Jaroslav Valečka: Stíny Sudet aneb když jsme stále i ve stínu svého neradostného dětství
Galerie Václava Špály - Praha
11. 12. 2015 - 24. 1. 2016
PPF Art nás pozvalo na zahájení prodejní výstavy, kterou připravil Jaroslav Valečka, jenž se akce osobně zúčastnil. Sympatický a usměvavý Jaroslav Valečka jako malíř ve výtvarném oboru není již vůbec autor neznámý. Naopak. Na www.www-kulturaok.eu.cz pečlivě sledujeme jeho další práce, které jsou i tentokrát stále ve stínu bývalých Sudet, či jeho dětství. Jaroslav Valečka (*1972), nekonečně démonický workoholik, totiž v Sudetech vyrostl. Přesto se do svého rodného kraje v Lužických horách (do místa, kde před II. sv. válkou žilo téměř jeden tisíc obyvatel, dnes tam žije již jen kolem šedesátky) dodnes navrací a také se jím ve své tvorbě inspiruje. Můžeme to markantně pozorovat v jeho nejen posledních pracích, ale již od počátků jeho malířské tvorby. Valečka maluje obrazy často u diváka vzbuzující hrůzu, obrazy neútěšných krajin, obrazy s děsivými tajemnými světly ohňů, obrazy, které se vyznačují brilantní autorovou znalostí architektury, obrazy míst, kde se odehrály skutečné zločiny (´Mrtvá holka´). 
Valečka osobitým způsobem, svým způsobem, nezaměnitelným uměleckým rukopisem a koloristickým charakterem (převažuje barva tyrkysová, okr - hnědá) vnímá krajiny soumraku a portrétuje temné sny, pavouky, krysy, noční můry a temné noce… Příliš blankytné modři v jeho obrazech ale nenalezneme, takže se zřejmě nedočkáme chvíle, kdy by nám Valečka dokázal andělsky snést na své obrazy vše modré z nebe… (pozn. ing. O. K.)
(Protože byl vydán katalog ´Jaroslav Valečka´/nakladaatelství Kant, v němž najdeme spoustu zajímavostí a zejména texty autorů jako jsou Edward Lucie-Smith, Martina Vítková, Veronika Marešová a Rea Michalová, hned po předsádce tohoto katalogu jsme objevili Valečkovu charakteristiku, zcela výstižnou a objasňující jeho neradostné dětství… (citujeme)...
„Svým způsobem maluje rodnou hroudu.
Idylické výjevy, jak babička na poli vykopává brambory,
maminka dojí krávu a tatínek táhne pluh s koněm, v ní ale nebyly.
Ne, tady soused mlátil ženu lopatou a pak jí zapálil dům, když se chtěla rozvést…
Krajina mého dětství byla pustá, prázdná a bez minulosti.“
Rea Michalová, jejíž otec byl roku 1938 vyhnán spolu s dalšími 200 000 Čechy žijícími v Sudetech, o Valečkovi napsala:
„Jaroslav Valečka je muž pevných zásad, dlouhodobých plánů a velké píle.
Totéž platí i o jeho umělecké tvorbě – je vzácně celistvá, nepodléhá vlivům ani módám,
aby soustavně podávala sugestivní výpověď o tajemně melancholickém, a přesto velmi poetickém světě.
Autorův výtvarný jazyk je jasně vyprofilovaný,
postrádá zbytečnou zdobnost, chtěnou nahodilost a
vypráví velmi jednoduchý, téměř prazákladní příběh,
jehož naléhavost je schopna zasáhnout diváka až do morku kostí.
Je to jistě i proto, že Valečkovo sdělení sofistikovaně balancuje na hraně pohádkovosti a ´temnoty´.
Malířovu stylovou vyhraněnost považuji za jednu z jeho nejsilnějších stránek.
Máme-li možnost vidět autorovy obrazy v celé šíři jednotlivých cyklů (k čemuž dává tato publikace ideální příležitost),
odkryjí se nám netušené, zdánlivě subtilní variace motivů,
a to jak v krajinářské, tak i ve figurální linii jeho díla.
