Jana Bernartová, Václav Krůček, Pavel Mrkus: Minimal Difference aneb možná reflexe nepatrných vztahů, linek vláken, které nás stále ještě propojují s živým světem…
Galerie Kvalitář - Praha
14. 12. 2018 - 15. 2. 2019
Na vernisáži nové výstavy Minimal Difference, skupinové výstavy 3 autorů, Jany Bernartové (Stream), Václava Krůčka (Scatter) a Pavla Mrkuse (Night Waves) byli autoři osobně přítomni.
Expozice se zabývá prostřednictvím site-specific instalací proměnou zrakové zkušenosti. Jednotícím tématem výstavy je vnímání jemných, lidským okem sotva postřehnutelných nuancí, jejichž výsledkem jsou minimální proměny v obraze.
„Motivem výstavy, který propojuje práci 3 autorů je minimální diference, tedy jednoduše přeloženo do češtiny minimální rozdíl. Rozdíl může být výsledek v odčítání, nebo rozdíl množin, pokud se rozhodneme toto slovo interpretovat univerzálně - matematicky a logicky."
Právě tak ke své práci přistupuje i Jana Bernartová, která se řadí mezi české autory, kteří dlouhodobě pracují s novými digitálními médii. Zde na této výstavě vidíme výsledky autorčina zkoumání možností reprodukování digitální barvy na různých digitálních nosičích. V důsledku převádění barvy mezi několika médii vzniká proměnlivé rozostření. Jana Bernartová používá matematickou logiku o několika proměnných, které umožňují abstraktní manipulaci s danou modrou barvou a danými médii.
„Zajímá mne jakési „rozostření“ média,
kdy z původního tradičního pigmentu pořízením záznamu
utvářím digitální barvu, která je závislá na příslušné technologii.
Pro výstavu Minimal Difference v Kvalitáři
jsem připravila sérii světelných boxů,
které jsou výběrem ze streamované databáze,“
vysvětlila Jana Bernartová.
Pokud je východiskem práce Jany Bernartové exaktní zkoumání, Václav Krůček naopak našel minimální diferenci v náhodě a v nepředvídatelnosti okolního prostředí. V jeho závěsném obrazu (Scatter) - objektu hrají podstatnou roli souvztažné nahodilé jevy, ty se ovšem neobjevují bez příčiny. Obrazy na transparentním materiálu jsou definovány, jak přirozeným, tak umělým osvětlením, předchozím postupem - nanášením emulze i úhlem pohledu diváka.
„Přístup, který jsem zvolil,
je tentokrát více malířský a baví mě,
protože svou roli tady hraje náhoda.
Nevím, kam jednotlivé kapky emulze dopadnou
a
jejich zmnožení světlem na stěně je proměnlivé a pro mě překvapující.
Posuny stínů jsou neočekávané posuny minimálních diferencí,“
dodával Václav Krůček.
Třetím autorem je Pavel Mrkus. Jeho tvorba se dlouhodobě vztahuje ke společenským procesům a technologickým postupům globalizovaného světa, které konfrontuje s vysokým kánonem duchovna či staré spirituality.
Waves IV. /One Night in Kenya
Projekce je v podstatě zvukovou kresbou, pořízenou z nahrávky nočních zvuků z lesa v Keni.
Dílo je generováno počítačem, zvukový signál,
jeho dynamika a frekvence tvoří celkové uspořádání.
Zvuková smyčka neuzavřená, stále se opakující, projekce vzniká v reálném čase.
Použitím skutečných zvuků z přírody autor nejenže umocňuje jistou časovou stopu,
ale snaží se propojit vlákny živý svět a technologie...
autor nechává počítač,
aby si na základě zvuku vytvořil vlastní svět,
nevadí mu,
že bude jeho představa jiná než představy tvořené z poslechu zvuků u člověka.
