Jaroslav Kříženecký: Miki Volek/nespoutaný život krále českého rock and rollu aneb má rána jsou známá
Psát o někom jako Michael Vítězslav Volek z Uherského Hradiště, v povědomí většiny lidí holdujících moderní muzice, známému Miki Volkovi, není lehké. Ne, že by nebylo dost známých a dostupných materiálů. Ale co je v nich pravda? Co bylo tak, jak se traduje? Co je mystifikace a stylizace Volka? Co dobově tendenční reakce na jeho tvorbu a existenci, jež byla tak jiná od všeho, co tu do té doby, v té době a do jisté míry i odté doby, bylo? Volek se stal legendou, a i když mladé současné generaci není moc znám, je v podvědomí té střední, jež se setkávala s ním ´na živo´ a ve vrcholné době. Tak se nabízí otázka, jak knihu pojmout? Jako glorifikaci legendy? Jako dehonestaci legendy? Jako zlidštění legendy?
Jaroslav Kříženecký se v tom (naštěstí) vyzná
Knihu o Miki Volkovi napsal publicista Jaroslav Kříženecký. Veřejnosti – zajímající se o hudbu a ty, co ji tvořili – je znám jako autor knih o slavných muzikantech. Stačí jména Eva Olmerová, Pavel Bobek - Půlstoletí na pódiu či Václav Neckář - Všechno je jen jednou.
Tuzemské muzice se Kříženecký věnuje 40 let v řadě deníků a časopisů. A má jednu dobrou vlastnost. Nepřehání. Osobnosti, o nichž píše, neglorifikuje, ale ani na ně nevytahuje špínu, která by je poškozovala. Kříženecký zvolené osobnosti ilustruje prostě, se vším, co k nim patří. U vzornějších tu vzornost nepřehání (Bobek, Neckář), u divočejších (Olmerová, Volek) nejde za hranici vkusu. Je chvályhodné, že dokonce ani moc nedomýšlí, což by se zejména u jeho nejnovější knihy o Miki Volkovi nabízelo. Ne, klidně v textu přizná, že se to či ono prostě neví. Je to lepší, než podsouvat cosi, co by text bulvarizovalo. A to je to, co autora ctí. Nebulvarizuje. I když dokáže být čtivý, prošpikovává text řadou detailů z pod pokličky, ale jen tolik, aby osobnost, o níž píše, neztrácela tvář i důstojnost. Dnes jev ne tak běžný…
Jak to vidí autor knihy
„Dramatický příběh Mikiho Volka patří k těm, co od nepaměti vzrušují a inspirují k úvaze o příčině a pozadí vzestupů i pádů výjimečného jedince, o vlivu doby, lidí okolo i předurčenosti člověka samého, o danosti i ovlivnitelnosti jeho osudu. Je to příběh lásky a věrnosti („své“ hudbě), ctižádosti (být „králem“ a frajerem) i slabosti (ve vůli i volbě metod a cest).
Je to i příběh o složitosti a mnohotvářnosti silné talentované osobnosti, za všech okolností usilující býti sama sebou – ve volnosti a svobodě. Věřím, že jsem v knize shromáždil všechna podstatná fakta a názory týkající se klikaté životní pouti Mikiho Volka tak, aby příběh dokázal vzrušit a inspirovat. Vlastní obraz krále českého rock and rollu si už vytvoří každý sám.“
Jak to vidí distributor
Miki Volek, nekorunovaný král českého rock and rollu, se utápěl v alkoholu, který kombinoval s léky proti depresím... Jeho vizáž i projev byly na začátku 60. let něčím nevídaným. Blonďák v tmavých brýlích, křiklavé košili, přiléhavých černých kalhotách, s řetězem na krku a s masivním zlatým prstenem.
Nepřehlédnutelný, kontroverzní.
K10. výročí úmrtí Mikiho Volka vyšla kniha Miki Volek: nespoutaný život krále českého rock and rollu. Autor čerpá nejen z archivů, ale oslovil i hudebníky a také příbuzné jednoho z nejznámějších představitelů domácího rokenrolu, který proslul bouřlivým životním stylem. …
Volek byl nalezen mrtev 14. 8. 1996 v žižkovském bytě. Bylo mu 53 let. Nález je prologem k chronologickému popisu žití rokendrolové hvězdy a jednoho z prvních členů skupiny Olympic.
Na 256 stranách autor popisuje život talentovaného zpěváka, který nezvládl osobní život ani ústup ze slávy poté, co skončila éra sólových zpěváků doprovázených hudební skupinou.
"Nenávidím Beatles, protože mi vzali chleba," reagoval Volek na nástup kytarových kapel.
Malá subjektivní úvaha autora těchto řádek
Když Miki Volek zářil, šokoval a posouval moderní muziku, bylo autoru těchto řádek přes 10 let. Do klubů ještě nechodil a populární hudbu, jak se jí tehdy říkalo, sledoval v oficiálním rádiu. O Volkovi neměl tušení. Zrození a pro něj výrazné objevení se Semaforu ho zastihlo v pubertě a byl uhranut. To už Volek, Janda, Štaidlové, Svoboda, Kaplan, Bobek, Růžek, Laufer, Šváb a hlavně Petr Novák a další jeho pozdější idoly byli mimo styl Mikiho Volka.
