoáru D21 se objevuje, a to v nemalé míře (cca třetina živých představní na programu), politické vyjádření? Jasně, nic nového, takové hry prolínají repertoárem tohoto divadla po celou dobu jeho existence, ale v poslední době jsou ta zvolená témata stále silnější a hlavně nehledící nalevo ani napravo. Emil čili o Háchovi a vedle toho třeba ta nejnovější Kuchařka pro disidenty. O čem to vypovídá, že dramaturgie divadla hledá a šťastně i nachází témata, o kterých se moc nemluví, moc neví, a která tak nějak promlouvají reálným světem normálního lidského rozumu. Jako že nic není jen bílé, ale je to i černé, a dokonce, když se na to podíváme blíže a lépe – ejhle, ono to hraje všemi barvami. Od obětujícího se Emila až po všeobětující disidenty. Prostě vše co má líc, to má taky rub a co má rub, to má někde i nějaký líc. Jen se pořádně dívat a myslet. Myslet! A to v D21 umějí. Není takových stánků zase tak moc, jako je těch, kde se divadlo mění v plytkou taškařici podbízející se konzumu. Díky za D21. Díky za jeho angažování s rozumem v hlavě…

Něco za něco

Už název hry naznačuje, že se míří za záda našich disidentů, do jejich domovů, rodinných vztahů, pod pokličku. Ne, ne, bez obav, nejde tu o špínu a bulvární rochnění v něčem, co nikdo stejně přesně neví, protože u ničeho takového nebyl a tak fabuluje. S gustem a snahou přihřát si svou polívčičku na celebritách, které o tom buďto už neví, a jestli snad ano, tak jsou z toho jurodivé. To by ale nebyl a taky není styl D21. A už vůbec ne, ve spojení s takovou osobností jakou je zde právě hostující Barbara Herz. Ta má už svou laťku pořádně vysoko a dámská část souboru D21 posílena a jednu akvizici (?) navíc, se k tématu, zvolenému Barbarou Herz, hodila víc než dokonale.

Barbara Herz totiž nepracuje s fabulací a bludy, ona dělá divadlo metodou, které se říká verbatin. Dnes už jen málokdo měl ve škamnách latinu, takže malá vysvětlivka. Latinsky verbum znamená slovo. A metoda verbatin staví text na doslovném přepisu nějakých vyjádření. Zde osobních vzpomínek a protokolů a dalších materiálů, citujících tu kterou osobu, jenž je právě citována, tak, jak to opravdu vyslovila. Nesporně pracná cesta k textu hry, ale svébytná a pro Barbaru Herz skoro by se řeklo přímo vlastní. Navíc je to celé rafinovaně, sledovatelně, zajímavě a ztotožnitelně sestaveno. No, a na prvotřídních představitelkách, které jsou v D21 k tomu jako stvořené, je pak už „jen to“, věrohodně, a to hodně věrohodně, ony citace zahrát. Což v D21 – jak se teď moderně říká - no problem.

Co se na pomníky nevejde

Osobnosti disentu, o nichž je fakticky hra Kuchařka pro disidenty, nám už za ta léta omílání a vyzdvihování, krapánek kamení a mizí tak ve stále více míjených, až pomíjených, pomnících. Jenže, oni to nebyli pouze Mirkové Dušínové, vzor Foglar, ale oni to byli lidé z masa kostí a svéhlavých palic, a trochu furianti, a trochu lidé, kteří měli svou vizi a šli za ní. Stůj co stůj. Hra Kuchařka pro disidenty na to jde ale odjinud. S odstupem, těch, které těmhle zpomníkovatělým osobnostem, dělali zázemí, kompenzační pomůcky, otloukánky a přesto všechno, věrné podporovatele a sem tam i milující partnerky.

Hra nám nabízí pohled na tisíckrát omletá fakta z pohledu žen a dětí těch co „spolutvořili dějiny“. A tenhle pohled už zdaleka nemusí být jen čítankový a pomníkový. Bodejď by taky byl. Ten pohled z druhé strany byl těžký, zoufalý, tvrdý, ale i komický, trpný, bojovný, humorný a hlavně, hlavně veskrze ženský. A vlastně neméně statečný. A kdoví, kdo víc… že…

Rodiny „pomníků“ totiž musely žít dál a čelit všem výzvám té vymknuté doby jako všichni s nimi srovnatelní, ale navíc ještě k tomu s exponenciálním „vylepšením“ o to disidentství jejich mužů a otců, se vším, co k tomu tehdy patřilo. A právě o tom je ta hra. A o tom byl i jejich život, který nám zprostředkovaly herečky ve hře.

