Katharina Grosse: Zázračný obraz/Wunderbild aneb když vymažeme stíny na zdi...
Veletržní palác/Velká dvorana - Praha
16. 2. 2018 - 7. 1. 2019
Národní galerie v Praze zahájila výstavní sezónu ve Veletržním paláci pěticí nových výstav. Hlavní roli letos hrají dvě umělkyně, Katharina Grosse z Německa a Marie Lassnig z Rakouska. V 1. patře představujeme retrospektivu Marii Lassnig, připravenou ve spolupráci s Tate Liverpool a Katharina Grosse vystřídala ve Velké dvoraně Aj Wej-weje s na míru připravenou instalací Zázračný obraz.
Katharina Grosse na tiskové konferenci
nám sdělila, že si nejdříve prohlédla náročný prostor Velké dvorany, kde ji zaujal zejména skleněný strop, takže jí to připomnělo ateliér, kde se obraz mění i v závislosti na vnějším podnebí a čase. Na dva obrazy, na plátna, která použila jako jakési membrány, přenesla své barvy a přispěla tak k úžasné atmosféře, která diváka jistě zcela pohltí. Instalace Kathariny Grosse je zajímavá rovněž tím, že na rozdíl od ostatních výstav, souběžně probíhajících ve Veletržním paláci, bude zde vystavena až do 7. 1. 2019.
Velká dvorana Veletržního paláce se pod taktovkou německé umělkyně Kathariny Grosse (* 1961) proměnila ve zcela nový prostor. Po Aj Wej-wejově instalaci Zákon cesty se jedná již o 2. projekt, kdy významná osobnost současného umění připravila nové dílo přímo pro Prahu a pro prostor, který několik let hostil Muchovu Slovanskou epopej.
„Katharina Grosse připravila pro Národní galerii velkorozměrnou malířskou instalaci Zázračný obraz, která radikálně redefinuje malbu a reaguje přímo na prostor Velké dvorany. V 90. letech 20. století přestala umělkyně používat štětce a pracuje skoro výhradně s průmyslovými pistolemi,
s jejichž pomocí rozprašuje jasné barvy prakticky po jakémkoli povrchu,“
řekl kurátor výstavy Adam Budak.
„Používám nejrůznější náčiní,“
„od svých rukou přes prsty po štětečky a rýžáky či kartáče. Ráda se dostávám do přímého kontaktu s povrchem. Stříkací pistole rozprašuje barvu volně, do vzduchu, mimo povrch, jako nějaký trojrozměrný přístroj napojený na můj mozek. Zaujala mě přesně ve chvíli, kdy jsem začínala s malováním na multidimenzionální povrchy.
Do zásobníku stříkací pistole se vejde neuvěřitelné množství barvy a stlačený vzduch prodlužuje dosah a zrychluje pohyby.
To znamená, že toho v kratším čase stihnu víc.
Je to jako syntetický orgán, který se dokáže dotknout prostoru,
pokrýt ho a zkrátit vzdálenosti. Nekonečná linie. Rozpínající se tělo.
Dovoluje mi to přistupovat k situacím s nesmírnou silou a pozitivní agresivitou,“
vysvětlila své pracovní postupy Katharina Grosse,
Pro Katharinu Grosse je rovněž typické prolínání galerijního a veřejného prostoru –
její pražská výstava tak z Velké dvorany prostoupila do prostoru kavárny a dokonce i ven před samotný Veletržní palác.
„Jako dítě jsem každý den hrála takovou hru: než jsem vstala, musela jsem vymazat stíny na zdi. Vymyslela jsem si neviditelný štětec, kterým jsem přemalovávala stíny vrhané parapetem, lampou či čímkoli jiným. Stala se z toho posedlost. Pozorování světa pro mě vždycky souviselo s činností; chtěla jsem ve světě a se světem něco dělat. Malování je nejúžasnější způsob, jak podpořit synchronnost konání a myšlení, protože mezi mnou a mým náčiním není žádný přenašeč. Obraz je pouze clona mezi tvůrcem a divákem, přičemž oba se můžeme dívat na myšlenkové procesy sídlící v cloně z různých úhlů pohledu a v různých okamžicích dějin. Umožňuje mi dívat se na pozůstatky mého myšlení.“
Katharina Grosse
Německá umělkyně Katharina Grosse maluje monumentální obrazy,
které vyjadřují touhu, které lze chápat jako akt mileneckého objetí,
vztaženého k prostoru, stavbě a divákovi.
Pro Národní galerii v Praze připravila Katharina Grosse velkorozměrnou malířskou instalaci,
která radikálně předefinovává malbu
jakožto performativní a architektonické médium a
reaguje přímo na industriální prostor galerie,
která byla postavena ve funkcionalistickém stylu pozdních 20. let 20. století.
