Jiří Valenta a mysterium uměleckého znovuzrození aneb informel jako zřejmě nejčitelnější ozvěna doby

19.10.2016 13:49

 

Museum Kampa – Nadace Jana a Medy Mládkových - Praha

18. 10. 2016 – 15. 1. 2017

 

 

Na vernisáži nové výstavy ,tentokrát poslední v roce 2016 v Museu Kampa zahajované, na výstavě Jiří Valenta a mysterium uměleckého znovuzrození / informelní tendence v 50. a 60. letech 20. století, která byla připravena ve spolupráci s  Alšovou jihočeskou galerií, jsme zhlédli díla - koláže, kombinované techniky a instalace autorů jako jsou  Aleš Veselý, Karel Nepraš, Dalibor Chatrný…a další...

 

 „ Situace v českém výtvarném umění po roce 1948 byla nelehká kvůli politické situaci. Nový režim si záhy začal osobovat právo dohledu nad kulturním životem obyvatel v Československu.

 

Socialistický realismus se stal oficiální doktrínou, s níž se mělo problém vyrovnat stále více umělců především z řad mladší generace nastupující na výtvarnou scénu v 50. letech. Kromě státem jednoznačně podporovaných konformních umělců se v této době začalo prosazovat několik pluralitních proudů. Východiska pro vlastní tvorbu autoři hledali zejména v koloristické tradici avantgardy, v imaginativním surrealismu, grotesce a hlavně informelu, který je dnes možná nejvíce čitelnou ozvěnou doby.

 

Jiří Valenta se narodil v roce 1936 v Praze, kde i vystudoval uměleckoprůmyslovou školu a Akademii výtvarných umění.

  • důležitým způsobem jej formálně ovlivnil František Kupka, názorově především Mikuláš Medek, s jehož tvorbou byl Valenta obeznámen a který mu patrně otevřel obzory při řešení některých témat
  • v březnu 1960 Jan Koblasa inicioval jednodenní výstavu Konfrontace, která se odehrála ve Valentově libeňském ateliéru. Společně s ním svá díla vystavili Zdeněk Beran, Vladimír Boudník, Čestmír Janošek, Antonín Málek, Antonín Tomalík a Aleš Veselý
  • ve Valentově tvorbě jsou nejzajímavější právě jeho rané abstraktní kompozice, v nichž hledá niternější duchovní rozměr. Umocněná beznaděj materialistického a cíleně ateistického Československa se promítla do děl, jako je Triptych nebo cyklus koláží, kompozic vytvořených v krátkém sledu v roce 1960

 

 

 

Protože informačním vakuem pronikaly pouze kusé zprávy o progresivním zahraničním umění, hledali Češi odpovědi na své tvůrčí otázky také v tradici. Velkou roli sehrálo při formulaci českého informelu středověké umění, které nebylo možné zbavit i přes některé pokusy marxistické metodologie duchovního obsahu, jehož tajemství a sdělení mohly být pro výtvarníky o to lákavější, že byly spojovány s autentičností a niterností posvátného prožitku. V tomto směru je koncept českého informelu autonomně originální i ve světovém kontextu.

 

Gotika se pro svoji stylizaci, abstraktní formulaci prostorových vztahů a duchovní náboj stala velkým zdrojem inspirace

Po skončení II.  sv. války získalo středověké umění na aktuálnosti především v duchovní pustině 50. let, kdy intelektuální prostředí vytvářelo alternativní úhel pohledu na existenciální a umělecké otázky, které nemohly získat odpovědi v tehdejším univerzitním prostředí.

 

Zásadní úlohu hrála zejména filozofická literatura katolické moderny diskutovaná například v okruhu umělců kolem Mikuláše Medka. S kategoriemi duchovna pracovali i další umělci, kteří v křesťanství (Antonín Málek aj.) nebo judaismu (kupř. Robert Piesen) spatřovali východiska pro vlastní tvorbu.

 

Duchovno je zde archetypem dokonalosti stojící v příkrém protikladu proti dobově koncipovanému realismu, kdy požadavek spirituality uměleckého díla je hledáním vyššího významu umění jako takového.

 

Na Valentovo jednoznačné ztotožnění se se středověkým uměním ukazuje jak umělcovo označení některých děl za „deskové obrazy“ v 60. letech (v 70. letech již nazývá svá díla „votivními obrazy“), tak i vytvoření semiabstraktního cyklu Pocta Mistru Theodorikovi během emigrace.

 

Pro umělce českého informelu byly zajímavé především otázky vnitřní logiky díla, krásy a její imanence. Tato estetická kategorie byla u Valenty spojena hlavně se světelnými a barevnými kvalitami, kdy krása je v duchovní rovině spjata se světlem a vyzařováním.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Proto Valenta vytváří monochromní znakové kompozice strukturálně podobné gotickým archám a snaží se dosáhnout identického prozařování. Transformací hrubé hmoty, jako jsou písek nebo látky, nehledá pouze návrat ke kořenům, ale vytváří meditativní díla spirituální intenzity působící přes zjevnou materiálnost harmonicky nadčasově a odhmotněně.

 

Podobná manifestace umělecké svobody byla blízká i dalším umělcům zejména v okruhu Valentových přátel. Autoři této strukturální abstrakce většinou odmítali jakékoli dohody s vládnoucím režimem. Jejich kritičnost nalezla publikum především po roce 1964. Tehdy došlo díky změnám ve vedení Svazu československých výtvarných umělců a celkově polevování silné cenzury k uvolnění umožňujícímu svobodnější umělecké projevy a hlavně jejich veřejnou prezentaci.

Výstava znamená stěžejní akvizici Musea Kampa, jež minulý rok ze soukromého majetku zakoupilo Koláž II. Jiřího Valenty. Představení estetického potenciálu v jedinečné kombinaci s autentickými artefakty středověkého umění má ukázat možnosti interpretace informelu přelomu 50. a 60. let.

Součástí výstavy je přehlídka děl Valentových kolegů ze stejné doby, které mají Koláž II. uvést do odpovídajícího kontextu."

(zdroj: tisková zpráva)

 

www.museumkampa.cz

 

Hodnocení:  79 %

Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva)

Foto: © Ing. Olga Koníčková