Úvod > Johana Pošová - Happy Family/Šťastná rodina aneb proč nějaký zapomenutý zplesnivělý krajíc chleba vždycinky doma najdeme?!

Johana Pošová - Happy Family/Šťastná rodina aneb proč nějaký zapomenutý zplesnivělý krajíc chleba vždycinky doma najdeme?!

03.01.2018 10:29

Fotograf Gallery – Praha

22. 12. 2017 — 27. 1. 2018

Na vernisáži nové výstavy v nedávno zpřístupněné pražské výstavní síni Fofograf Gallery (přestěhováno ze Školské), výstavy nápaditě instalovaných děl mladé umělkyně (fotografky, keramičky a sochařky) Johany Pošové (*1985), která si za uplynulých 10 let, tedy relativně za krátkou dobu, vybudovala nepřehlédnutelné postavení na scéně mladé české fotografie, byla autorka osobně přítomna. Výstava byla zahájena v předvánoční čas, v čas, kdy se zdůrazňuje nezastupitelný význam role rodiny, potřebné zejména pro další vývoj dítěte a jeho proměnu možná i v (ne)dokonalého člověka.

K rychlému věhlasu Johany Pošové mohlo přispět několik okolností. Johana Pošová hned zkraje tradičněji založené publikum přesvědčila svými technicky zvládnutými fotografickými soubory a fotogramy.

Experimenty s objektem, pro který důležitým impulzem bylo zahájení spolupráce s Barborou Fastrovou, poté ukázal, že Johaně Pošové její přístup k umění není pevně ohraničen jedním médiem. Korespondence mezi jejím vývojem a širšími proměnami české fotografické scény nebyla náhodná:

Johana Pošová studovala na pražské VŠUP v Ateliéru fotografie Hynak Alta a Aleksandy Vajd, kteří zapojení fotografie do intermediálních souvislostí a průzkum materiálních aspektů fotografie řadili k těžištím svého programu.

Jak v tomto prostředí, tak po absolutoriu v roce 2010 ovšem Johana Pošová před analytickým přístupem k médiu upřednostňovala imaginaci, pracovala s náznaky fantaskních narací a projevovala zájem o neviditelné síly, které ovlivňují chod věcí.

Martin Nytra, kurátor její výstavy v brněnské Fait Gallery, před před 3lety napsal:

„Divák je zatažen do hry se zamotaným příběhem,

který osciluje mezi inscenací reality a čirou fantazií“.

Také v případě výstavy Happy Family autorka stavěla na součinu

3 materiálně odlišných složek.

Objekty z papírmašé plní funkci výstavních soklů,

zároveň ale také funkci hybridů mezi jídelními stoly a zoomorfními bytostmi.

Na některých fotografiích pak vidíme obdobně ´oživené´ oděvy aranžované do kompozic,

které asociují žánr rodinného

fotografického portrétu.

Třetí složkou výstavy jsou drobné keramické objekty zplesnivělých chlebů – potraviny,

jejíž symbolický význam ´základu naší stravy´ je přímou paralelou

k symbolice stolu jako místa společného jídla,

kde je rituálně ustavováno společenství.

Rodina, alespoň v těch několika dominantních podobách, s jakými se setkáváme v našich časoprostorových souřadnicích, je víceméně uzavřený sociální organismus. Vytváří si vlastní rituály, zvyky a komunikaci, za zavřenými dveřmi domova se odehrává spousta navenek neviditelného.

Výstava Johany Pošové je alegorickou rodinnou krajinou, v níž autorka bez důrazu na osobní narativ nebo na exaktní sociologickou metodu pohlíží na širší obzor mezilidských konstelací a vztahů.

K rodině a domovu se staví bez idealizace, ale také bez zacílení na konkrétní problémy, takže situaci udržuje na úrovni symbolické osnovy, k jejímuž naplňování je potřeba našeho imaginativního angažmá.

Patrný rozpor mezi názvem výstavy a jejím obsahem je ovšem branou k prožitku disharmonie a napětí.

Za fasádou ´šťastné rodiny´ se skrývají monstrózní silová pole.

Vezmeme-li pak v úvahu vskutku monumentální (ba přímo pohádkový, přičemž si můžeme položit otázku, jak se tam mohl dostat?) objekt v suterénu galerie, jenž lze charakterizovat jako stůl/dům/skrýš/zvíře, je možné výstavu Happy Family vnímat jako parafrázi dětského magického vědomí, které realitu oživuje (animuje) v rozsahu, který nám je ve své komplexnosti a totalitě již upřen, nicméně se projevuje z lidského nevědomí a aktivně spoluutváří naše kolektivní vztahy.

A jak Johana Pošová upozorňuje, rodina je pro ni pouze modelovou jednotkou, v rámci které může přistupovat k principům, které formující vzájemnost i mimo ni, v širším společenském měřítku. (zdroj: text Jiřího Ptáčka)

Kurátor: Jiří Ptáček