Julie Štybnarová: Čas paměti /The time of memory aneb vidíme jen to, co dokážeme vidět…
Galerie Fotografic - Praha
9. 5. - 18. 6. 2017
Na vernisáži nové fotografické výstavy, výstavy Čas paměti byla Julie Štybnarová, autorka fotografií, osobně přítomna.
Galerista Martin Fojtek uvítal autorku Julii Štybnarovou (včetně jejích dětí) a kurátora výstavy Pavla Máru, jejího pedagoga. Žel už jen bývalého – jak dodal Pavel Mára.
Pavel Mára nám prozradil, že doménou autorky jsou vždy přenosy času vně i uvnitř, ztvárněné formou časosběrných projektů.
Již v roce 2012 představila autorka své časosběrné fotografie na své první výstavě, kde projekt věnovala svým přátelům.
Další cyklus byly Babičky a do třetice proměny autorčina vlastního těla v návaznosti na těhotenství.
Na této dnešní výstavě v pražské galerii Fotografic autorka představuje další časosběrný projekt
-
subjektivní řadu snímků z let 2005 až 2017.
Snímky vznikly vždy na stejném místě, v pískovně, kde pozadí tedy také není v důsledku těžby a prací shodné, mění se v čase, stejně jako postavy a postupně se mění i postavy na záběru.
Je jí vždy sama autorka, postupně těhotná, s narozeným prvním dítětem a pak druhým, a pak je zde zachycen i jejich růst a proměny.
Podobně tvořil svůj slavný cyklus i proslulý fotograf Nicolas Nixon ve svém cyklu zachycujícím čtyři sestry Brownovy.
Závěrem Pavel Mára popřál autorce, protože časosběrné cykly lze tvořit nekonečně dlouho, ať je tedy nadále
–
nekonečně dlouho
–
fotografuje.
Slovo dostala také Julie Štybnarová a na otázku, proč si zvolila právě tento soubor, jsme se dozvěděli, že má ráda experimenty s časem a prostorem. A to měnící se pískovna i rodící a rostoucí děti plně splňují. Písečný lom se mění stejně jako lidé. Nechce ale z toho dělat vědu a složitě vysvětlovat, co tím cyklem mínila, prostě „chtěla jsem chytit čas pod krkem“.
Na výstavě lze vidět i jiný její projekt nazvaný Okna, který běží ve smyčce na projektoru na zdi galerie.
Na otázku, jak dlouho hodlá pokračovat ve svém projektu z pískovny, autorka odpověděla, že dokud se děti nechají fotografovat. Že zprvu to byl docela problém, pak děti přišly na to, že by se mohly nechat uplácet, což funguje dosud a pak se uvidí. Konec může přinést i likvidace pískovny, nebo i jiné okolnosti. Na závěr se rozpoutala diskuze o tom, kdo je vlastně autorem fotografií, když je autorka na nich osobně. A vzhledem k tomu, že profesor Pavel Mára pronesl platnou definici, že autorem je ten, kdo stiskl spoušť, připustila autorka, že v tom případě je autorů více. Ale sám Pavel Mára přidal svou zkušenost, že i on občas používá téhle metody, kdy snímek vymyslí, naaranžuje, připraví a nakonec stiskne spoušť někdo jiný. Takže se to tak doslova brát prostě nesmí.
****
(z tiskové zprávy)
„Julie se rozhodla experimentovat se zneklidňujícím časem. Vzpomínky jsou ve vztahu k času to jediné, co nám z něho zbývá.
Minulost reálná, uchovaná v podvědomí, neustále vstupuje z budoucnosti do vědomí a pulsuje v přítomnosti. Připomíná to velký kruh. Ale ten je zároveň roztínán tím, co přichází, co jsme si svou minulostí připravili a co do toho vkládá okolní svět. Časosběrný dokument není žádná novinka. Ale tradiční formu lze uchopit znovu a vyslovit se v ní po svém. Průniky do malých motivů, účast na životě blízkých. Účast na pozadí samoty, která je podstatou jakéhokoliv vztahu.
Okno je okem viděným i vidoucím, otevírá se do krajiny světa a zavírá do samoty duše. Vidíme jen to, co dokážeme vidět, ostatní zůstává nevyslovené, skryté, tajemné. Toužíme oslovit ono mysteriózní, znovu a znovu, posíleni svým poznáním, svou zjitřenou citlivostí. Hledání vlastní tváře složené z variací podob jiných. Soukromý příběh času, prostoru a samoty – to je Juliin experiment.“
(text: Jana Máchalová)
***
Julie Štybnarová (*1976)
- vystudovala Fakultu mezinárodních vztahů na VŠE v Praze
- vystudovala ITF na Slezské univerzitě v Opavě
- své fotografie představila na sólových i skupinových výstavách v Maďarsku, Polsku a v České republice
Pavel Mára (* 1951 Praha)
patří k výrazným představitelům evropské fotografie.
Je také již téměř dvě desetiletí pedagogem na Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě.
K tomuto poslání ho předurčuje jeho tvorba,
která je příkladem koncepčnosti a promyšlenosti.
Podoba jeho děl často vychází z nové interpretace možností fotografického média.
Nicolas Nixon
Fotografoval čtyři sestry Brownovy po dobu u 40 let a vznikla tak fascinující studie stárnutí.
Nicolas Nixon je americký fotograf, který vytvořil 1. portrét sester Brownových již v roce 1974 a pokračoval v tom až do roku 2014.
Snímek z roku 1974 se sice nedochoval, ale od doku 1975 už Nixon cíleně tvořil sérii fotografií. Jedna ze sester Brownových (BeBe) se stala jeho ženou a čtveřici doplňují její tři sestry (Mimi, Laurie a Heather).
Nicholas se s BeBe seznámil v roce 1970, kdy mu bylo 20 let a jí 21.
V době první fotografie bylo Mimi 15 let, Laurie 21 let, Heather 23 let a BeBe 25 let.
Zatím poslední fotografie je z roku 2014.
www.fotografic.cz
110 00 Praha 1
Stříbrná 2
Máme otevřeno út – ne: 13.00 – 18.00 hodin
Vstup: volný
Hodnocení: 89 %
Zapsal Richard Koníček
Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva)
Foto: © Ing. Olga Koníčková
Více zde: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/pavel-mara-tvare-aneb-kdyz-na-pocitaci-z-pozitivu-udelame-negativ-a-jeste-neco-navic/