Kiyoshi Akiyama, Jaroslava Kadlecová, Přemysl Procházka, Ladislav Vlna: Pravda materiálu, klam obrazu aneb když křížíme různé cizorodé materiály
Galerie kritiků – Praha
7. – 24. 3. 2018
Zúčastnili jsme se vernisáže nové výstavy (výtvarných děl především z roku 2017) v Galerii kritiků, kterou kurátorka galerie Vlasta Čiháková Noshiro s autory připravila na téma Pravda materiálu, klam obrazu.
Téma vyjadřuje vztah mezi vlastnostmi materiálu a vizuální optikou obrazu. Posouvá nástěnný obraz k reliéfnímu vyjádření a reliéf prostorovému objektu. Malba nabývá hodnot 3D obrazu, do popředí koncepčního tázání se znovu dostává optická iluze. Obraz díky svému intermediálnímu vyjádření nabývá nových významových hodnot. Je vyjádřen jako situace, či jako energie interakce mezi dílem a vnímatelem.
Obraz jako otevřená situace
„Optický klam, jinak také nazývaný optická iluze, je vnímání reality, při němž oko vidí obraz, ale mozek ho interpretuje jinak. Divák spatřuje v obraze něco, co v něm zobrazeno není, ale iluze, vedoucí k takovému vjemu mu lahodí, protože odstraňuje překážky zrakového vnímání, způsobem vskutku kreativním. Malba využívá možností vizuálního klamu už od dob antiky. Většinou se jedná o klamy optické, vyvolané lomem či odrazem světla, ve smyslu barevných kontrastů či tvarových klamů, za pomoci geometrického zkreslování rozměrů, vzdáleností, úhlů pohledu nebo fází pohybu. V takové podobě je obraz uzavřenou významovou entitou, zakládající se na subjektivní představivosti.
Téma této výstavy Pravda materiálu, klam obrazu vyjadřuje vztah mezi vlastnostmi materiálu a vizuální optikou obrazu. Konfrontace různorodých materiálů s citací tvarových prvků nebo významových znaků posouvá dvourozměrný nástěnný obraz k trojrozměrnému reliéfu a reliéf k prostorovému objektu. Malba vystupuje ven z obrazu do instalace, v níž důraz je kladen na významově otevřenou situaci. Materiální ztvárnění se tu kříží s jiným poselstvím, historií, společenskými souvislostmi a netradiční technologií. Tázání po smyslu a opravdovosti malby určuje objektivní spojení atypických výrazových prostředků s určitým typickým konceptem, za účelem popření subjektivní představivosti optického klamu a nastolení situačního vnímání. Ve jménu autentické malby hovoříme o otevřené situaci obrazu, kterou malba vytváří objektivní konfrontací materiálu a konceptů, za účelem nastolení nových optických významů.
Kiyoshi Akiyama ( *1952 v japonské prefektuře Yamanashi)
je představitel generace japonských malířů,
jež od 80. let formovala výrazový styl´mono-ha´ (nové věcnosti),
založený na křížení různých cizorodých materiálů v objektech prostorové instalace.
Své obrazy pod názvem cyklu Touch the Time vytváří především
rezem železa a měděným prachem,
občas s příměsí drahých kovů a technickou pomocí fotopřenosu na plátně,
překližce, japonském ručním papíře, svitkovém hedvábí apod.
Podle jeho představ by obrazy měly podléhat klimatickým změnám v čase a korodovat.
Ve skutečnosti to však není příliš patrné díky důkladné fixaci použitého materiálu."
Mým estetickým zájmem je procítit pojem času,
zrakový vjem ke vztahu k paměti.
Kopíruji rez z povrchu železných desek
a měděný prach z měděných desek
na japonský papír.
Nejedná se o mou vizi,
ale o asociace na poryvy větru, zurčení vody, šumění stromů, paměť vůní…
(napsal Kiyoshi Akiyama)
Jaroslava Kadlecová (* 1987 v Českých Budějovicích)
finalistka Ceny kritiky 2014
je ovlivněna technologickým pokrokem,
městskou kulturou a trvalým zájmem o geometrické struktury či architekturu.
Nejraději pracuje s materiály jako epoxidová pryskyřice,
kterou obarvuje pigmentací,
ale i s hliníkem, zlatem, stříbrem, plastem a různými kovy.
