12.05.2015 10:11

GASK - Galerie IV. a V. -  3. patro

10. 05. -  25. 10. 2015

 

 

Stále známější a stále divácky přitažlivější Galerie Středočeského kraje v Kutné Hoře, v povědomí veřejnosti zabydlená pod zkratkou GASK, nás pozvala v sobotu 9. 5. 2015 na zahájení rozsáhlé a impozantní výstavy Jiřího Sozanského (* 1946), kterou jsme nazvali jasně, výstižně a naprosto přiléhavě  Mezní situace. Autor byl vernisáži osobně přítomen.

 

Mezní situace – mezní expozice

Načasování ryze protiválečné a humánní, i když drsné až otřesné, výstavy Jiřího Sozanského o tom, čeho všeho je také schopen člověk, na dny všeobecného připomínání 70. výročí konce šílené  II. sv. války, nebylo samozřejmě náhodné.

 

Malíř a sochař Jiří Sozanský je bytostně protiválečný a varující. Prakticky celé jeho dílo je od prvopočátku až doposud zasvěceno snaze vyjádřit aktuálně a nadčasově téma ´zhroucení osvícenských hodnot mravního řádu a jejich nahrazení zuřivým popravištěm svědomí.´ Jak to pregnantně vyjadřují autoři této rozsáhlé výstavy.

 

Není proto divu, že nad výstavou převzal záštitu sám ministr zahraničí Lubomír Zaorálek, a že se k němu připojil i hejtman Středočeského kraje Miloš Petera. A je jen dobře, že ohromující a umravňující (alespoň po dobu trávenou v galerii nesporně i pro nejotrlejší cyniky) výstavy děl Jiřího Sozanského se ujali spolukurátoři nad jiné povolaní, jakými jsou Richard Drury a Jiří T. Kotalík.  

 

Dvojice vzdálených výročí a jedno společné zlo

Sozanského výstava Mezní situace není pohodová. Ostatně jako žádná od tohoto autora. Naopak. Je zneklidňující, alarmující, šokující a nutí k zamýšlení. Dost neveselému, nutno dodat. Ale je to tak nutné. Je nutné nás - nechtěně přesycené trvalými negativními zprávami, záběry zla a násilí – tnout a vyrvat z té už bezmála navyklosti. Umění Jiřího Sozanského to vše umí i bez pocitu znechucení. Bez prvoplánovitosti násilí a zvěrstev, aniž by ale cokoli zastíralo či tlumilo. Díla Jiřího Sozanského působí do nás, ne na nás. A to je to, co je na něm úžasné a hrůzně burcující.

 

Výstava v galerii GASK je obsahově vymezena dvěma významnými výročími:

• 70. výročím ukončení druhé světové války
• 20. výročím ukončení války na Balkáně

 

Projekt vychází ze studia dokumentárních materiálů, deníkových záznamů, dobových výpovědí a také z autentických zážitků samotného autora z míst, kde se tragédie odehrávaly (Terezín, Osvětim, Buchenwald, Sarajevo, Mostar).

 

Jiří Sozanský se tématem II. sv. války a holocaustu zabývá od svých studijních let. Dokonce už jeho diplomovou prací na pražské AVU byla plastika na téma Deníku Alberta Speera (Hitlerova ´dvorního“ architekta´). A už toto Sozanského dílo se ocitlo v majetku Památníku Terezín, tedy tam, kam nesporně patří. Ostatně Sozanský právě s Památníkem Terezín spolupracuje dlouhodobě. A mimochodem právě na letošní rok pro toto zlem krutě poznamenané místo připravuje i svoji dílčí výstavu grafiky a koláží.

 

„V Osvětimi se vězeň, pokud je ještě ve stadiu šoku, smrti vůbec nebojí.

