Josef Lada: Co přináší zima aneb když české Vánoce s jeho betlémem spojujeme
Museum Kampa - Praha
5. 12. 2013 - 16. 2. 2014
Byli jsme pozváni na tiskovou konferenci k nově připravené výstavě Josefa Lady: ´Co přináší zima´. Pro vánoční období připravilo Museum Kampa svým návštěvníkům setkání s obrázky Josefa Lady - malíře, v jehož tvorbě má téma Vánoc významné a v rámci českého moderního umění zcela výjimečné postavení.
Výstavu uvedla kurátorka PhDr. Pavla Pečinková, CSc. slovy, že se jedná o exponáty výhradně s vánoční tematikou. Jesličky byly již od poč. 20. století součástí každé domácnosti. Teprve v roce 1922 vytvořil Josef Lada jesličky typického stylu tak, jak je známe dodnes. A jako zajímavost uvedla, že do svých kreseb vždy přinášel něco nového. Lada se nikdy neopakuje!
Demokratizace umění
Umělecké dílo jsme z piedestalu sundali Josefem Ladou. Téma jesliček pojal sice monumentálně, ale současně je zpřístupnil širokým masám. Podle kurátorky můžeme zhlédnout na výstavě raritu – historický arch Ladova Českého betléma. Dokonce i ve školách používali jako výukový panel Ladův Štědrý den.
Proč Josef Lada jesličky namaloval?
- Ve 20. až 40. letech 20. století, kdy Ladovo dílo dozrává a dospívá do vrcholné fáze, zobrazování betlémských jesliček s Jezulátkem do repertoáru moderního malíře příliš nezapadalo. Lada sice patřil ke generaci prosazující v českém umění kubismus, expresionismus a abstraktní tendence, ale byl trochu samorostlým a neposlušným modernistou. Reagoval po svém na nové umělecké koncepce jak předválečné, tak i meziválečné avantgardy, ale rozhodně nerespektoval dobové programové teze, které je doprovázely. Dokázal proto spojovat principy moderního výtvarného vyjadřování i s konvenčními zakázkami a tématy, od nichž se tehdy většina umělců zásadně odvracela.
- Vánoční motivy zpracoval Lada v desítkách variací. Nevedla ho k tomu náboženská horlivost, ale okolnosti zcela všední a praktické: Od roku 1906, kdy se začal živit jako ilustrátor a karikaturista, musel rok co rok dodávat vánoční příspěvky do prosincových čísel novin a časopisů. Někdy zvolil zimní dětské radovánky na sněhu, jindy vánoční zvyky a obyčeje, ale většinou se soustřeďoval na aktualizaci tradičního zobrazení Svaté rodiny a dokázal přitom najít široké spektrum možností, jak biblický příběh nově a živě zpřítomnit, aby zaujal, potěšil nebo překvapil.
- Ladova malba vychází ze vzpomínek z dětství a soustřeďuje se na epizody z venkovského života, jehož rytmus je určován střídáním ročních období a opakujících se svátků. Mezi událostmi, které oživují koloběh všedních dnů, patří Vánocům nejvýznamnější postavení, proto se v Ladově díle promítají tak výrazně. Osvědčené vánoční motivy uplatňuje nejen v novinách a časopisech, ale i v edicích pohlednic a kalendářů, na plakátech a příležitostných tiskovinách, v autorských knížkách i ve své „volné“ tvorbě, kvaších malovaných pro širokou vrstvu zájemců. Jeden výtvarný nápad dokáže využít v desítkách dalších verzí, a přitom nesklouzne k mechanické řemeslné produkci. V českém moderním umění je jedinečný právě tím, že pracuje sériově, a zároveň dokáže dát každému svému obrázku osobitý výraz. Podobně jako prožíváme vánoční svátky rok co rok znovu, a přece pokaždé jinak, věnuje jim Lada každoročně sérii obrázků, a přitom se zdá, jako by vánoční děje maloval s úžasem a zaujetím jako poprvé.