Její obrazy s reliéfním povrchem zahrnují
formální přesahy geometrických tvarů do prostorové plastiky
s použitím atypických materiálů, kombinujících jemnost a brutalitu.
Z inspirace moderní architekturou přenáší
autorka
některé konstruktivní segmenty do svých obrazových kompozic.
Své obrazy, reliéfy a plastiky vytvářím z různých materiálů,
které jsou všudypřítomné.
Nejčastěji používám epoxidovou pryskyřici,
která mi umožňuje vytvářet 3D efekt v obrazech a zároveň propojit všechny materiály,
které jsou součástí díla.
Možnosti jsou neomezené.
Tímto způsobem mohu vytvářet umělecká díla, která propojují běžné věci
a povyšují je na něco významného…
(napsala Jaroslava Kadlecová)
Přemysl Procházka (* 1991 v Brně)
držitel Ceny sympatie diváků Ceny kritiky 2017
školený v brněnské FaVU VUT,
útočí v tvorbě svých obrazů na samotnou iluzi obrazového materiálu
s úsilím odbourat jednotlivé ´nepravdy´ malířského vyjádření tím,
že kromě tradičních barviv používá v malbě
autentický materiál jako beton, hlína nebo dřevo.
Východisko jeho námětů spočívá v osobitém humoru,
jehož impulsy autor zpracovává s důrazem na materiální a fyzickou podstatu malby.
S anekdotickou doslovností zobrazuje
například
betonový bazén skutečným betonem či vodu akvarelem.
Dalšími jeho variantami jsou hlína, piliny, rozdrcená cihla
či
různé druhy tmelů ve vazbě na zvolený námět.
Metodou mého zobrazování reality je ´materiálová direktivita´,
kdy zobrazované materiály souhlasí se zobrazovanými
(např. hlína s hlínou, beton s betonem).
Náměty jsou zcela všední - svět okolo nás,
stejně jako názvy obrazů - přímé, bezelstné a bez jinotajů.
Převést materiály do zmenšených výjevů však přináší své problémy –
například jak zobrazit strom velikosti 10 centimetrů?
Nebo paletu s cihlami?
Tu pak jsem trochu vynálezce,
trochu alchymista, zedník, obkladač,
ale ze všeho se asi nejvíc podobám dítěti při hře.
(zapsal Přemysl Procházka)
Ladislav Vlna (* 1976 v Třebíči)
malíř, sochař a restaurátor z pražské AVU
se věnuje tzv. metalurgické malbě, vlastní technice,
kterou vyvíjel a zdokonaloval řadu let.
Obrazy, především portréty, vytváří ručně malbou ohněm na ocelové desky.
Metalurgický proces mu umožňuje dobývat na povrch paletu barev a odstínů,
jež se nacházejí uvnitř ocelového materiálu v jeho samotné podstatě.
Takto vytvořené, expresivní figurální kompozice
působí na diváka škálou svých světelných a barevných podob,
formujících se v proměně světelných podmínek okolního prostředí.
Pracuji s ocelí vlastní technikou,
nazvanou ´metalurgická malba´,
kterou jsem zdokonaloval řadu let.
Obrazy jsou do ocelových desek
vypáleny ohněm bez přidání jakýchkoli jiných materiálů.
Kresba je ručně vyrytá a
barvy jsou vydobyté ze samého nitra oceli a její podstaty.
Iluze,
vznikající odrazem světla od povrchu ocelového materiálu,
vytváří
pravdivý komplexní obraz o vnitřní kráse objektu.
(řekl Ladislav Vlna)
V aktuálním kontextu tohoto umění se vracíme 
k primárním fyzickým hodnotám materiálu a klasickým konceptům malby,
jež se dotýkají něčeho hlubokého a duchovního v naší minulosti a paměti.
Ve shodě se současnou estetikou,
za použití kontrastu nesourodých materiálů a citace konceptů
vytváří tato expandovaná malba otevřené situační pole nových optických významů,
rodících se v komunikaci s divákem.“ (text: Vlasta Čiháková Noshiro)
110 00 Praha 1
Jungmannova 31/36
Hodnocení: 100 %
Ing. Olga Koníčková
(zdroj: tisková zpráva, text z katalogu)
Foto: © Ing. Olga Koníčková