Již první dny pobytu přestává být pro něho plynová komora hrůzou.“

(opsáno z obrazu J. Sozanského)

Mezní situace není jen tak obyčejná výstava děl

Nejnovější Sozanského expozice není autory koncipována jen jako výstava. Expozice je pojata šířeji. Je to komplexní, výtvarně dramatický projekt, který využívá různých na sebe navazujících formálních řešení. Tak jak je při svém hledání toho nejúčinnějšího vyjádření autor tvoří. Najdeme tu tedy jak díla vzniklá formou klasické kresby a grafiky, tak výtvarné instalace a objekty, setkáme se s bronzovými plastikami i pracemi využívajícími nová média.

 

Vzletně to shrnul a charakterizoval spolukurátor výstavy Jiří T. Kotalík:

„Jiří Sozanský se rozsáhlým projektem Mezní situace vrací po boku legendárních Goyových cyklů Los Caprichos či Hrůzy války k věčnému tématu člověka v mezní situaci, aby intenzivní uměleckou reflexí evokoval klima rozvratu a zkázy a hledání naděje v beznaději, které zůstávají i do dnešní doby varovným mementem globální civilizace.“

 

 

 

 

 

Proč převládají barvy černá a rudá?!

A vskutku, Sozanského projekt v galerii GASK zachycuje hrůzné a nekončící podoby zla nepoučitelného lidstva od Osvětimi až po Sarajevo. Ukazuje - na první pohled až nepochopitelné - lidské jednání uprostřed běsnění, které dosahuje nejzazších mezí stejně za II.  sv. války jako při konfliktu na Balkáně.

 

Výstava není dílem okamžiku, zrála 40 let

Jak nám na úvodní tiskové konferenci vysvětlil svojí brilantní a malebnou češtinou sympatický a pohodový kurátor výstavy Jiřího Sozanského, Richard Drury, nápad na podobný projekt vznikl hodně dávno. Přítomný autor projektu, Jiří Sozanský, ho dokonce doplnil, že právě realizovaný projekt vznikal vlastně asi tak 40 let autorovy tvorby.

Richard Drury, za kterým Jiří Sozanský s touhle myšlenkou přišel, se projektu s nadšením ujal. Mimo jiné i proto, že – jak řekl – „Sozanskému nikdy nestačilo zlo pouze vnímat s odstupem, ale vždy se do něho osobně ponořil“.

 

Proto také Jiří Sozanský působil v době válečného konfliktu v bývalé Jugoslávii 4 roky přímo tam. A své vjemy nemá tedy vyčtené či odposlouchané, ale zažité. Jak to glosoval na tiskové konferenci  sám Jiří Sozanský: „Dopadlo to naštěstí dobře. Nikdo z nás tam nebyl zabit a nikoho ani nezranili.“

 

Oba spolutvůrci projektu – autor a kurátor – se shodli, že vyústění toho všeho by mělo přijít právě teď, v době obou nešťastných výročí a právě zde v prostoru galerie GASK, bývalé jezuitské koleje, posléze kasáren socialistické zpolitizované protiimperialistické armády, kd obě mezní etapy její existence na ní zanechaly své nemazatelné stopy.

 

Projekt Mezní situace tedy vznikl takříkajíc na míru 3. patru galerie GASK. Jiří Sozanský pak, se skromností jemu vlastní, namísto dlouhých řečí, na které si, jak dal jasně najevo, nepotrpí, odkázal zájemce o jeho názory a genezi, na výpravnou publikaci, která vyšla u příležitosti této výstavy. Tam, že  prý všechno je. A on už nemá, co by dodal.

 

Nicméně se pak ale přece jen trochu rozhovořil, když se přiznal, že je poválečné dítě, a že se o téma války a násilí zajímal od počátku. A stále více že si uvědomoval, jak je to téma rozsáhlé a rozkošatělé až mu nezbývalo, než se čtyři desetiletí snažit, hledat a vyjadřovat. Znovu a znovu. Aby se s tím mohl sám nějak vypořádat. Proto také odjel do války v Jugoslávii, a proto tam také – jak řekl – účinkoval, 4 roky. Dokonce i s manželkou. Pomáhali tam lidem v obležení a dělali vše proto, aby mohli ti nešťastníci to utrpení vůbec přežít.

