Jindra Viková: ´Prchavé okamžiky´/Fleeting Moments´ aneb když děláme kresbu, drátěné objekty, práce z keramiky i porcelánu, obrazy, asambláže, koláže i fotogramy

22.03.2016 09:51

Topičův klub Topičova salonu – Praha

5. 3. - 15. 4. 2016

 

 

Na vernisáži nové prodejní výstavy Jindry Vikové ´Prchavé okamžiky´ jsme se sešli skoro všichni, kteří měli co říci k velmi rozsáhlé a mnohotvárné autorčině výstavě.  Akce se osobně zúčastnila  vystavující  umělkyně Jindra Viková.  Host výstavy -  fotograf Pavel Baňka (manžel Jindry Vikové), kurátorka Ilona Víchová, Josef Vomáčka, Jiří Stivín  a další příznivci Jindry Vikové se sešli  v Topičově klubu u příležitosti  70. výročí autorčina narození.

 

Fotograf Pavel Baňka (na foto uprostřed)  se výstavy účastnil ´malou intervencí´ , nazvanou  ´Obrazy ze života Jindry Vikové´. Sestavil ji z portrétních fotografií, které pořídil  od  roku  1965 až do 2015. Je to záznam, který věnoval své životní partnerce, který vznikal v průběhu 50 let. Výsledkem je  dokument o partnerském dialogu dvou výtvarníků, kteří své životy prožívají v přirozené jednotě se svou prací, se svým údělem.

 

 

Nás na www.www-kulturaok-eu.cz zaujaly především autorčiny  asambláže, které  jsou velmi častým způsobem její tvorby. Využívá náhodně objevené předměty i své či nalezené fotografie.  Můžeme je zde pak zhlédnout v jejích plexiboxech, mnohdy velmi provokativních. 

A také nás zaujaly její fotogramy, které jsou její další silnou oblastí tvorby.

 

"Fotogramy vznikají od konce 90. let a vedle klasického přístupu, kdy autorka ve fotokomoře exponuje fotopapír přes malbou vytvořený negativ, používá i doplňující osvity zahrnující různé objekty a struktury. Oba přístupy během procesu doplňuje dalšími experimentátorskými vstupy, vedená potřebou nacházet a ověřovat další možné technologické postupy a metody. V médiu fotogramu se proto často objevují motivy, které známe z asambláží a plastik, jak můžeme sledovat v cyklu Embrya (1992), Siluety se světlem (2008) nebo v cyklu Pocity (2003) a Tváře (2002).  Zachycují lidskou siluetu v různých variacích, posunech či dialogu pozitiv - negativ. Postava, její detail, či hlava všakztrácí tělesnou hmotu, osvobozuje se, rozpouští se a přetváří v mihotavou světelnou formu."

(text: Ilona Víchová)

 

Proč Vikovou tak zajímá recyklace vyhozených a zapomenutých věcí, předmětů, dílenského odpadu?

 

Možná proto, aby  vyjádřila nemožné - pozastavit a upozornit na pomíjivost našeho času a dát v jí vytvořené asambláži nový život věcem ´odvrženým, opomíjeným, zahozeným či jinak odsouzeným k zániku a k zapomenutí´. Prchavé okamžiky, které se nevrátí. Vzpomínka na ně je brzy překryta tou další. Nejde však o věci natolik jasné a definovatelné, aby je popsal deníkový záznam. Anebo ano, ale pro Jindru Vikovou je přesnějším záznamem závan zvědavosti, který vyvolal onen pozorovaný okamžik děje běžícího náhodně mimo a mizícího beznadějně v propasti zapomnění.“ (text z Galerie FotoGrafic)

 

Mnohotvárné dílo zahrnující kresbu, drátěné objekty, práce z keramiky i porcelánu, obrazy, asambláže, koláže a fotogramy je ponorem do aktuálních témat mezilidských vztahů v celé jejich šíři a složitosti.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Viková je transformuje do známých komunikačních schémat a zaběhlých vzorců interakcí, kterým však dodává emocionální rozměr. V její výtvarné citlivosti se totiž pozitivně střetává hledisko racionálního průzkumníka s čistě smyslovým prožitkem a intuicí lyrika.

Tvůrčí cesta Jindry Vikové je na jedné straně systematickým mapováním sociální struktury, jejich charakteristik, odlišností, proměn a konstant, na straně druhé hlubokým sdělením o člověku jako individuální bytosti, o lidské vášni, lásce a touze, o prchavosti okamžiku a pomíjivosti života.

Jindra Viková pracuje v obsáhlých cyklech a své dílo sama ´třídí´ do jednotlivých kategorií:

doteky a gesta, tváře a masky, ikony a symboly, příběhy a záznamy, hry a triky, intimnosti a tajnosti

 

Při volbě výtvarného média vychází z vizuálních a obsahových kvalit daného materiálu, které spolu se zvolenou formou spoluurčují finální sdělení. Nehledě na zvolenou techniku, nehledě na to, zda je konkrétní dílo rozvedeno do složitých vrstev nebo zda je „vyřčeno“ úsporným výtvarným jazykem, utváří tvorba Jindry Vikové sourodou výpověď o světě člověka a jeho trvalé duchovní energii.“

(text Ilona Víchová, 2016)

 

„Život nás unáší a my plaveme v jeho proudu. Vnímáme přitom nové a nové podněty,které se zachycují v naší paměti. Na mne vždy nejvíc působily tváře lidí, které potkávám, z nichž mnohé mizí v nenávratnu. Zůstává jen zvědavost, přemýšlím, co za nimi bylo skryto.“

Jindra Viková, 2008

 

Jindra Viková – členka IAC Ženeva (výběr ze životopisu)

  • narodila se 2. února 1946 v Praze
  • 1960- 1964: studium na střední  výtvarné škole
  • 1964 – 1970: studovala na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru Otty Eckerta
  • jejím manželem je fotograf Pavel Baňka
  • 1990 – 2002: hostující profesor na vysokých školách v USA

www.jindravikova.cz

Více zde: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/jindra-vikova-prchave-okamziky-nalezeny-pes-a-jine-asamblaze-aneb-kdyz-to-vse-tak-leti/

www.topicuvsalon.cz

 

 

 

Hodnocení:  99 %

Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva)

Foto: © Ing. Olga Koníčková