Wunderbild
je architektonický, prostorový obraz,
který divák zabydlí vlastním tělem a myslí.
Barva nabývá na objemu, rovný povrch dostává skulpturální rozměr,
obrazová rovina překračuje hranice vizuálního.
Imerzivní instalace velkolepého měřítka připomíná středověkou nástěnnou malbu i jeskynní lůno s pravěkými kresbami,
postteatrální síň s přetechnizovanou, opojnou atmosférou.
Obraz opanovává prostředí;
gesto Kathariny Grosse je uměním, které se stává prostorem.
„Jsem malířka,“
doznala se umělkyně
„Zajímá mě prostor vytvářený malbou i to, že se může objevit kdekoli,
v rámci architektonického prostředí i v běžných situacích každodenního života.
Malba, jak ji chápu já, se neomezuje na plátno či stěnu.“
Podle Kathariny Grosse je obraz nespoutaným projevem svobody.
Její dílo, vzniklé pro Národní galerii v Praze,
je výbuchem malířské velkorysosti.
Wunderbild
zachycuje gestický okamžik zjevení obrazu a na malbu nahlíží
jako na proces vyznačující se mimořádnou houževnatostí a nestálostí,
jako na život sám, jako na duševní i tělesnou posedlost.
Mimoto Katharina Grosse vytváří intervenci na pomezí architektury a přirozeného prostředí mimo galerii.
V obou případech vzniká autonomní prostor určovaný barvou a formou,
postromantická krajina sestávající ze subjektivity a přírody v troskách.
Monumentální instalace Kathariny Grosse lze proto zařadit kamsi mezi americký land art a německý romantismus pozdního 19. století.
Její mnohdy velkorozměrné struktury zabírající mezní území interiéru (institucionální prostor) a exteriéru (veřejný prostor)
a často integrující přírodní materiály (stromy, kamení, půdu apod.) jsou hybridy,
které překračují dělicí čáru mezi přírodou a kulturou.
Vytvářejí prostor pro spolužití
lidského a nelidského,
organického a neorganického,
přirozeného a umělého
a míří k subjektivní antropologii vhodné pro svět v ekologickém úpadku.
Katharina Grosse (* 1961)
- se narodila v německém Freiburgu
- v současnosti žije v Berlíně
- studovala na Kunstakademie Düsseldorf a Kunstakademie Münster v Německu
Tvorba Kathariny Grosse se objevuje na mezinárodních skupinových i samostatných výstavách
- její díla jsou součástí významných uměleckých projektů a bienále
- mezi její nedávné instalace vytvořené pro konkrétní místa patří Rockaway! pro program „Rockaway“ (2016) v MoMA PS1, Untitled Trumpet pro 56. Biennale di Venezia (2015) a psychylustro v Mural Arts Philadelphia (2014)
- k jejím významným samostatným výstavám patří Constructions à cru, Palais de Tokyo, Paříž (2005); Atoms Outside Eggs, Serralves, Museu de Arte Contemporânea, Porto (2007); Hello Little Butterfly I Love You What’s Your Name, ARKEN -Museum for Moderne Kunst, Kodaň (2009); Two younger women come in and pull out a table, De Pont Museum of Contemporary Art, Nizozemsko; WUNDERBLOCK, Nasher Sculpture Center, obojí Dallas (2013); yes no why later, Garage Museum of Contemporary Art, Moskva (2015); Museum Frieder Burda, Německo (2016); This Drove My Mother Up the Wall, South London Gallery (2017); Schwartz Carriageworks, Sydney (2018)
K výstavě Kathariny Grosse v Národní galerii v Praze jsme připravili publikaci (s originálním obalem - 800 kusů) s kurátorským úvodem Adama Budaka a texty Chantal Mouffe, Élisabeth Lebovici, Ulricha Loocka a Michala Nanorua.
Výstava se koná pod záštitou Velvyslanectví Spolkové republiky Německo v Praze a s podporou Goethe-Institutu v Praze.
Kurátor: Adam Budak
A dovolíme si za www.www-kulturaok-eu.cz připomenout, že si v přízemí můžeme prohlédnout nepřehlédnutelnou instalaci My light is your life II (model Shiva Samurai), kterou český umělec Krištof Kintera (* 1973) připravil ze starých lamp, kabelů a elektrických rozvodů v roce 2014.
170 00 Praha 7 – Holešovice
Dukelských hrdinů 47
Máme otevřeno: úterý – neděle: 10.00 – 18.00 hodin
Hodnocení: 100 %
Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva)
Foto: © Ing. Olga Koníčková