Dámská jízda pro osmu statečných

· Barbara Herz

Divadelní hra není jen o představitelích. V daném případě představitelkách, ale také o celém týmu, který představení spolu-vytváří. Tentokrát to v D21 byla normální dámská jízda. Nebo že by spíš dívčí válka na všech frontách? Na jevišti i za jevištěm všude ženy. Stačí nahlédnout na seznam účinkujících a tvůrkyň.

O Barbaře Herz jsme se již zmínili. Výrazná tvůrčí osobnost. Divadelní režisérka, dramatička, zaměřená na společenská témata, jaká nikdo moc neřeší, která proto zpracovává a jak už také řečeno, produkuje divadlo metodou zvanou verbatim. A to tak důkladně, že některá přetavení jsou „ve výrobě“ i několik let, formou až archeologického hledání citací a podkladů. Barbara ne nadarmo absolvovala na Filozofické fakultě UK (komparatistika a divadelní věda) a režii na brněnské JAMU (kde dnes už dokonce i vyučuje). Již při JAMU, ve třeťáku, začala režírovat, a to přímo v líhni supertalentů, v Divadle Husa na provázku!!! Po studiích (2013 si založila divadlo po svém, soubor dokumentárního autentického divadla (Dok.trin). A autorskému experimentálnímu divadlu se věnuje dodnes. Což nám potvrdila i svojí nejnovější hrou Kuchařka pro disidenty. Přehled jejích počinů zde nelze uvádět, stačí si ale otevřít vševědoucí Wikipedii a heslo Barbara Herz (https://cs.wikipedia.org/wiki/Barbara_Herz). Tam to všechno je.

· Tři Gracie z D21

Abecedně řazeno: Hana Mathauserová, Ivana Huspeková, Stela Chmelová

Není třeba a není to ani vhodné, specifikovat. Dámy se vyřádily i herecky zrealizovaly. Jejich role, jak už je v D21 běžné, ba typické, obsáhly každá hned několik postav. Tudíž charakteristik, stylů, gestikulace, mimiky, pohybové kultury a povah. Gesty, kostými (o nich ještě bude zmínka), mimikou, zaplnily jeviště malé scény osudy, o nichž ti přemýšlivější z nás občas něco tušíme, občas nás i napadne a co ženy a rodiny, těch disidentských superstar, ale nikdo vlastně o nich nic nevíme. Díky hře a podání tohohle dívčího triumvirátu teď už ale víme. A zíráme. A smějeme se a souhlasíme s nimi, a chápeme je, a je nám jich líto a vlastně je obdivujeme. A nutí nás zamyslet se, jak bychom se asi chovali my. My muži, v dané situaci a roli, a my ženy a dcery, těch mužů v té jejich dané situaci – a roli…

· Anna Trojanová j. h.

Není nic nového na tom, že D21 sestávající ze souboru zakladatelů, kteří tu svou divadelní káru táhnou od počátku, že ale také umějí vyhmátnout - pro oživení souboru, pro specifičnosti role, pro vše, co pořádné divadlo a daná hra žádají - osobnost, která je víc než zajímavá. Tentokrát tedy Annu Trojanovou. Příjmení této dívky je krapánek divadelně zavádějící. A do jisté míry právem, ale jinak, než si každý, kdo ji nezná z mnoha jiných projektů. Z rodu Ivana Trojana není. Ale vzala si jeho staršího syna, novináře Františka T. Tak. To jen tak pro vyjasnění probouzejícího se bulvárního běsněni.

Anna Trojanová má DAMU a v současnosti, už od roku 2020, exceluje na prknech Klicperova divadla v Hradci Králové, kam dospěla průletem jiných divadel (Kladno, Ústecký Činoherák aj…). Filmožrouti se s ní mohli setkat v několika zajímavých filmech (mimo jiné Hastrman, Lidice či Pupendo). TV maniaci by ji zase mohli znát z TV seriálů (např. Metoda Markovič: Hojer, Místo zločinu Ostrava: TOY BOY, Kapitán Exner: Tři odstíny smrti) a objevila se už i v klipech (Tata Bojs – Antikvariát), atd. atd.

