Karel Kunc:/ *** aneb co můžeme od všestranného Kunce příště čekat?!
Galerie Prokopka – Praha
19. 3. – 11. 4. 2015
Na vernisáži nové výstavy v Galerii jsme představili vzhledem nenápadného, trošku plachého, avšak mladého, velmi však aktivního, výtvarníka Karla Kunce v jeho instalaci, kde prezentuje cyklus černobílých kreseb a sochu ze své poslední tvorby.
Autor byl tedy osobně přítomen (na foto vlevo s kurátorkou Markétou vlčkovou) a my na www.www-kulturaok-eu.cz jsme se s ním poprvé setkali na jeho předchozí výstavě jeho prací ´Čekatel´, která se konala ve sklepní galerii Café Lajka (20. 2. – 21. 3. 2015). 
Další akci s Karlem Kuncem zhlédneme ve smíchovské Meetfactory v druhém dubnovém týdnu 2015.
Ze životopisu Karla Kunce
- 1987 se narodil
- 2008 – 2013 Akademie výtvarného umění v Praze- ateliér monumentální sochy J. Příhody
- zabývá se monumentální tvorbou, instalacemi i akcemi v daném prostoru
- zapojil se do řady výstavních projektů
- zapojil se do netradičního projektu předních českých výtvarníků, kteří vytvořili dvojice s vězni společně se snažili o vytvoření výtvarného díla, které popíše neotřelé a ubíjející podmínky v našich věznicích
- připravil akce ve veřejném prostoru např. Kukačka/Ostrava nebo akce Kopání v areálu GASK
Kurátorka: Markéta Vlčková
130 00 Praha 3
Prokopova 9
Vstup: volný
Co jsme o něm zjistili na Artyčoku…
Mám podezření, že Karel Kunc byl do vnějšího světa poslán s nějakou zvláštní misí, jejíž smysl zná jen on sám – pokud vůbec někdo. Civilizovaná komunikace se zpravidla odehrává jako dialog duše s duší a umělci se většinou podřizují těmto pravidlům, s občasným přesahem do krajních poloh.
Karel tento ustálený obvod vyzkratoval těsným spojením ducha a hmoty. Tak těsným, že hmota se stává duchem a duch hmotou. Svět, jako materiál díla i dílo samotné bere jako haldu nevyužitých možností, hrubou surovinu. Vyrábět uhlazené finální produkty zjevně do jeho velkého plánu nepatří. Stejně jako společenská zodpovědnost – ta je Karlovi jako umělci v zásadě ukradená, což vnímám jako osvobozující. Žádné vizuálně působivé symptomy společenských neduhů, pokud nepočítám situace, kdy se Karel Kunc zjevně snaží , aby se u něj projevovaly. Ovšem nikdy se nestaví do role terapeuta – toho, kdo určuje diagnózu ani toho, kdo má léčit. Jeho strategické postupy kombinují sběratelské obžerství s asketismem, který hraničí se sebemrskačstvím. Na jedné straně kumuluje všechno, co vidí a nikdy (opakuji: nikdy!) nic nevyhodí a zároveň se dobrovolně týrá úmornou fyzickou dřinou, případně drakonickými pravidly.
Každá jeho práce je vlastně takovou špehýrkou mezi tady a tam, kterou divák může sotva prostrčit prst. Na druhé straně nečeká žádná spřízněná duše, ten odjinud je dokonale lhostejný a povznesený. Skrze tento průhled se nicméně věčnost jeví jako něco, co tu bude pořád, minimálně jako koloběh vznikání a zanikání, takže je celkem jedno, z které strany se podíváte. (kurátorka: Michaela Ivaniškinová)
Hodnocení: 80 %
Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva)
Foto: © Ing. Olga Koníčková