 

Kurátor o autorovi

Richard Drury patří k nejpreciznějším kurátorům pohybujícím se v našich galerijních vodách. Jeho akční rádius není ale zaměřen jen na jednu lokalitu a jeden obor či autora. Ač Brit, vyniká velice citlivým vnímáním českého prostředí a svou pozornost věnuje opravdu nepřehlédnutelným tvůrcům. Jak na sebe prozradil, právě Jiřího Sozanského považuje za nejvýraznějšího představitele generace tvůrců vytvarovaných dobou normalizace. Dejme proto prostor alespoň dvěma jeho citátům týkajícím se Jiřího Sozanského jako tvůrce a osobnosti.  

 

„Sozanský má nezastupitelné postavení v rámci ‚umění zastaveného času‘ 70. a 80. let. Jeho reflexe mravní, kulturní a ekologické devastace způsobené v Československu se promítaly do instalací a performativních akcí koncipovaných až jako fyzický boj s temnými silami přímo na pekelném místě jejich zrodu.“

 

„Svou nepohodlnou kritičností, neochotou smířit se s plíživými podobami zla a jeho věrného sluhy lhostejnosti je Jiří Sozanský trnem v oku lidem, kteří by raději odvraceli zrak od toho, z čeho se rodí intolerance a genocidní násilí. Jeho výstava v GASK proto není kulturní formalitou, ale drsně podnětnou – a tolik potřebnou! – úvahou nad souvislostmi mezi nemyslitelnou minulostí a nemyslící přítomností.“

 

A co na to Jiří Sozanský?

Zase znovu potvrdil známý fakt, že ten, kdo opravdu mnoho ví a umí, je v jednání a vystupování úplně obyčejný člověk. Proto tento skromný autor nejprve tiše a pokorně vyslechl obdivnou a oceňující, ale současně i velice upřímnou a skoro až osobní zdravici ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka, tlumočenou jemu, jeho dílu a jeho divákům. Vyslechl i v podobném duchu se nesoucí slova Zuzany Horčíkové, zastupující zde hejtmana Středočeského kraje, a samozřejmě i slova ředitelky GASK, Jany Šorfové. Pak, když byl i on vyzván, aby pronesl pár slov, reagoval vtipnou a záměrně odlehčující kreací.

 

„Doufal jsem, že na mě už řada nevyjde. Ale kdyby přece, tak jsem měl připravené 3 body. Dva už tu zazněly, tak je vynechám. Tím třetím je mé poděkování člověku, který neuznává mé umění, kterému se to nelíbí, který prohlašuje, že to není módní, protože to není komerční…“ . No, uvedl – k našemu překvapení - asi 10 důvodů, proč ten onen oponent jeho práce s jeho prací nesouhlasí. Pak se ale neudržel a upřímně se rozesmál. Když se přestal smát, omluvil to:

 

„Promiňte, sám sebe jsem tím rozveselil. Mluvil jsem totiž o své manželce…“

 

I ta byla zahájení přítomna i ona se tomu srdečně zasmála. Všichni totiž víme, že tomu tak v zásadě není a nemůže být, protože je Jiřímu Sozanskému tou nejcennější oporou a oba tvoří opravdu pohodový pár.

 

Olga Sozanská nám dokonce v jedné chvíli prozradila něco o vzniku oné skvostné publikace vydané k výstavě.

„Manžel ji vytvářel spolu se svým kolegou malířem, a bylo to přímo jejich asi čtyřměsíční manželství. Kupodivu bylo – na rozdíl od toho našeho – mimořádně poklidné.“

 

A pak jsme vstoupili…

Není to veselá výstava. Není to ani líbivá výstava. Je to ale výstava úžasná a dech beroucí. A varující. A místy zdrcující. Člověk – divák – si až v souvislosti s osobním poznáním jejího autora říká, jak může být Jiří Sozanský takový, jaký je po tom všem, co pochopil, viděl, zažil a vytvořil. Asi je to ale tím, že přes to - a právě proto - zůstal člověkem. 