Výstava představuje jednak originální verze oblíbených Ladových prací, jako je Český betlém (1920), Jesličky (1928), Gloria in Excelsis Deo (1931), Vánoce (1932) nebo Štědrovečerní noc (1936), v nichž zlidšťuje božské dění a zároveň posvěcuje běžné životní situace, jednak dobové reprodukce v časopisech, na pohlednicích a příležitostných tiskovinách. Výběr zastoupených prací poukazuje na žánrovou pestrost tohoto Ladova tematického okruhu a zároveň ve zkratce postihuje i jeho výtvarné proměny. V digitálních replikách jsou zastoupeny rané práce z období před první světovou válkou, kdy Lada sympatizoval s anarchismem a jeho vánoční motivy byly většinou politicky zaměřené, i ukázky z pravidelných příspěvků pro deník České slovo, v němž se od počátku dvacátých let začíná vyhraňovat Ladův typický kresebný styl.
Exponáty zapůjčila Národní galerie v Praze, Galerie hlavního města Prahy, Oblastní galerie v Liberci, Západočeská galerie v Plzni, Galerie Zdeněk Sklenář a soukromí majitelé; reprodukce z dobových časopisů laskavě poskytlo Národní muzeum v Praze. (z textu kurátorky)
Kurátorka: PhDr. Pavla Pečínková, CSc.
Doprovodný program k výstavě Josefa Lady
Sobota 21. 12. 2013, 16.00 hodin: výtvarná dílna pro rodiče s dětmi: 2. vánoční
Neděle 22. 12. 2013, 16. 00 hodin: Předvánoční čtení pohádek s Klárou Cibulkovou
V případě zájmu o rezervaci či dotazů kontaktujme prosím Lektorské oddělení Musea Kampa lektorskeoddeleni@museumkampa.cz
Tel.: +420 257 286 147
Mobil: +420 777 357 480
Museum Kampa - Nadace Jana a Medy Mládkových
U Sovových mlýnů 2
118 00 Praha 1 – Malá Strana
Tel.: +420 257 286 147
Fax.: +420 257 286 113
E-mail: info@museumkampa.cz
Máme otevřeno: denně od 10.00 do 18.00 hodin
O Vánocích?!
24. 12. 2013: 10.00 – 15.00 hodin
25. 12. 2013: 10.00 – 18.00 hodin
26. 12. 2013: 10.00 – 18.00 hodin
31. 12. 2013: 10.00 – 16.00 hodin
1. 1. 2014: 13.00 – 18.00 hodin
Hodnocení: 80 %
Ing. Olga Koníčková
Foto: autorka
Ze životopisu Josefa Lady
- Ilustrátor, kreslíř, malíř, scénograf a spisovatel Josef Lada se narodil 17. prosince 1887 v středočeské vesnici Hrusice, která se nachází nedaleko Prahy.
- Jeho otcem byl Josef Lada (1847 – 1904) a matkou Alžběta, rozená Janovská (1843–1912).
- Měl ještě tři sourozence – bratra Františka (1870–1929), sestru Antonií (1877–1900) a sestru Marii (1881–1954).
- Vyrůstal v chudé rodině venkovského řemeslníka v domě č.p.55. Otec se vyučil ševcem a toto řemeslo také v Hrusících provozoval. Mimo to také měli malé hospodářství, které sloužilo převážně pro vlastní obživu.
- Lada začal kreslit ještě dříve, než se naučil psát, a tak po ukončení školní docházky (30. dubna 1901) bylo vzhledem k jeho kreslířskému umění rozhodnuto, že se vyučí malířem pokojů a divadelních dekorací u p. Petránka na Královských Vinohradech.
- Po měsíci ale odtud odchází a v roce 1902 nastupuje v Praze do učení na knihaře – zlatiče Karáska, jehož dílna se nacházela na rohu Ječné ulice a Karlova náměstí. Výuční list Josef Lada obdržel 30. září 1905.
