KISS: MONSTERS KISSING BETTER aneb v DSC Gallery lze zjistit, proč monstra líbají lépe
KISS: MONSTERS KISSING BETTER
16. 7. – 29. 9. 2025
Přes tři desítky autorů
Kurátorka: Olga Trčková
DSC Gallery
Kurátorský výběr výstavního projektu se pohybuje v širokém spektru vizuálních jazyků –
od klasické malby přes objekty až po hybridní formy inspirované virtuální realitou.
Umělci skrze postavy, přízraky a avatary reflektují proměnlivost identity
v době,
kdy je naše tělo stále častěji propojeno s technologickým rozhraním.
„Dlouhodobě mě zajímá figurace –
především ve chvíli, kdy se komplikuje, když přestává být pouze reprezentací těla a
stává se určitým kódem nebo projekcí.
Fascinují mě výjevy, které nejsou doslovné, ale vrstvené.
Téma MONSTERS KISSING BETTER v sobě nese napětí mezi
něhou a výstředností, krásou a groteskou.
Polibek je ve výstavě momentem – často něžným, ale někdy destruktivním.
Stejně jako monstrozita není jen temná, ale i zranitelná.
To jsou přesně ty vrstvy, které mě jako galeristku přitahují…“
Olga Trčková, kurátorka výstavy a majitelka DSC Gallery
„Polibek: Monstra líbají lépe“
Jak to vidí paní kurátorka, Olga Trčková?
„Letní výstava v pražské galerii DSC, která se zabývá současným figurativním uměním, intimitou a identitou. Výstava, představuje téměř 30 umělců z ČR i ze zahraničí. Zkoumá polibek jako symbol spojení, fragmentace a transformace těla jakožto nádoby touhy a rozkladu v kontextu posthumanismu a digitálních rozhraní.
Výstava si klade za cíl vytvořit dialog mezi zavedenými a začínajícími umělci, prolínajíc tradiční malbu s hybridními formami a kybernetickou estetikou. Zabývá se souhrou emocí a algoritmů, krásy a grotesky a stíráním hranic mezi lidmi a technologiemi. Motiv „polibku“, který se opakuje po celé výstavě, je prezentován jako gesto spojení, zranění a digitální simulace a zdůrazňuje jeho vyvíjející se význam v současném světě.“
A jak zvědavý a zvídavý poučený divák?
Správně zvědavý a rozumně zvídavý, poučený divák, se k návštěvě právě téhle výstavy rozhodl samozřejmě s ohledem na lákavý název. Líbající monstra, a dokonce monstra líbající vzorově a hlavně, lépe než obyčejní přízemní tvorové, včetně poučeného diváka, je dobré prozkoumat. A třeba se něčemu přiučit…
Po vstupu do galerie, ale prvotní bulvárnost, prvotní představa nějaké kontroverznosti a nekorektnosti padá. Tedy z pohledu poučeného diváka, odchovaného výplody často až povážlivě bujné fantazie tvůrců. Nepoučený divák, prahnoucí jen po překročení nějakých tabu a lačný senzací, ukojení svých tuh nedojde. A jiný ještě nepoučenější, ba přímo nepoučitelný, divák, se může rozhořčit a cítit uražen ve svém puritanismu a falešném mravokárství. Nic, co by stálo za takovouto jeho řeč, zde však nečeká. Umění přece není jen to sladkobolné idealistické klišé, ale umění je sonda do všech zákoutí člověčiny. Tedy, rozumí se - dobré umění. A to je, díky uvážlivému kurátorskému výběru vystavených děl a artefaktů, zaručeno. Dobré umění, má totiž své vlastní, nikým nenaordinované mantinely a umí jít na hranu, ale hranu nepřekročit. A výstava v DSC Gallery, nazvaná KISS: MONSTERS KISSING BETTER, tedy „Polibek: Monstra líbají lépe“, je přehlídkou dobrého umění a v podání dobrých umělkyň a umělců.
Intimita, identita a posthumanismus v přehlídce více než třiceti současných umělců
Kurátorka výstavy, paní Olga Trčková, si nesporně uvědomovala význam kurátorského výběru, aby výstava, která je přehlídkou, tedy dialogem, mezi styly a pojetími, v rukou a duších tvůrců, nesklouzla do nudy, kýče nebo lascivní lacinosti. A podařilo se jí to v plné šíři. Objektivita nevyšuměla, nuda nehrozí a přehled o možných cestách k témuž cíli, je široký
a začasté až nově objevný. Nelze tedy než souhlasit s její fundovanou charakteristikou výstavy KISS: MONSTERS KISSING BETTER.
Jak, že to říká kurátorka, Olga Trčková?