Expozice se nalézá – jak už řečeno - ve 3. patře galerie. Temné hluboce zneklidňující obrazy, skulptury, ilustrace autentických deníků vězňů koncentračního tábora, proložené ilustracemi deníku velitele Osvětimi, válečného zločince, který naštěstí svému spravedlivému trestu neunikl, Rudolfa Hösse (na kresbě vlevo). Ale i ten venkovní u vchodu stylizovaný vagon, řečený ´hitlák´ či ´dobytčák´, v jakém byly oběti přepravovány do koncentráku, to vše vás nenechá klidnými.

 

Proto uvítáte občasný výhled oknem galerie ven. Do údolí pod sousedním chrámem Svaté Barbory, do údolí plného zeleně, kde se procházejí lidé, hrají si děti, skotačí pejsci, kde kvetou pampelišky, vine se říčka, stojí domky a u nich útulné zahrádky… A do mysli, pod dojmem hrůz viděných, a koneckonců i denně slyšených, se při pohledu na tuhle idylku dere neodbytná otázka: Jak dlouho ještě…

 

A že takový nebyl jen náš pocit, dokládá i odposlechnutý výkřik jedné z návštěvnic:

„Je to šílené! To je jakoby se v lidech probouzely zvířecí pudy, či co. Anebo snad ještě něco horšího?“

 

Mysleme tedy, nechme se varovat, uvědomujme si, ale neodvracejme zrak. Zejména ne v jedné z chodeb, kde jsou Sozanského apokalyptické obrazy zla, záměrně konfrontovány se zbytky barbarských socialisticko-realistických budovatelsko-bojovných přemaleb na místech původní výzdoby starobylého kláštera. To je dost varující…

 

Je dobře, že GASK u příležitosti svého 5. výročí trvání připravil právě tuto výstavu.

 

284 01 Kutná Hora

Barborská 51 – 53

Máme otevřeno mimo pondělí:  úterý – neděle: 10.00 – 18.00 hodin

Otevírací doba zahrad Jezuitské koleje: pondělí – neděle: 9.00 – 19.00 hodin

 

Provoz vyhlídkové věže:

květen - červen: otevřeno pouze o víkendu

červenec - srpen: úterý - neděle

začátek prohlídky vždy v 11, 13, 15 a 17 hodin

Sraz zájemců o prohlídku na pokladně GASK

Možnost parkování v krytých garážích (vjezd z Kremnické ulice): 10,- Kč / hodina

 

Vstupné:

STÁLÁ EXPOZICE / STAVY MYSLI - ZA OBRAZEM

dospělí 80 Kč, rodinné vstupné 120 Kč, senioři, ZTP, studenti do 26 let 50% sleva

 

VÝSTAVNÍ EXPOZICE 2. PATRO

dospělí 80 Kč, rodinné vstupné 120 Kč, senioři, ZTP, studenti do 26 let 50% sleva

 

SEVERNÍ KŘÍDLO

dospělí 80 Kč, rodinné vstupné 120 Kč, senioři, ZTP, studenti do 26 let 50% sleva

 

CELÝ OBJEKT

dospělí 200 Kč, rodinné vstupné 260 Kč, senioři, ZTP, studenti do 26 let 50% sleva

 

ROČNÍ VSTUPENKA - PŘÍTEL GASK

500 Kč

 

Dětský koutek

ve všední dny zdarma o víkendu s pedagogickým dozorem: 40 Kč / 1 hod. - neplatí pro držitele vstupenky na všechny expozice

4 vstupenka GASK

Kostnice, Barbora, Kostel Nanebevzetí Panny Marie dospělí, senioři 305 Kč děti, studenti 210 Kč

Děti do 6 let zdarma

Sleva pro seniory platí pro osoby od 65 let, po předložení OP

 

Hodnocení: 99 %

Richard Koníček

Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva)

 

 

 

 

 

JIŘÍ SOZANSKÝ: 1984 - rok Orwella aneb když hrůzy požáru ani totality lidem nesvědčí