Úvod > Jitka Lustyk - J. L v barvách aneb ´nahatý lidi´ v Galerii Toyen odhalují víc duše

Jitka Lustyk - J. L v barvách aneb ´nahatý lidi´ v Galerii Toyen odhalují víc duše

07.05.2019 10:44

Galerie Toyen - Praha 3

3. - 30. 5. 2019

Hovoří-li se o výstavě ´ohromující architektury lidských těl´ nebo rovnou o ´nahatých lidech´, lze očekávat všelicos… Ale hovoří-li se o tom v souvislosti s Jitkou Rečkovou, jež tvoří a nás diváky ohromuje svými díly pod pseudonymem Jitka Lustyk, je to očekávání, jak se říká „o něčem jiném“. Ano, autorka sama hrdě říká, že maluje, přírodu, předměty, pocity, ale nejvíc „nahaté lidi“. Jenže ti její „nahatí lidé“ jsou na obrazech sice z masa a kostí a nazí, ale jsou daleko víc odhaleni uvnitř a ne nestoudně, ale moudře, citlivě, lidsky, chápavě a souzněle.

„Stěžejní pro mě je člověk a lidská figura.

Dělám portréty, dělám přírodniny,

mám v podstatě velký záběr,

ale nejvíc mě baví lidé - nahatí lidé “

Jitka Lustyk 2019

Už jen výčet názvů hodně napoví…

Názvy obrazů (oleje i akryly na plátně) autorky jsou občas skoro až pohádkové (Karkulka, Měňavka, Tři vody), jindy tajemné (Jedno jsou, Snad, V lese, Ve vodě, Snící, Tobě, Kořenový systém) a ještě jindy pro změnu přímočaré (Akt, Holka, Nymfaliní, Středobod, Čárka). A někdy, dokonce naléhavé (Z klece). Divák musí, ne že musí, ale ono mu to nedá, takže až musí, přemýšlet, domýšlet, smýšlet, nalézat, nacházet, objevovat a hlavně chápat a nakonec pochopit. Divák u obrazů Jitky Lustyk nemůže být pasivním, ale duševně aktivním. Navíc mnohé obrazy jsou diptychy, či dokonce triptychy, takže „nahatí lidé“ přebíhají z obrazu na obraz, sem tam i po částech a sdělují nám své příběhy. A nejsou zdaleka o nahatosti/nahotě, ale hlavně o vhledu do nitra, duší a pohnutek oněch postav. A je pak vidět daleko víc než jen na těch tělech těch „nahatých lidí“.

Výstava nástěnných maleb

Ano, pod pojmem nástěnná malba si lze vybavit cosi jiného než obrazy na zdi. A přece. Jitka Lustyk dokazuje, že v jejím podání jde vskutku o nástěnné malby, byť rozměry tomu zdánlivě neodpovídají. Zajímavě hovořil o obrazech či - nástěnných malbách - při zahájení výstavy Jiří Kaše (* 1946), historik umění, jenž při záchraně nástěnných maleb Josefa Váchala v litomyšlském Portmoneu spoluzaložil (1993) restaurátorskou školu v Litomyšli/dnes je součást Fakulty restaurování Univerzity Pardubice/, kde Jiří Kaše na katedře humanitních věd působí.

Tam v tom roce 1993 se protnuly jeho cesty s cestami Jitky Lustyk, která se tehdy významně podílela jakožto restaurátorka na záchraně oněch Váchalových nástěnných maleb.

Ve svém vyváženém a emotivním vstupu při zahájení výstavy Jitky Lustyk v Galerii Toyen Jiří Kaše ocenil právě autorčino mimořádné nadání a cit pro nástěnnou malbu, jež jí zůstal a provází i její volnou tvorbou. Jitka Lustyk má - jak zdůraznil Jiří Kaše - pro nástěnnou malbu mimořádný talent a proto i její obrazy - byť ne, co do velikosti - jsou opravdu monumenty. A to je, podle slov Jiřího Kašeho cosi mimořádného, neboť Jitka Lustyk dokáže přetavit malbu nástěnnou do svých obrazů, které také odspodu maluje. A pokud jde o ony „nahaté lidi“, i ti se stávají sdělnou a monumentální nástěnnou malbou i v rozměrech autorčiných obrazů.

Závěrem svého vstupu pak Jiří Kaše přiznal, že Jitka Lustyk je pro něj provždy vzorem, jelikož svými obrazy i sebou samou dokáže ukazovat všem lidem, jak se dá (a má) žít. Pak už jen popřál všem nám, přítomným, abychom si našli mezi obrazy Jitky Lustyk to, co nás osloví, co se nám bude líbit. A že nepochybuje, že každý z nás, něco takového skutečně najde.

Zahájení v kruzích a houfech přátel

Jak už tak bývá na každé výstavě, je autor v obležení svých nejbližších, přátel a známých. V případě Jitky Lustyk to ale, jak se nám na www.www-kulturaok-eu.cz zdálo, ještě o mnoho silnější. Kromě manžela zjevně šťastné, rozesmáté a pohodu a radost šířící Jitky Lustyk byla přátel a známých přesila. Květiny a gratulace nebraly konce a autorka nevěděla, komu se věnovat dřív.

Jsme rádi, že díky vedení Galerie Toyen, jež nás na zahájení výstavy pozvalo, jsme mohli i my být vtaženi mezi příval lidského porozumění a mezilidské lásky. A přátelům a blízkým Jitky Lustyk se není co divit. Takovému množství pozitivní energie, kolik Jitka Lustyk vyzařuje, odolat nelze. Potěšilo nás, že, jak se ukázalo, k jejím přátelům patří i Jiří Šlupka Svěrák (* 1950), virtuózní pianista, skvělý skladatel, vzorový textař a trpělivý pedagog, jenž učí tvorbu písňového textu, a s tím souvztažné hudební obory na Konzervatoři a VOŠ Jaroslava Ježka a už dvě desetiletí i na pražské DAMU, kde vyučuje sborový zpěv.

K jeho aktivitám skoro od nepaměti patří i lektorství festivalu Šrámkova Sobotka. Mimo to, samozřejmě i aktivně hudbu a zpěv provozoval a provozuje. V Divadélku v Nerudovce se skupinou CK Vocal jako autor a interpret spolupracoval i s naší mekkou kultivovaného umění, s pražskou Violou, stejně jako s Českým rozhlasem a Českou televizí. Jirka Šlupka Svěrák samozřejmě nepřišel Jitce Lustyk jen popřát a nepřinesl jen kytici, ale také jí i nám všem zahrál a zazpíval, dokonce na autorčino přání její oblíbené Černé blues.

Jitka Lustyk (*1975 Hlinsko)

v současné době žije a pracuje střídavě v Praze na Žižkově a v Dolním Újezdě u Litomyšle
1989 - 1993: studium SPgŠ v Litomyšli
1993 -1997: studium soukromé Vyšší odborné školy restaurování a konzervačních technik v Litomyšli, obor nástěnná malba
restaurátorská praxe v České republice i v zahraničí
2003 - 2007: studium Univerzity Pardubice, Fakulty restaurování, obor Umělecká díla na papíru a příbuzných materiálech
uspořádala 17 samostatných výstav a 20 společných výstav
není členka žádného sdružení