Ve své práci pro výstavu Minimal Difference se orientuje na rozdíly, jež jsou nepostřehnutelné pro lidské chápání, ať je to například měřítko času, či makro měřítko globálních změn, nebo naopak na nepostřehnutelné mikro - změny v našem nejbližším prostředí. Tento rozdíl upozorňuje na stále ještě všudypřítomnou antropocentrickou vizi vnímání skutečnosti, na ztráty přirozeného vnímání a jejich dvojsečnou nahraditelnost, za pomoci nových technologií.
„Objevují se různé teorie a návrhy návratu k přírodě.
Jedním z nich je například vize popsaná v knize Internet zvířat
od německého autora Alexandera Pschery
o postupném protkávání přírody datovou sítí,
všude a komukoli dostupné on-line sledování chování zvířat a rostlin.
To má pomoci člověku
znovu se napojit na ztracené schopnosti orientace ve ztracené krajině.
Princip oddělení, odstupu člověka
-
vědce
-
od zkoumaného subjektu, který umožňuje exaktní poznání,
se ukázal být dvousečný.
Zdá se, že kolik vědomostí touto cestou získáváme,
tolik schopností na druhé straně ztrácíme.
Minimální diference by tedy mohla být reflexí těchto nepatrných vztahů,
linek vláken, které nás stále ještě propojují s živým světem.“
Jana Bernartová (*1983 Liberec)
- 2007: absolventka Ateliéru vizuální komunikace - digitální média pod vedením Stanislava Zippeho Fakulty umění a architektury Technické univerzity v Liberci
- zde nyní působí jako pedagožka
- 2006 – 2007: v průběhu studia prošla rovněž Ateliérem fotografie a intermediálních přesahů Ľuba Stacha v Bratislavě
- 2007 - 2009: studium na FAVU VUT v Ateliérem intermédií Václava Stratila v Brně
- 2013: své umělecké vzdělání zakončila absolutoriem doktorandského studia v Ateliéru supermédií Federica Díaze na VŠUP v Praze
- pracuje s novými médii
- dlouhodobě se zabývá estetikou digitálního světa, fascinuje ji například digitální komunikace a s tím související přenos dat, který je nedílnou součástí našeho všedního života
- sleduje předem stanovená omezení, technické limity, ale i neočekávané chyby a pracuje s nimi jako s předobrazy pro svá díla
Václav Krůček (*1955 Ostrava)
- 1981: absolvent ateliéru grafiky pod vedením Ladislava Čepeláka na AVU v Praze
- 2013: doktorské studium na katedře filmových studií FFUK v Praze
- 1987 - 1994: žil v Austrálii
- jeho práce se vztahují k médiu malířství, k roli tradičního závěsného obrazu a jeho zobrazivé funkce
- od počátku 90. let pracuje s bílými kovovými a syntetickými mřížkami, které instaluje na bílou zeď
- prostřednictvím přirozeného či umělého osvětlení dosahuje projekce stínů, nebo pokud je mřížka ze zadní strany opatřena barvou, barevného obrazu. Kovové mřížky, ve skutečnosti prefabrikovaný materiál, Krůček většinou systematicky modifikuje prostříháváním a ohýbáním, aby tak umocnil optický účinek výsledného díla
- od 2012 souběžně pracuje na videích, v nichž statické záběry rozvíjí téma vnímání jemných nuancí. Výsledkem jsou minimální proměny v obraze, které jsou téměř nepostřehnutelné bez zklidnění diváka
Pavel Mrkus (*1970 Mělník)
- absolvent Ateliéru skla pod vedením Vladimíra Kopeckého na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (1995) a Institutu ekumenických studií na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy (1999)
- spolu s Danielem Hanzlíkem vede ateliér Time-Based Media na Fakultě umění a designu Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem
- ve své tvorbě pracuje zejména s novými technologiemi
- dlouhodobě se zabývá audiovizuálními projekty, při kterých využívá digitální obrazové a zvukové prostředky často ve vztahu ke konkrétnímu místu
110 00 Praha 1
Senovážné nám. 17
Máme otevřeno:
po - čt: 10.00 - 18.00 hodin
pá: 10:00 - 16.00 hodin
Vstup: volný
Hodnocení: 89 %
Ing. Olga Koníčková (tisková zpráva)
Foto: © Ing. Olga Koníčková