Jasan Zoubek: Sochy aneb přírodu abstrahujeme - vrstvíme, lámeme, rozpadáme…aneb proč je člověk vůči dějinám nepatrný jak zrnko máku?!
Galerie ´D´ Portheimka - Praha
4. - 29. 10. 2017
Na vernisáži v přízemní Galerii ´D´ Portheimka jsme byli seznámeni v jejím sice komorním postředím, zato s monumentálními díly sochaře a kreslíře Jasana Zoubka, kterého zařazujeme mezi nejvýraznější české sochaře střední generace. Autor ze zdravotních důvodů se akce zúčastnit nemohl, zastoupila ho jeho manželka. Promluvil kurátor výstavy Radan Wagner, že jeho přítel Jasan Zoubek pracoval vždy přirozeně a kontinuálně – s intuicí a umanutostí sobě vlastní. Zároveň jsme se se smutkem v duši od ředitelky doslechli, že osud dalších výstav (dosud vždy úspěšných) v Galerii Portheimka je zřejmě zpečetěný.
Na vernisáži jsmetaké se zájmem pozorovali,
jak nevidomá návštěvnice
se Zoubkových artefaktů s potěšením něžně dotýkala,
přičemž zkoumala jejich drsný a rozmanitý povrch.
Zoubkova díla jsou nesmírně náročná na provedení,
ať už pracuje s dřevem, papírem, betonem, kamenem, bronzem
či
osinkocementem.
Za velkého zájmu návštěvníků jsme v instalaci,
podobné instalacím Olbrama Zoubka, zástupu soch,
zhlédli J. Zoubkovy starší sochařské práce
- Dva (1997), Šik (1999),
Krajina - Cesty za horizonty (2003),
Trupy (2005),
Golgota (2006), Obzor (2011)
a další artefakty.
Práce Jasana Zoubka jsou intelektuální, zároveň však úzce spjaty s materiálem
-
čisté, hluboké a monumentální.
Jsou to jakési výtažky abstrakce z přírody: krajiny, vrstvení, zlomy, rozpady…
Vše odkazuje k inspiraci přírodou v jejím koloběhu a zákonitostech
Jak řekla historička umění Miroslava Hlaváčková:
„Jasan Zoubek jen zřídkakdy vytváří samostatné sochy,
téměř vždy se jedná o komplex, o plynulý děj nebo velkou událost,
o které je možné dlouze hovořit,
přestože demonstruje situaci teď a nyní.
Díla jsou zdůvodněna autorovým záměrem,
v němž není možné nalézt velikášství,
ale skromné přiznání nepatrnosti člověka před dějinami,
a přitom uznání jeho neopakovatelnosti a závažnosti,
protože je součástí jejich kontinuity.“
Jasan Zoubek (* 1956)
- syn sochařů Evy Kmentové a Olbrama Zoubka
- 1977-1981: různé dělnické profese, současně výtvarná činnost
- od 1989 sochař ve svobodném povolání
- 1990: člen výtvarné skupiny Tune
- 1992: člen Spolku výtvarných umělců Mánes
- 70. - 80. léta se zabýval kresbou (měkkou tužkou - lidských postav nebo stromů, později abstrahovaná znaková zobrazení)
- všímal si přírody a zejména kamenů nejroztodivnějších tvarů, struktur a barev
- papírové objekty z 80. let 20. století (později je odlévá do bronzu) - je zřejmá inklinace k hapticky cítěnému materiálu
- přestože jsou objekty Jasana Zoubka abstraktní, tušíme v pozadí přítomnost organického světa a do určité míry i přítomnost člověka, který je přírodou smyslově zaujat
- velkorozměrné sochy - od 90. let 20. století (žula, beton)
Mnohé z nich jsou koncipovány jako sochařské soubory složené z více částí – z několika opakujících se prvků identických tvarů, které se někdy liší jen různými rozměry.
Jasan Zoubek byl vždy zaujat zpracováváním struktury hmoty a stavěním tvaru v souladu s působením přírody. Není to ale jen geologická paměť krajiny, která Zoubka přitahuje, ale i vše ostatní, lidské, co se do krajiny vepisuje. Tím se působnost jeho soch otevírá širší symbolice.
Svědčí o tom i vlastní slova autora, která pronesl o soše Šik:
„Fascinuje mě skrytá paměť krajiny. Myslívám na události, které se v ní odehrály. Morové rány, hladomory, stěhování a přesídlování národů, pogromy, genocidy, bitvy a války. Sousoší Šik, jakási sevřená sestava útočníků či obránců, je reflexí těchto představ“.
(text: Ivona Raimanová)
Kurátor: Radan Wagner
150 00 Praha 5 – Smíchov
Štefánikova 68/12
Máme otevřeno: út – ne: 13.00 – 18.00 hodin
Hodnocení: 100 %
Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva)
Foto: © Ing. Olga Koníčková