Jitka Osička: Impro Woo: S matičkou aneb všestranná hodina člověčiny do morku duší či one woman show
Mohaji Café - Praha/Holešovice
8. 3. 2019
Impro Woo. Improvizace Jitky Osičky, herečky, tanečnice, zpěvačky, mimky a básnířky. Pohybové divadlo, představení jedné představitelky. A jednoho hudebníka. Bubeníka. Nikdy žádné vystoupení, představení, divadlo, hra, jakkoli to nazveme, není stejné.
Jednak autorka a protagonistka, choreografka a dramaturgyně, scénáristka a kostymérka, a kdoví kdo ještě v jedné osobě, jednak improvizuje vždy a ve všem, a druhak mění vůdčí témata oněch výstupů. Jak a podle čeho je jejím tajemstvím.
Rozhodně ale víc než hodinu pak to téma přemílá z nejroztodivnějších úhlů, na příbězích postav, které představuje, a v něž se mění tu ruky mávnutím, tu kratičkým štronzo, a v té chvíli je jiná. Úplně jiná, zřetelně jiná.
A postavy jsou přesto typologicky jako živé. Stačí jen gesto, výraz, pohyb, taneční krok, občas zpěv, či mimika. Nekonečně variantní a vždy trefná a výmluvná víc než slova. To vše za decentního podkresu bubnů (handpan, djembe) v podání parťáka těchto vystoupení - hudebníka a výtvarníka Daniela Beneše.
A příběh je najednou na světě. Skládá se postupně před námi ze střípků často ,i zprvu až nesourodých prvků, gagů, gest, tak jako kamínky mozaiky, která se nám promítne v celku spíše až cestou domů, či přesněji, až druhý den ráno. A pocit z takového představení zůstává. Detaily splývají, ale pocit přetrvá. A co je podstatné, jde o pocit, že máme o sobě, o nás, o všech nás co přemýšlet. A je to tak…
Malé impro na téma Impro Woo: S matičkou
Ach ta angličtina…. Woo…Impro Woo! Improvizace: O vábení, o přemlouvání, o dvoření, o žádání si (nebo, že by, koledování si), o lákání, no prostě - jedním slovem - o Woo. A celý večer. No tak dobře, něco přes hodinu. Ale! Nadupanou hodinu jako za dva večery, nebo i tři. A celé.
Ach, ta Jitka Osička…vskutku temperamentní ... nedá vám ani vydechnout. Vůbec, natož naposledy. Pere do vás jeden gag za druhým, druhý nápad za třetím, zdá se, že jste přimrzli k židli, na níž bez hlesu, občas s chechotem, nebo i brekotem (skoro) a hlavně, jedním klokotem, vás táhne příběhem -nepříběhem. Je mužem, i ženou, dítě i ´pouhý´ typ. Vytipovaný typ, karikovaný typ, odkoukaný a ze současné doby odposlouchaný typ do detailu, typický typ, prostě váš tip.
Vidět Impro a … ne umřít, to ani náhodou a dokonce ani neusnout, a nevnímat neduhy, duhy, dluhy, či pod očima kruhy. Ale ožít. A zažít. Žít.
Osička - nomen omen… Čili čest svému jménu. Osička se točí podle své osy, až se vám z toho hlava točí. Něžná, velká, malá, běžná, hloupá, chytrá, krásná, šťastná, každá. Každá - jako my. A přece jiná - svá. Příběh nepříběh běží a my se v něm poznáváme i nepoznáváme, nebo - raději - nepoznáváme. Ale máme smůlu. Osička nám nastavuje zrcadlo. Jsme, jací jsme. A ona to ví. A ona nám to předvádí. Ona nám to odhaluje, ona nás odhaluje. Jací jsme. Vědomí i bezvědomí. Improvizace na téma člověčina, psina, dřina.
Jitka Osička a její Impro Woo: S matičkou… Ne, to se nedá vyprávět, to se musí vidět. Zažít a pak jako anakonda stravovat kořist. Dlouho, a pořád to není dost strávené. Ne, že by nám to mělo ležet v žaludku, ani zbla, ono nám to leží v hlavě. Hlavně. Ale hlava z toho nebolí. Jen se tak trochu roztetelí svědomí, vědomí, a to my potřebujeme. Lehce podané, těžce ztepané.
Co dodat?
Zajímavá umělkyně, vskutku originální - žena, která umí. Jean - Baptiste Gaspard Deburau (vlastním jménem Jan Kašpar Debrio) nám zůstal už jen v románu Františka Kožíka, ale Jitku Osičku lze vidět na vlastní oči. Dejme si na ni pozor. A držme jí palce. Protože o ní ještě uslyšíme. Víc a víc. Má k tomu všechny předpoklady. Má našlápnuto, jak se říká. Ale není dobrodruh. Jede si a ví kam. Neriskuje, ale maká. Na sobě, na své pověsti i image. Je svá. Tak jí přejme šťastný let. A jděme se na ni podívat. Stojí to fakt za to…
Jitka Osička
(*19. 3. 1987 ve znamení ryb v Klatovech)
- divadelní a filmová herečka, zpěvačka, improvizátorka a básnířka
- vystudovala JAMU v Brně, obor: Muzikálové herectví
- 2013: absolvovala v roli královny Alžběty I. v muzikálu Pokrevní sestry v Divadle na Orlí
- po absolvování JAMU je na volné noze a nechává se vést životem
Působila na různých divadelních scénách v Brně, Praze i Liberci.
Ztvárnila např. Funny Brice v muzikálu Funny Girl,
Zuzanku ve Figarově svatbě, Marii Callas v Tosce
nebo
Marii Toufarovou v inscenaci Zpráva o zázraku (Josef Toufar)
- nyní žije v Praze a tvoří autorské projekty - Pohybové obrazy - kdy skrze sebe ztvárňuje umělecká díla s následným výkladem za pomoci zpěvu, tance a herectví na různých vernisážích a IMPRO Woo večery ve stylu one woman show za doprovodu bubeníka
- vydala básnické sbírky Sladěno medem a Šacho-tvorní vraníci
- 2019: mají vyjít Kože hadí a Bubeníci na druhou
Hodnocení: 100 %
Richard Koníček
Proslov: Jaroslav Klát
Grafika pozvánky: G. Vocásková
Foto z Improwoo… na téma S matičkou: © Nikola Šrajerová