Úvod > Klára Sedlo: Kostlivec ve skříni aneb vlastní smrtelnost či proč má náš strach vždy tak velikánské oči?!

Klára Sedlo: Kostlivec ve skříni aneb vlastní smrtelnost či proč má náš strach vždy tak velikánské oči?!

14.10.2019 12:04

Barley Café & Gallery - Praha

11. 10. 2019 - 12. 1. 2020

Na vernisáži nové (prodejní) výstavy Klára Sedlo: Kostlivec ve skříni, výstavy maleb - olejů na plátně, které na první pohled působí romanticky, ale při delším pozorování působí děsivě, byla Klára Sedlo, autorka výstavy, jež probíhá ve třech výstavních sálech Barley Cafe Gallery, zcela v obležení zájemců a jejích příznivců. Jednalo se o autorčinu „prozatím největší sólovou výstavu, přičemž u příležitosti této expozice vznikla řada nových pláten, zpracovávajících právě téma něčeho skrytého, co nechceme, aby bylo odhaleno. Ať už to jsou nutkavé myšlenky, zpackaná minulost, naše pravá podstata anebo zkrátka skutečná ukrytá kostra“, řekla Klára Sedlo. Dodala, že má ráda bizar, a abychom si povšimli hojně jí oblíbené postavičky panenky.

Akce byla zahájena jakýmsi při hořících svíčkách rituálem ,

k němuž hovořila PhDr. Renáta Mužíková, PhD., kurátorka výstavy

Klára Sedlo

a její tajemné dílo plné symboliky,

tentokrát na téma iracionálních strachů,

paranoidních myšlenkových konspirací,

halucinací,

věšteb,

zjevení a proroctví.

To vše tak, jak to umí jen ona - s nadsázkou, vtipem a zatraceně přitažlivě.

Kostlivci,

které Klára Sedlo vytahuje ze skříně a teleportuje na plátno,

jsou v podstatě jistou formou zhmotnění lucidních snů.

Jsou to temné noční můry, které nás možná dlouhodobě děsí,

ale pokud si to budeme přát a dokážeme se s nimi spřátelit

podívat se na ně s humorem, změníme negativní na pozitivum.

Není to tak těžké.

Jde jen o to, jak moc umíme chtít něco chtít.

Nebo vědět, co nechceme.
Klára Sedlo

si znovu hraje a čaruje s lidským podvědomím

a spolu s armádou plyšáků

zdánlivě šílených tvorů reinkarnuje naší mysl.

A jde jí to skvěle.

Kurátorka: PhDr. Renáta Mužíková, PhD.

Co říká Klára Sedlo o svém díle?

„Stejně jako děti vidí ve věcech často živé objekty, i já stavím své obrazy z předmětů, které v mém vidění světa personifikují a symbolizují emoce, chování nebo touhy. Především mě fascinují všechny ty zbytečné, roztomilé věci, které si jako dospělí kupujeme, abychom zahnali pocit smutku. Jejich zobrazení je pro mě symbolem povrchního způsobu myšlení.

Tato povrchnost je mé stěžejní téma. Fascinuje mě, že lidé mají strach hledat skutečnou podstatu věcí a radši zůstávají v pohodlných schématech. Příliš často hledáme jednoduchá řešení. A to je přesně to, co mé obrazy nenabízí. Jsou naopak plné. Plné symbolů, skrytých příběhů, podivných vztahů a nutí se ptát. Nutím diváka hledět na obraz, kde nic není, jak se zdá. Je zde něco znepokojivě komplikovaného, co je třeba odhalit. Je to obraz, který - paradoxně - neuklidňuje, přes všechny ty krásné věci, které jsou na něm zobrazeny.

Vizuálně se snažím pracovat s obrazem abstraktně, byť zobrazuji realisticky. Ty dvě věci se nevylučují. Manipuluji s výjevy jako s koláží a vždy zvažuji nejen to, co namalovat, ale též kam a jak. Nesnáším trendy redukci obrazu. Obohacení dává mnohem více možností, jak s dílem pracovat.

A tak se snažím vytvořit si vlastní výtvarný ´jazyk´, protože žádný z těch, co existují, úplně nesedí mým slovům.“ Klára Sedlo

Možná přijde i kostlivec s úsměvem mu vlastním