Valečkovy obrazy se před našima očima spojují
jako sled divadelních kulis či storyboard komiksu a
odhalují nám průběžnou dějovou linii, která celou sérii poutá a bravurně vyvažuje.
Tyto valéry jsou velmi jemné, a mohou se proto (pro naprostou svébytnost jednotlivých obrazů) zdát stěží postřehnutelné.
Představují však určitou ´nadstavbu´, která se nerozvíjí jen jako příběh,
ale postihuje například také časovou linii se sugestivní gradací světelných situací.
Tyto nenásilné vazby uvnitř cyklu a mezi cykly navzájem mi
připomínají logiku vztahu mezi hvězdami a souhvězdími.
Pokud bych měla nalézt určité srovnání v historii české moderní malby,
uvedla bych příklady Václava Špály a Jana Zrzavého,
kteří také usilovali o zpracování motivu k úplné dokonalosti a maximální sdělnosti.
Stejně jako tito klasikové měl Jaroslav Valečka od počátku své tvůrčí dráhy zcela jasno v tom,
jakou cestou se vydat, a ze svého směřování neuhýbá ani neodbočuje.
Jeho cesta prochází veškerou realitou a umožňuje mu v každé chvíli
obohacovat svá díla o zcela nové prožitky,
aniž by jakkoli ohrozil rozpoznatelnost svého stylu jako takového.
Venkovské prostředí Lužických hor v severních Čechách
(kde autor vyrůstal, kam se vrací a střídavě žije a pracuje i dnes)
je autorovým dominantním zdrojem inspirace, a to krajinou i demografií.
Manifestuje niternou náklonnost pociťovanou k sudetské krajině,
ke krajině ´beze jména´, těžce zasažené válkou a komunismem.
Maluje daleké horizonty a citlivě sleduje proměny oblohy.
Vystihuje krajiny chladné, zimní, zasněžené, krajiny žhnoucí světly ohňů, krajiny s mihotajícími se světly lidských příbytků.
Dominantní úlohu hraje skvěle vyvážená barevná škála s vypointovanými světly a tísnivými stíny.
Atmosféra ticha a pohled z dálky
(umožňující zachytit jednotlivé terénní plány)
představují další významné elementy ve vyjádření tzv. ´nálady´.
Autor paralelně rozvíjí figurální téma, v němž se vpíjí do mikrokosmu lidského jedince,
jeho duševních stavů a rozpoložení.
Člověka pojímá jako bytost blízkou záhadným osudovým silám i smrti.
Jaroslav Valečka (na foto) postihuje ve svých dílech magickou vznešenost a kouzlo mimořádných okamžiků. Jeho ´krajina zázraků´ však ve skutečnosti žádné zázraky neobsahuje. Autor naopak s jakousi erbenovskou přímostí poukazuje na důsledky (z čistě filozofického pohledu jde o moralistní přístup). S Karlem Jaromírem Erbenem ostatně pojí Jaroslava Valečku určitá ponurá obratnost ve vyprávění a záliba v prostých tématech. Jsem přesvědčena, že stejně jako básníkova tvorba bude i ta Valečkova lety jenom zrát.“ (Rea Michalová)
Jaroslav Valečka vystihuje krajiny chladné, zimní, zasněžené, krajiny žhnoucí světly ohňů, krajiny tajemných mystérií a rituálů, krajiny skrývající bizarní lidské příběhy. Na plochu plátna vnáší magické ticho kontemplace i vnitřní žár exprese.
Kurátor: Pavel Lagner, PPF Art a.s.
110 00 Praha 1
Národní 30
Máme otevřeno denně: 11.00 - 19.00 hodin
Hodnocení: 99 %
Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva)
Foto: © Ing. Olga Koníčková
Více zde: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/cesti-stuckiste-vystavuji-v-londyne-aneb-proc-malujeme-takto-/