„Výstava záměrně balancuje mezi krásou a výstředností, zranitelností a nadvládou, emocí a digitální touhou. Poprvé zároveň představujeme v České republice německou umělkyni Charlie Stein, jejíž práce tematizují blízkou budoucnost, v níž lidé a roboti vstupují do rovnocenných vztahů – včetně intimity a sexuality. Stejné otázky rezonují i v díle českého autora Jana Slaniny, který k tématu přistupuje v abstrahovanější rovině – prostřednictvím neonových instalací a světelných soch, kde se potkává chladná estetika budoucnosti s melancholií lidské touhy. Mezi nově navázané spolupráce pak patří i řecká umělkyně Mariana Ignataki, jejíž kresby oscilují mezi mýtem, erotikou a zneklidňující emocionalitou. Ignataki aktuálně vystavuje v National Gallery of Athens a její práce jsou čím dál více vnímány jako silný hlas evropské scény. Je tím jednou z dalších, které speciálně pro výstavu Kiss / Monsters kissing better připravili nové dílo, kde propojují vizuální přitažlivost s podvědomou touhou po rituálu, proměně a transcendenci.“
Průlet generacemi, styly a tvůrčími typy
Na výstavě KISS: MONSTERS KISSING BETTER lze ocenit i to, že dostála své definici. Je to přehlídka. A opravdu reprezentativní přehlídka, která klade do vzájemné polemiky zkušené bardy výtvarné scény od nás a doplňuje je ještě osobnostmi zpoza české kotliny. Což je už samo osobě přínosné. Hledáčku kurátorky ovšem neunikly, ani výrazné talenty, zatím ještě širší veřejnosti neznámé. Poučený divák, se tak může tak trochu dopídit i prognózy, kam se asi umění v tomto směru míní ubírat. Kaleidoskop tvůrčích počinů, ale díky uvážlivé péči kurátorky, nesklouzl k pelmel „skladišti“ umu všeho druhu, ale přináší seriózní a objektivní přehlídku toho, co je ještě možné a kam až se dá zajít bez ztráty důstojnosti a myšlenky na úkor senzace. Je nesporné, že pro tuto výstavu může v plné šíři platit ono okřídlené: Laik se poučí a odborník neurazí.
Co k tomu říká kurátorka výstavy Olga Trčková?
„Chtěla jsem, aby výstava působila jako organický organismus - ne jako katalog či přehlídka, ale jako živý dialog. To znamená spojit autory různých generací i přístupů.
Etablovaní umělci jako Martin Eder nebo Anselm Reyle, vnášejí do celku určitou hloubku a autoritu. Jejich přítomnost zároveň dává mladším autorům kontext a ukotvení. A naopak: Mladí autoři přinášejí neklid, novost a velmi osobní výpověď. Ten kontrast mě baví. Z těch etablovaných rozhodně doporučuji dílo Anselma Reyleho – Neon Foil Panting. Anselm je na mezinárodní scéně pevně ukotvený autor, jeho práce jsou zastoupeny ve významných sbírkách (např. Saatchi, Rubell, Sammlung Falckenberg) a stabilně se pohybuje na trhu s uměním…
Z mladší generace bych vypíchla dílo Lucie Králík Rosické. Je to umělkyně, která má za sebou skvělé školení, jasnu malířskou rukopisnost a cit pro detail. Její práce mají velké množství emocionální hloubky, ale zároveň je v nich architektonická přesnost a vnitřní disciplína.“
A kdo, že je tedy na výstavě zastoupen?
Paní kurátorka Olga Trčková výstavu KISS: MONSTERS KISSING BETTER vytvořila jako pestrý a přínosný dialog etablovaných autorů s novou generací. Poučný střet klasické malby s hybridními formami a kybernetickou estetikou, protože zde vystavují:
Josef Bolf, Martin Eder, Glorie Grünwaldová, Jan Heres, Tina Hrevušová, Dajana Hroššová, Marianna Ignataki, Michal Janovský, Ema Kissová,
Anna Krištofíková, Olga Krykun, Michael Kunze, Filip Kůrka, Laura Limbourg, Pavla Malinová, Barbora Mikudová, Justin Mortimer, Anselm Reyle,
Lucie Rosická, Jakub Ružinský, Adéla Singerová, Jan Slanina, Charlie Stein, Alexander Tinei, Jakub Tomáš, Barbora Šlapetová, Tereza Štětinová a
Leonard Železo.
Text a foto: Richard Koníček
KISS: MONSTERS KISSING BETTER
16. 7. – 29. 9. 2025
Přes tři desítky autorů
Kurátorka: Olga Trčková
DSC Gallery
Dlouhá 923/5, 110 00 Praha, Staré Město
Otevřeno: Pondělí – Pátek: 13 – 18
nebo si lze objednat osobní schůzku
přes email info@dscgallery.com
či tel. číslo
+420 604 204 653
Sobota – Neděle a státní svátky: Zavřeno
https://www.facebook.com/reel/768885252160307