- V tento čas navštěvuje večerní kurzy kreslení na pražské UMPRUM u prof. A. Jakesche. Nakonec je v roce 1906 přijat i na denní studium a stane se žákem prof. E. Dítěte a prof. Hofbauera. Po roce na vlastní žádost školu opouští a věnuje se samostatné výtvarné činnosti.
- V roce 1905 se seznámil s Hanou Budějickou, se kterou se oženil 18. června 1923 na pražské radnici. Za svědky jim byli spisovatelé MUDr. František Skácelík a Karel Vika. Manželům Ladovým se narodily dvě dcery – Alena (1925–1992) a Eva (1928–1945).
- Od roku 1925 bydleli v domě na Praze 2 v Ohradní ulici (dnes Ladova ulice), kde měl Josef Lada i svoji pracovnu.
- Téhož roku se stal redaktorem nedělní přílohy Českého slova Kvítko z čertovy zahrádky a v redakci zůstal pracovat až do roku 1940. Poté se zaměřil více na volnou tvorbu, kdežto kreslení karikatur do novin a časopisů omezil na minimum.
- Od roku 1924 se pravidelně vracel do svých rodných Hrusic. Zde trávil se svou rodinou každoroční pracovní léta, která vyvrcholila v roce 1930 rozhodnutím o zakoupení pozemku na stavbu domu.
Ladův výtvarný projev, který je založen na pozorování a vynikající paměti, je svérázný a osobitý. Snad každý pozná na první pohled Ladovu tvorbu. V jeho kresbách ožívá malířovo dětství a rodná vesnice se skromným životem řemeslníků a domkařů, kde čas plyne od jara do zimy mezi prací a drobnými radostmi. Z výtvarných technik používal nejraději kresbu, kvaš a temperu. Jeho doménou byla dětská ilustrace, ale nebránil se ani ilustrovat knihy pro dospělé. Umělcův všestranný talent se projevil i v písemné podobě. Sám napsal a ilustroval řadu knih, z nichž nejznámější je Kocour Mikeš. Byl členem SVU Mánes a SČUG Hollar. V roce 1947 byl jmenován národním umělcem. Zemřel 14. prosince 1957 Praze a je pochován na Olšanských hřbitovech.
Za svůj dlouhý a plodný život vytvořil přes 15 000 černobílých a barevných ilustrací, z nichž nejpopulárnější jsou ilustrace K osudům dobrého vojáka Švejka. Z volné tvorby nám zanechal přes 400 obrazů. Jeho oblíbenými figurami byl vodník či ponocný. Úplným fenoménem je spojení dvou slov, a to Ladova zima. Jeho dílo je zastoupeno nejen v soukromých, ale i ve veřejných sbírkách, jako je Památník národního písemnictví, Národní galerie Praha, Muzeum umění Olomouc, Oblastní muzeum Praha-východ a jiné. Přispíval do časopisů (Máj, Rašple, Kopřivy, Chuďas, Humoristické listy, Karikatury…) a novin, ilustroval hudebniny, vytvářel kalendáře, plakáty či ex libris.
Byl autorem výprav, scén a kostýmů k divadelním hrám. Mezi první patřil Strakonický dudák od Josefa Kajetána Tyla, hraný v roce 1930 v Národním divadle Praha. Naproti tomu posledním počinem byly návrhy pro Dvořákovu operu Čert a Káča, která nebyla bohužel realizována. Oslovila ho i kinematografie. Ještě za jeho života vznikly kupříkladu animovaný film Říkadla (hudba Leoš Janáček, režie Eduard Hofman), loutkový film Osudy dobrého vojáka Švejka (scénář a režie Jiří Trnka) nebo hraný film Hrátky s čertem (režie Josef Mach). O Josefu Ladovi bylo napsáno několik monografií nebo vzpomínkových knih, realizovalo se více než 70 samostatných a mnoho kolektivních výstav jeho děl. Na jeho výstavu, která se konala v pražském Belvederu, ještě za socialismu, jsme stáli frontu nekonečnou...