Její projev byl vzdor mládí velmi vyzrálý, mluva příjemně přirozená a variabilní mimika a gestikulace ji hravě měnila z role do role. Plně tedy zapadla mezi osvědčený trojlístek domácích. Takže - správná volba.

· Hudba: Vladivojna La Chia

Autorka, kterou není důvod jakkoli uvádět. Za ní hovoří tóny a její osobitá hudba a projev vůbec. Zde, v přestavení souzněly její tóny. Nerušily děj, zněly a bylo znát, že přesně tam, kde zněly, tak jak zazněly, patří. V inscenacích D21 se hodně často a hodně dobře a hodně rádo zpívá a vůbec muzicíruje. Tady toho bylo spíše poskrovnu. Ale průběžný leitmotiv Silence is sexy, prolínající celým příběhem a v několika typech podání hovoří, totiž, zpívá, za vše.

· Výprava: Petra Vlachynská

Kostýmní výtvarnice, scénografka, absolventka oboru oděvní návrhářství na známé Technické univerzitě Liberec a také DAMU - obor kostým a maska a ještě také Katedry alternativního a loutkového divadla scénografie – obor site specific theatre.

Jako scénografka už spolupracovala s plejádou zajímavých tvůrců (např. Jan Nebeský, Jan Frič, Radim Vizváry a také – ano, také - s Barbarou Herz).

V roce 2022 byla, v nominaci na Cenu divadelní kritiky za kostýmy k inscenaci divadelního spolku JEDL, s názvem Manželská historie a pak se Zuzanou Kirchnerovou vytvořila už legendární, krátký film, Bába, jenž získal první místo v sekci studentských filmů na festivalu v Cannes.

No a kostýmy a scéna, ty plně odpovídaly jejímu stylu a schopnostem. Loutkoherecké scény, se živými loutkami v podobě králíků, před stylizovanými králičími kotci s haldami skartovačkou vytvořenými hoblinami, coby podestýlka, asociovali ony příslovečné Havlovi králikárny a celou atmosféru dané doby, aniž by se musela vytvářet repliky dobového interiéru. Převleky charakterizující jednotlivé postavy působili romanticky i dramaticky a opět korespondovaly s postavami a jejich charakteristikou. Takže nejen, že Silence is sexy, ale i The costume is sexy.

· Dramaturgie: Kristýna Tejmarová

Neviditelná, ale nezbytná práce se těžko z venku hodnotí. Tak jen krátce: Bez ní by to celé nebylo. Tečka.

P. S. autora těchto řádek

Autor těchto řádek, vše o čem byla hra, pamatuje, ne tedy přímo z nitra disentu, ale coby řekněme dvacetileté ucho. Jména tu, či onde, zaslechl, před jejich zjevením, k tomu i onomu se nějak pokutně i dostal, byť až na samém zlomu doby, kdy už coby nějak píšící dokonce dospěl do týmu tvořícího satelit kultovního Vokna – Voknoviny. Měl tak kliku, že i některá ze jmen naplňujících hru Kuchařka pro disidenty, skromně míjel i osobně. To teď ale není řečeno proto, že by to bylo důležité, ale proto, že na tohle přestavení přivedl přítelkyni, jenž je o generaci mladší a vše, co zde bylo v představení představeno nemůže znát, než z podívání starců a z nějaký omílaných dokumentů. Při sledování představení tedy nabyl dojmu, či obav, že právě tahle generace to asi nebude moc brát, protože je zkrátka o tu generaci vedle.

Ale po přestavení, a to budiž celé hře ku cti, zjistil, že sice pro ni jména jsou často už jen jména, ale že tomu všemu moc dobře – zejména coby žena – moc dobře rozuměla, a že ji (je mimo jiné výtvarnice) ohromil i vizuál kostýmů, stylizace jednotlivých vstupů a scénografie přestavení vůbec. Takže, hurá, protože dílo se podařilo a tahle všeobecně stravitelná připomínka oslovuje i ty, kteří – které, to nezažily(i). Což je dobře. Velice dobře.

Text: Richard Koníček

Foto z inscenace a ze zkoušek (další žena): Michaela Škvrňáková