Zprvu blahý, ale ve druhé půli neblahý rok 1968 zastihl autora těchto řádek sice už v klubech, ale jeho zájem se ubíral spíše po folkové linii. Tam znělo vždy cosi, co zjevně socialisticky neznělo a to ho oslovovalo. Tvrdá muzika měkla a Volek dozníval v neblahé normalizaci. Zkrátka a dobře, autor těchto řádek se fyzicky s Volkem minul. A když se s ním pak osobně setkal, stalo se tak v násobněkrát vyprodané sportovní hale pražské Slavie v Edenu, to už se psal rok 1980 a Volek, do té doby autorovi ústním podáním starších a znalejších kolegů a souputníků legendarizovaný, byl - žel – hodně za zenitem. Takže obtloustlý a divný.
I když jeho vystoupení u příležitosti 25. výročí českého rock´n´rollu byla svým způsobem pecka, do legendarizace z četných vyprávění měl už hodně daleko. Pro autora těchto řádků mnohem dál než třeba přítomný Pete Kaplan či, a to zejména (jinde viděný) Petr Novák.
Dnes je autoru těchto řádků o 40 let víc, a tak byl zvědav, jak to tehdy bylo. A nutno říci, že kniha Jaroslava Kříženeckého jím byla přečtena jedním dechem, s očima občas údivem dokořán a díky odstupu od odvátého mládí už i s konečně chápajícím pohledem. Mnohé, co se v knize píše, autor netušil, mnohé sice věděl a i sám zažil, ale nedával to správné souvislosti.
Ano, Miki Volek, legenda i král rock and rolu byl.
Ale hlavně proto, že byl první a ve své době tak originální, že byl nejlepší. A ocenit je třeba především právě to, že byl první, že byl jiný, že byl ledoborec (a borec) co prorazil s něčím, co se v té době muselo zdát jako z jiného světa (a vlastně i bylo). A za to mu náleží hold. A že byl na drogy a chlast? Inu, geniové to nemají snadné a podíváme-li se na dnešní průkopníky něčeho nového v muzice, nejsou na tom jinak. I ty jejich konce jsou podobné. Takže Volek byl vlastně první u nás i v tomhle…
Něco o Miki Volkovi obecně
Idol pražské mládeže 60. let proslul divokým životem, jehož součástí byly prášky a alkohol. Plně dokládal heslo, že ´opravdový rokenrol nikdo nepřežije´
- narodil se 21. 5. 1943 v Uherském Hradišti.
- od roku 1961 zpíval ve skupině Crazy Boys
- chraplavý hlas a pokřiky zpod charakteristických černých brýlí doprovázel spontánními pohybovými kreacemi
- režim ho přehlížel
- k první samostatné dlouhohrající desce dospěl až v roce 1984, a to už bylo moc pozdě
- v 80. a 90. letech se mu rozpadlo manželství a potýkal se s financemi.
Tělo Mikiho Volka našli v bytě až po 10 dnech. Nejdivočejší představitel domácího rock and rollu a idol 60.let zemřel před 20 lety. Umřel nelichotivě, ale typicky. Vyčerpání organismu z dlouhodobého užívání alkoholu a prášků proti depresím.
Jak to vidí čtenář
Kniha není jen povídání. Velmi dobře ji dokreslují hlavně texty písní z repertoáru Volka připojené ve vhodná místa, v podstatě chronologicky, tak jak mu z úst v dané době zněly. Seznam je na straně 13 a jejich obsah tam, kam v textu patří. Mnohé texty si napsal sám Volek, o ostatní se postarala pestrá směsice progresivních autorů té které doby (Bukovič, Krečmar, Čech, Chrastina, samozřejmě i Jiří Štaidl, ale také třeba Schneider, Rostislav Černý, Kraus, či dokonce Jiří Suchý a Jiří Grossmann).
Sympatická a - pro hodně hloubající - je i úplně kompletní diskografie zdeformovaná tehdejší byrokracií moci, což sebou neslo fakt, že ač písně vznikly někdy, na desku se dostaly zcela jindy. Zajímavá je také Volkova filmografie a samozřejmě obsáhlá bibliografie o něm. Co autor, to názor. A mezi nimi – jak jinak – tónem a nadčasovostí spojenou s prozíravostí a pochopením vynikající doyen naší hudební publicistiky – Jiří Černý. Je až neuvěřitelné, jak dokázal vidět daleko a jak brzy.
Objevný - snad až na pár chronicky známých fotek - je i obrazový materiál. Řadu věcí dokreslují i citace osob, jež se s ním setkaly a stýkaly. Svébytnou pozoruhodností je i výběr „kuriozit“ týkajících se Volka. Ne, trapný jarmark uschlých květů a proplakaných kapesníčků, ale písemnosti všeho druhu, včetně Volkových naprosto nečekaných a v podstatě překvapivě fundovaných „úletů“ do historie a dějin, zejména spojených s dobou jeho pokusů o vážné studium tohoto oboru, ale i seznam četby předaný u zkoušek na vysokou školu, ročníkové práce z dějin, ale naopak třeba i zcela jeho nečekaný dopis mamince, psaný v dětství.
A to je přesně to, co činí z – pro mnohé dokonce už zvetšelé a zploštělé – legendy, člověka, jehož osud a výsledky stojí za to konečně v celé své plastičnosti objevit.
Titul: Miki Volek: nespoutaný život krále českého rock and rollu
Autor: Jaroslav Kříženecký
Žánr: životopis, non-fiction, hudba
Nakladatelství: XYZ
Datum vydání: 8.8.2016
Běžná cena: 289 Kč
Doporučeno od18 let
Počet stran: 256 stran
Formát: 145x205 - vázaná s papírovým potahem s laminovaným přebalem
Jazyk vydání: čeština
Hodnocení: 99 %
Richard Koníček
Foto: internet