Jiří Štourač: Uhlem a skalpelem aneb když ilustrujeme i strnulost …která může nastat nejen při moru
Galerie Pecka - Praha
17. 5. - 21. 6. 2018
Na vernisáži výstavy ´Uhlem a skalapelem´, výstavy jediné rozměrné olejomalby na plátně a kolem desítky šedočerných ilustrací (včetně textů) ke knize ´Mor´Alberta Camuse, jejichž autorem je ak. malíř Jiří Štourač, byl tento český malíř, ilustrátor, křesťanský výtvarník, spisovatel a restaurátor (střední generace) osobně přítomen. Jeho uhlové kresby a tlumeně barevné obrazy mají blízko k linii metafyzické malby či tradici snové imaginativní malby. Petr Pazdera Payne slavnostní akci zahájil lyrickou recitací.
Ilustrace zpodobňují kolektivní drama lidí, kteří se rozhodli s morem bojovat.
Ilustrace vycházejí z přítmí světla s nepřirozeným světelným zdrojem.
Magicky přitažlivé malby a ilustrace Jiřího Štourače vtahují pozorovatele do děje, který se odehrává jakoby v bezčasí. Zaujmou zvláštní strnulosti, jakou vyzařují jím zpodobněné lidské figury. Zasáhne nás kultivovaná vyvážená barevnost a sochařsky působící objemy předmětů, postav či interiérů, v kterých se děje odehrávají. Témata jeho děl vycházejí z reálného života nebo klasiky biblických příběhů (v podání lidské figury, zátiší a historických staveb).
„K meditativnímu způsobu života měl Štourač zřejmě vždy blízko.
Odtud introspektivnost jeho tvorby,
vztahující se k otázkám bytí člověka
a k hledání cesty vedoucí k osvobození od trýznivých pocitů vrženosti do neovladatelných situací.
Tkvění mimo čas přenáší člověka do sfér,
kde je možné si uvědomit duchovní jistoty
a kde se lze povznést nad honbu za materiálními touhami.
Víra v tento typ smyslu života jistě pomáhá Štouračovi zůstat v klidu
a pracovat na své cestě,
aniž by se zatěžoval hledáním aktuálních uměleckých tendencí.
Sám Jiří Štourač říká,
že mu jsou blízká slova Jana Zrzavého:
„ není třeba se starat, abychom byli moderními,
protože už tím, že žijeme v nějaké době a jsme k ní vnímaví, se stáváme současnými“.“
Ivona Raimanová
Jiří Štourač (* 31. srpna 1960, Nové Město na Moravě)
- hlásí se odkazu Jana Zrzavého nebo Mikuláše Medka, také k představitelům italské renesance (především k dílům Piera della Francesca)
- dětství prožil ve vesnicích Švařec a Písečné na Českomoravské vrchovině. Tamní krajině dominuje návrší s raně gotickým kostelíkem, v němž se Jiří od dětství setkával s nástěnnými malbami a záhadnými reliéfy
- 1977 v Hlinsku navštívil výstavu krajin Jana Zrzavého, která na něho silně zapůsobila
- 1979 - 1984 studoval malířství na Akademii výtvarných umění v Praze
- 1990 - 1995 působil na AVU jako asistent v ateliéru kresby u Jitky Svobodové
- kromě cest do Itálie a Španělska navštívil v roce 1998 USA
- 2002 se oženil s Marií Scheibovou
- věnuje se knižní ilustraci: K. J. Erben, Kytice, Triáda 2000; M. Doležal, Čas dýmu, Atlantis 2003 a Sansepolcro, Arbor vitae 2004; J. Roth, Legenda o svatém pijanovi, Petrkov 2011
- člen Spolku výtvarných umělců Mánes
- žije v Novém Městě na Moravě, publikuje, živí se restaurováním fresek, nástěnných maleb a sgrafit
"Jiří Štourač patří k umělcům, kteří se nenechají strhnout současnými trendy,"
řekla o autorovi kurátorka Miroslava Hlaváčková.
Malíř podle ní jde odlišnou cestou a spoléhá se na vnitřní hlas,
který mu říká, že skryté věci jsou důležitější, než to, co je viditelné.
"Otvírá prostor do neznáma. Znepokojuje, přestože je jeho dílo prosté a tiché."
Albert Camus
- román Mor psal 7 let
- jde o románovou úvahu o lidském údělu, o neustálém boji za spravedlnost a svobodu, o věčném problému existence Boha a zároveň zla na zemi, ale hlavně jde o knihu plnou důvěry v lidskou duši a její velikost
- 1947: vyšel jako 2. románové dílo po Cizinci (1942)
- román ´Mor´ oceněn Cenou kritiků
Román ´Mor´je napsán formou kroniky neexistujícího města Oranu
a zastihuje dobu někdy po roce 1940.
