Jiří Kalousek: Malá Revize/Lehká reminiscence 1945 – 1985 aneb znovuobjevujeme z dětství i dospívání kamaráda

11.08.2016 10:19

Galerie Millennium - Praha

10. 8. - 11. 9. 2016

 

Říká se do třetice všeho dobrého. Asi to platí, ale my na www.www-kulturaok-eu.cz pevně věříme, že ne, a že to třeticí neskončí. Naše momentální ´do třetice´ se totiž týká téměř, neprávem, pozapomenutých osobností, jež nás provázely naším životem. Z poslední doby to byl před časem Miroslav Šašek (Sasek), znovuobjevili jsme ho v Galerii Ve Smečkách, nedávným nečekaným setkáním nás potěšil Bedřich Kopecný (původní polovina projektu Neprakta) a včera v Galerii Millennium jsme objevili další pozapomenutou osobnost – Jiřího Kalouska.

 

Setkání skoro doopravdy

Osobnost českého malíře, kreslíře, karikaturisty a ilustrátora známe všichni. Ne že ne. Jen už si nepamatujeme, že ho známe. Jiří Kalousek se narodil 7. 2 1925 v Novém Bydžově a opustil nás 23. 2. 1986 v Praze. Dost dávno na to, abychom – jakožto běžní obdivovatelé výtvarného umění - ihned reagovali jen podle jména. A tak pozvání od osobnosti v tomto směru asi vůbec nejpovolanější, paní Vlasty Čihákové – Noshiro, nás mimořádně zaujalo. Už tím, že nebylo do její domovské galerie, Galerie kritiků, ale do malé útulné a jaksi komorní Galerie Millennium manželů Hoffmeistrových. Rozuzlení celé zvláštnosti se nám dostalo ihned po setkání s paní Noshiro.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Byla totiž jednou z těch, kdo se s Jiřím Kalouskem nejen znali, ale kdo s ním i spolupracovali a kdo byl rodině Kalousků rodinnou přítelkyní. Navíc se společně ocitli v tehdy značně alternativní partě, jež si říkala skupina Polyekran a kde kromě Jiřího Kalouska byli třeba výtvarníci Jaroslav Weigl či Adolf Born. Do dějin socialistické alternativy vstoupila tato skupina vícekrát, ale asi nejvíc jejich společnou výstavou nazvanou podle způsobu netradiční realizace - Obrazy v lese. Zde totiž výtvarníci ze skupiny Polyekran představili svá díla. A je tedy celkem logické, že všemocná - nemocná doba normalizace podobným aktivitám nepřála a nepřála pak ani volné tvorbě Jiřího Kalouska. Díky tomu a díky tomu že nás opustil v době normalizačního temna, je jeho volná tvorba u nás prakticky neznámá.

 

A přece ho známe všichni…

První, co následovalo po informacích od paní Noshiro, byl zpytavý pohled na vystavené obrazy, a také na ukázky Kalouskových ilustrací, karikatur, specifických minikomixů a na malou vitrínku, plnou jím ilustrovaných knih. A náhle bylo v hlavě jasno.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Charakteristický kresebný rukopis a nám známé tituly z dávných let mládí…

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Prázdniny s pradědečkem (Svatopluk Hrnčíř, 1963), nezapomenutelný Robot Emil (Jiří Melíšek, 1968), Svatební cesta do Jiljí (Miroslav Skála, 1972), po Vladimíru Fukovi (z roku 1959) moderně a mistrovsky překreslená legendární Dětská encyklopedie (Bohumil Říha, 1978), pro autora těchto řádků, díky jeho nesmělým vztahům s autorem textu knihy Chvála pohybu (Miroslav Horníček, 1979), Obrazový opravník obecně oblíbených omylů (Ludvík Souček, 1981), Báječná holka (Danielle Dušková, 1983), Lucie, postrach ulice (Ota Hofman, 1984), Kolik má Praha věží (Jiří Žáček, 1984), Ronja, dcera loupežníka (Astrid Lindgren, 1987) a v neposlední řadě relativně nedávno v Kalouskově téměř mateřském vydavatelství Albatros, díky Jakubovi Kalouskovi, synu Jiřího Kalouska, vydané Otazníky detektiva Štiky (Jiří Lapáček, 2012). No, celkem asi šest desítek titulů, které nás provázely od dětství do dospělosti a pokračují v tom ve 2. a zdá se, že i 3. generaci při čtení našim potomkům.

 

Zkrátka a dobře, Jiří Kalousek nebyl nadarmo nadaný a úspěšný žák na Vysoké škole umělecko-průmyslové (1945 – 1950) Antonína Pelce a Františka Muziky.

  • Ilustroval knihy pro děti, různé humoristické publikace, leporela, kreslené filmy i umělecky naučnou literaturu.
  • Věnoval se dost průkopnicky komiksům, či minikomiksům.

 

Pro průměrně vnímavého človíčka a později i člověka, nebyl a dodnes není možné se s ním alespoň někdy prostřednictví jím ilustrovaných knih nesetkat. Jiří Kalousek byl navíc mimořádně činný autor.

