Kdo hraje? /Who is playing aneb mohou se sportovní emoce stát protestem?!
MeetFacto
ry - Praha
10. 12. 2015 – 7. 2. 2016
Na vernisáži jedné ze tří výstav ve čtvrtek 10. 12. 2015, které se konaly pražském areálu MeetFactory, a to na vernisáži výstavy ´Kdo hraje?/Who is playing? ´ z těch tří nich největší, jsme se zájmem vyslechli Jiřího Kejvala (na foto vlevo), předsedu Českého olympijského výboru.
Během natáčení filmu Maratónec (1976) objasňuje Dustin Hoffman ve známém rozhovoru s Laurencem Olivierem hranici mezi herectvím a životem, mezi realitou a simulací. Vysvětluje, že kvůli realistickému ztvárnění postavy Thomase Levyho nespal několik dní. Tak se dokázal lépe vžít do role člověka na konci svých psychických a fyzických sil. Olivier se ho ptá:
„Proč to radši nezkusíš zahrát?“
Sportovní hry jsou často přirovnávané k divadlu a sportovci k hercům na jevišti.
Sport, podobně jako divadlo, je zmenšeným představením různých sociálních vzorců.
Odehrává se v rovině umělé simulace sociálních schémat, kde prostřednictvím přísně stanovených pravidel nemají vítězství a prohry za následek skutečné křivdy, jako je tomu v skutečném životě, ale fungují spíš v symbolické rovině.
Roland Barthes dává do souvislosti antické divadlo a wrestling prostřednictvím emfáze (citového vzrušení), která je konstituující složkou obou událostí. Mluví o wrestlingu nikoli jako o sportu, ale jako o představení: „Přihlížet znázornění bolesti ve wrestlingu není o nic pokleslejší než sledovat utrpení Arnolfa či Andromachy“.
Na vrcholu tohoto představení jsou emoce. Po neúspěšném výkonu předvádějí atleti před publikem emoce spojené se sebedestrukcí, agresí, bolestí. Například zápasník přehání a do krajnosti sytí zraky diváků nesnesitelným pohledem na porážku.
Gesto poraženého zápasníka nejenže porážku nezakrývá, ale naopak zdůrazňuje a dodržuje ji jako hudební pauzu.
V zápase se aktéři nestydí za bolest, dokáží plakat a svou bolest si vychutnávají.
Nakolik je reálné to, co sledujeme při sportovních zápasech? Dá se to vůbec ´zahrát´?
D jaké míry jsou emoce eliminované performativní meta-skutečností sportovní arény?
Radost, bolest, agrese, zklamání a jiné emocionální projevy nezůstávají jen v rovině subjektivního prožívání sportovce, jejich prožívání je veřejně předváděné, a tudíž ovlivňuje prožívání celé arény a všech jejích složek – sportovců, publika, sportovních trenérů a manažerů, médií, televizních a rozhlasových diváků, umělců.
Emoce se tak v jisté chvíli mohou stát účinným politickým nástrojem.
Umělci prezentovaní na výstavě ´Kdo hraje?´se vžíli do rolí sportovců a sportovního světa. Nahlížejí skryté působení emocí, formální a performativní aspekt prožívání prohry anebo manipulativní zacházení s vypjatými situacemi s cílem vyvolat u diváků emfázi. Sportovní emoce vnímají tito umělci jako významný motiv s potenciálem vyústit do individuálního nebo kolektivního protestu.
Anetta Mona Chişa & Lucia Tkáčová:´ Either Way, We Lose´
Nás na www.www-kultursok-eu.cz zaujala obrovská nafukovací pěst Anetty Mony Chişy & Lucie Tkáčovej. Dílo s názvem ´Either Way, We Lose´ připomíná masový zábavní artikl a symbolizuje neúspěšné revoluce, jejichž rezidua pronikla do zábavního průmyslu. Pěst je jakousi juxtapozicí k sportovnímu zápasu, kde zábavná stránka převážila nad kolektivním či individuálním protestem jeho aktérů.
Zuzanna Janin ve své videoperformanci ´Fight´ předvádí emocemi nabitý zápas s profesionálním boxerem Przemyslawem Saletou. Zápasu předcházel několikaměsíční přípravný boxerský tréning umělkyně. Janin používá boxování jako metaforu života, který je konstantním soubojem a hrou emocí v mezilidských vztazích.
Olaf Breuning v díle ´Double´ představuje dva tenisové hráče ve dvou kopiích, s maskami vyrobenými ze zvětšených tenisových míčků. Pomocí ironické zkratky odhaluje Breuning vztah mezi mediální a privátní, skrytou tváří sportovců a sportovkyň.
Assa Kauppi: The Race is Over
Autor svým dílem ´The Race is Over´ vytváří subtilní sondu do emocionálního prožívání dětských plavkyň těsně před začátkem plavecké soutěže. Kauppi se zabývá principy soutěže, vítězství nebo prohry. Dětské sportovkyně reprezentují křehkost, upřímnost a neschopnost emocionální manipulace.
Jean-Ulrick Désert v díle ´Passion´ prezentuje sérii fotografických portrétů fotbalových fanoušků, oblečených do tradičních 
fanouškovských kostýmů. Na rozdíl od originálních kostýmů vyrobil autor jejich bezbarvé kopie, zbavené rozličných barevných dekorů, reprezentujících zejména národní barvy sportovních týmů. Désert odhaluje stereotypy sportovní kultury a mainstreamovou identifikaci fanoušků s vlasteneckým patosem sportovního představení.
Vystavující umělci: Olaf Breuning (CH), Zuzanna Janin (PL), Pawel Kruk (USA), Annika Larsson (SWE), Jean-Ulrick Désert (Haiti), Shaun Leonardo (USA), Anetta Mona Chişa & Lucia Tkáčová (SK), Assa Kauppi (SWE)
Na výstavě spolupracovala Galerie MeetFactory s Českým olympijským výborem za podpory CzechTourism
Kurátor: Jaro Varga
Máme otevřeno: denně od 13.00 – 20.00 hodin
Vstupné: dobrovolné
Hodnocení: 100 %
Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva)
Foto: © Ing. Olga Koníčková