Na první pohled neosobní a nestranný vypravěč,
za kterým později odhalíme hlavní postavu románu doktora Bernarda Rieuxe,
seznamuje čtenáře s událostmi spojenými s morovou epidemií.
Celkový ponurý tón vyprávění pak jen podporuje dramatickou náladu příběhu.
Román Mor je často a oprávněně charakterizován jako alegorický román.
Jde o alegorii, která má dvě roviny.
V 1. více konkrétní rovině Mor ztvárňuje Francii okupovanou nacisty a hrůzu 2. sv. světové války.
V 2. rovině se dá příběh chápat více obecně jako alegorie zla a boje s ním.
O jaký příběh se tedy jedná?
V malém městečku Oranu se začínají objevovat na ulicích,
v domech a v zahradách mrtvé krysy.
Ze začátku jim nikdo nevěnuje nijak zvlášť velkou pozornost,
ale když se jejich počet začne zvyšovat,
začnou se lidé bát nemocí, které krysy nejčastěji přinášejí s sebou.
Ani doktor Rieux si nejprve s krysami nijak neláme hlavou
a dál se stará o své pacienty a svou nemocnou ženu.
Každým dnem však nemocných přibývá a nakonec to přijde…
Profylaktická opatření 1. stupně, uzavření městských hradeb a přístavu,
naprostá izolace Oranu od okolí, pro nikoho žádné výjimky.
Jako blesk z čistého nebe se před nimi objeví mor.
Ze začátku se lidé ještě celkem baví a žijí,
dá se říct normálním životem, pracují, obchody mají dostatek zboží a lékaři léčí,
nebo se alespoň snaží.
Sérum proti moru je však skoro neúčinné a hlavně ho je velice málo.
Navíc se situace každým dnem zhoršuje.
V takovéto situaci city člověka začnou unavovat,
a tak i Rieux postupně pracuje spíše jako otrok.
Zároveň mu tato jeho chladnokrevnost a nevšímavost k cizímu utrpení,
celkové vyčerpání a únava kvůli neustálé práci zabraňují myslet na jeho těžce nemocnou ženu,
která je momentálně daleko v sanatoriu.
I přesto patří do řad těch, kteří se nemíní vzdát, a zakládá dobrovolné zdravotnické čety.
Albert Camus v románu velice podrobně líčí strádání lidí.
Nikoli však strádání z moru, ale ze samoty a odloučení od milovaných bytostí,
které zůstaly za zdí.
Nejsou povoleny žádné dopisy ani telefony,
jen krátké telegramy.
Mor izoluje město od světa tam venku
a plyne z toho spousta různých situací a lidských rozhodnutí
v takovémto existenciálním momentě.
Jedni se rozhodnou spolupracovat s morem,
a profitovat tak ze situace. Jiní zas zůstanou a snaží se přetrpět a přežít.
Poslední typ se pak rozhodne k revoltě,
začne jednat a bojovat proti nákaze.
Oproti Cizinci jde v Moru o revoltu nikoli jenom jednoho jedince,
ale o revoltu celého města, společnosti,
s čímž je spojena myšlenka solidarity, soudržnosti a spolupráce.
Jedním z hlavních témat románu je tedy právě odloučení
a s ním je spojena i nepřítomnost ženských postav,
protože ženy ve městě připomínajícím opevnění nemají místo.
Autor charakterizuje Mor ve svých zápiscích slovy
„c’est un monde sans femmes et donc irrespirable“
(„je to svět bez žen, a tedy svět, kde se nedá dýchat“),
protože tam, kde chybí ženy, bude nutně chybět i láska.
Nic však netrvá věčně, a tak nakonec začne mor mizet stejně záhadně,
jako se objevil.
Když začnou lidé oslavovat,
prochází Rieux městem a v staronovém ruchu ulic zjišťuje,
že lidé zůstávají stejní, zapomínají a nepoučují se ze svých chyb.
Vtom však právě spočívá jejich síla, velikost a snad i určitá nevinnost,
zatímco v různých škvírách stále dřímají zárodky nových a nových epidemií a hrozeb pro lidstvo.
Navzdory tomu čtenář společně s doktorem Rieuxem zjišťuje,
že je v lidech více věcí hodných obdivu než zavržení.
Praha 2
Vratislavova 24
Hodnocení: 99 %
Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva, artlist, zdarsky.denik.cz)
Foto: © Ing. Olga Koníčková