  • Pracoval ve svobodném povolání jako výtvarník, ale kromě ilustrací knih, tvořil i plakáty apublikoval v časopisech.
  • Své práce tohoto typu vystavoval doma i v zahraničí (Tokio, Brusel, Versailles) včetně specializovaných výstav karikatur.
  • A po zásluze obdržel také mnohá ocenění jak za filmy, tak za knihy.

 

Jen jeho volná tvorba nám byla vlastně utajena

 

Proč neznáme volnou tvorbu Jiřího Kalouska?

Jak nám vysvětlila paní Noshiro, tak pro Jiřího Kalouska byly jeho obrazy, tedy volná tvorba, oddychovou částí života a vždy nějak ilustrovaly jeho názory a jeho osobní život. A v tom byl ten kámen úrazu. Jiří Kalousek maloval značně provokačně.

Nešetřil neveselý obraz doby ani rozhodnutí a postavy čtyř desítek let našich pokřivených dějin. Navíc proslul i pořádáním různých nesocialistických happeningů a zajímala ho dokonce filozofie a filologie. A to tehdy, ve svém úhrnu, mohlo znamenat jediné -  zákaz veřejného vystavování volné tvorby.

 

Vystavoval ale stejně. Vzdor všemu a všem. Akorát že soukromě v Kohoutově. A inicioval například i onu již zmíněnou výstavu Obrazy v lese (1979) a angažoval se v akcích legendární skupiny Polyekran. Nepovažoval se ale, stejně jako jemu spříznění umělci za nějaký disent, ale hrdě se hlásil k alternativní kultuře. I to ale bylo pro režim nežádoucí.

 

Jiří Kalousek byl také značný lidumil a své obrazy z volné tvorby často a rád rozdával. Přátelům a lidem, kterým chtěl udělat (a udělal) radost, nebo kterých si vážil (a oni jeho). V pozůstalosti tak nezbylo rodině obrazů mnoho. Zatímco jeho ilustrační tvorba je dnes už vlastně součástí našeho národního kulturního dědictví, o obrazech se ví pramálo.

 

Objevení jiného Jiřího Kalouska

Je fakt, že první výstava obrazů Jiřího Kalouska byla uspořádána záhy po převratu, druhá pak o něco později ve Špálově galerii, tehdy ještě dokonce za účasti jeho přítele a souputníka – Miroslava Horníčka. Ale to je a bylo vše. Až do 9. 8. 2016…

Paní Noshiro, kurátorka výstavy, se totiž domluvila s komorní Galerií Millennium a hlavně se synem Jiřího Kalouska, Jakubem Kalouskem, který  žije v Kalifornii, že uspořádají výstavu Jiřího Kalouska do třetice. A tentokrát objevně. Důvodů bylo víc, tím hlavním je ale také důležitý fakt, že Jiří Kalousek by se letos dožil rovných 90 let. A to je dobrý důvod.

Mistrův syn, sám také vizuální výtvarník, přivezl do Millennia půl stovky kreseb a obrazů z pečlivě opatrované rodinné sbírky a sám s ní připutoval do Prahy.

 

Byl samozřejmě na výstavě přítomen a bylo ho tam plno. Čišela z něj radost z toho, kolik diváků i osobností přišlo a mělo zájem o dílo jeho otce. A tak se pro nás, běžné pozorovatele, stalo znovuobjevení známého díla, které je v ukázkách hojně také zastoupeno, a hlavně pak objevení nám zcela neznámého díla, mimořádně silným uměleckým zážitkem.

 

Vidět Jiřího Kalouska jinak, tak jak to nebylo dosud nikde a nikomu dopřáno, je přece vzrušující. A bylo i pro přátele a pamětníky autora mezi námi. (Výstava je neprodejní.)

 

Závěrem nám příjemně zahrál a zazpíval Ken Nash. Ano, ten Američan, co si za svou novou zem zvolil Českou republiku, žije v Praze a je tu známou a uznávanou osobností díky uměleckému multitalentu. A jak nám v ten večer dokázal, tak nejen že zajímavě kreslí a exceluje v grafickém designu, ale neztratí se ani na hudební scéně, v žánru zvaný indiepop.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

A ještě malá návnada závěrem…

Na www.www-kulturaok-eu.cz jsme se dozvěděli, že milý a příjemný, stále česky hovořící syn Jiřího Kalouska, Jakub Kalousek, jenž je sám výtvarně činný, by mohl mít výstavu v Praze. A to – jak jinak – dávná pouta přetrvávají – ve skvostné a prostorné Galerii kritiků, pod patronací Kalouskovic rodinné přítelkyně, paní Noshiro. Nezakřikněme to a držme si palce, aby to vyšlo.A těšme se na setkání s druhou generací jména Kalousků. A že je nač těšit, dokládá ukázka tvorby Jakuba Kalouska, jak ji prezentují u něj doma, v Kalifornii.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

www.gallerymillennium.cz

https://www.youtube.com/watch?v=PoeGt6GLCk4

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Hodnocení:  99 %

Richard Koníček

Foto: © Ing. Olga Koníčková, © Richard Koníček