Úvod > Kiril Avramov: Záchrana před chaosem aneb Požár Notre Dame či jak zobrazíme silný pocit atmosféry dynamického chaosu?!

Kiril Avramov: Záchrana před chaosem aneb Požár Notre Dame či jak zobrazíme silný pocit atmosféry dynamického chaosu?!

12.03.2020 10:20

Galerie BKI - Praha

4. - 27. 3. 2020

Bulharský kulturní institut (BKI) nám cílevědomě představuje výjimečné osobnosti bulharského kulturního života. Je jistě snadné v Bulharsku najít tvůrce, překračující hranice země a zapadající do evropského kontextu. Zatím se to daří. A dalším z důkazů je výstava obrazů Kirila Avramova, jež jsou všechny provedeny na specifickém podkladě.

Zvědavost nám nedala…

Když nás Bulharský kulturní institut v Praze pozval na zahájení výstavy obrazů ´Záchrana před chaosem´, napadla nás souvislost s aktuálním ´chaosem´, jenž nás, a nejen nás, zde v české kotlině deprimuje a děsí. Když jsme si přečetli jméno autora, tak nám to ale nic neříkalo. Kiril Avramov. S dodatkem, že autor bude přítomen. V prostředí Bulharského kulturního institutu je vždy vlídně a zajímavé výstavy zde jsou samozřejmostí. Navíc, obraz na pozvánce byl tak specifický, že jsme mezi jinými akcemi toho večera neváhali a zvolili tuto výstavu.

Jak to celé začalo?

Výstavu zahájila tradičně česky Galina Todorova, ředitelka BKI. Představení autora a jeho děl ale tentokrát netradičně nechala na kurátorce této výstavy, ředitelce prestižní sofijské galerie Nuance Art Gallery, Lili Vladimirové, jež nám ´záměnu´ osvětlila. Její poslání, jak uvedla ve svém příspěvku, je setkávat se s osobnostmi.

Jednou z nich byl Kiril Avramov.

Setkala se s ním ovšem jako s významným bulharským básníkem, jenž je v Bulharsku společensky angažovaný a v kulturních kruzích dostatečně znám a vážen. Což se o něm všeobecně ví. Totiž vědělo se až do setkání s Lili Vladimirovou. Při rozhovoru se totiž dozvěděla, že Kiril Avramov maluje. To bylo pro ni překvapení, a tak ihned projevila zájem se na jeho obrazy podívat. Především, jak přiznala, proto, že zná víc básníků, kteří malují, a ví, že jejich obrazy jsou vždy jakýmsi přesahem do sdělení, jež slovy sdělit nejde. Neboť, jak připomněla, poezie v interakci s výtvarnem vede k mimořádným výtvorům.

Slovo dalo slovo, obrazy jí byly představeny a ohromily ji. Okamžitě nabídla Kirilu Avramovi, že mu uspořádá výstavu. Ale skromný autor odolával. Vždyť začal malovat až ve svých 70 letech… Což bylo další překvapení, neboť obrazy autodidakta, jenž nikdy před tím nemaloval, byly tak promyšlené, tak osobité a tak zralé, že si přizvala na pomoc předního bulharského znalce výtvarného umění, akademika Svetlina Ruseva. A teprve na základě názoru, tohoto neméně ohromeného teoretika umění, se dal Kiril Avramov přemluvit. Uspořádaná výstava jeho 32 obrazů v prestižní sofijské Nuance Art Gallery se v roce 2019 stala událostí pro celou kulturní veřejnost. Dokonce takovou, že došlo k dohodě mezi ředitelkami sofijské Nuance Art Gallery, Lili Vladimirovou a ředitelkou pražské galerie BKI, Galinou Todorovou o přenesení úspěšné výstavy k nám do Prahy.

Kdo je Kiril Avramov?

Kiril Avramov (* 1944) vystudoval Právnickou fakultu sofijské univerzity ´Sv. Klimenta Ochridského´. Pracoval v kultuře, byl vedoucí kanceláře Ludmily Živkové, presidentky bulharského Výboru pro umění a kulturu a následně i asistentem Georgi Parvanova, bulharského prezidenta z let 2002 - 2012.

Zmíněný akademik Svetlin Rusev označil Kirila Avramova

za uměleckou ´záhadu´ a o jeho obrazech řekl:

„Za jeho společensky známou vizí

lze vycítit básníka s citlivou a zranitelnou duší ztrápenou chaosem,

ve kterém jsme žili a žijeme.

Básník ale nebyl takovým překvapením,

toho jsme znali z některých starších publikací.

Malíř však byl opravdovým překvapením.

Jeho kompozice jsou expresivní, autentické a plné filozofické symboliky.“

Jiný významný bulharský teoretik umění,

Ivan Marazov, po zhlédnutí výstavy Avramových obrazů zase napsal:

„Obrazy Kirila Avramova jsou ´zvláštní a znepokojivé jako přidušený výkřik´.

Jsou něco úplně jiného než jeho jemná lyrika,

ale stejně angažované.

Avramovovy obrazy nutí diváka vcítit se a přemýšlet o nich.

Jsou jako psychologické rébusy,

jejichž rozluštění vyžaduje,

aby divák sám za sebe prošel cestu tvorby.“

Co lze ještě dodat?

Snad jen pár postřehů. Malířova osobitá technika - pokládání tahů v různých směrech - vyvolává silný pocit atmosféry dynamického chaosu. Jako kdyby byl prostor naplněn abstraktními prvky, jež se rozlétají různými směry, jako by samy hledaly nějaký objekt, v němž by se zhmotnily. Není v nich vyprávění, ale je v nich téma. K jeho navození si ale musíme pomoci názvem obrazu, abychom trochu pronikli pod pestrou oponu ono téma halící. Jako kdyby se svými obrazy autor tázal, zda je člověk vskutku nejdokonalejším tvorem Božím. A po každé odpovědi na tuto otázku v nás zůstává bolestné podezření, že takovým tvorem člověk není… Avramovovy obrazy jsou proto nejen zvláštní, ale i zneklidňující malbou potlačeného křiku, zcela odlišné od autorovy tiché a uklidňující lyriky. Jsou však stejně znepokojené lidskými problémy. A tak jako si už dávno ve své poezii zvolil svou cestu, tak i v malbě vede diváka do dosud neznámých a znepokojujících krajin.

Slovo dostal i Kiril Avramov,

autor výstavených obrazů

Filozofoval na téma, že nejcennější, co jako lidé máme, je čas a jeho plynutí a že je třeba před chaosem chránit. Obraz je podle něj jedním z prostředků, jak zobrazit vědomé či podvědomé touhy po místě, kde bychom chtěli žít, avšak současný svět nám je nenabízí. Své povídání zakončil slovy, abychom byli zdrávi a šťastni, ale hlavně, abychom byli vždy sami sebou.

Vernisáž prokládala dvojice hudebníků s příhodnou vážnou hudbou.