Ján Vasilko: Mechanismy v mechanismech aneb svět podle zakladatele recesistické košické Strany Železných
Topičův salon - Praha
10. 7. - 16. 8. 2019
Tím, že uplynul rok 100. výročí vzniku státu, kdy se slovenští výtvarní umělci představovali pražskému publiku jak na běžícím pásu, letos se četnost jejich výskytu v našich galeriích omezila. Kdo ví, zda galerijní dramaturgií či vůlí slovenských tvůrců, ale je to škoda.
Tím spíš jsme na www.www-kulturaok-eu.cz reagovali na pozvání z Topičova salonu, jež jsme obdrželi, a které nás zvalo na výstavu nám dobře známého Jána Vasilka. Tento usměvavý pohodář, recesista a hlavně malíř specifické abstrakce byl přítomen uprostřed svých obrazů. Výstava byla vzorně dokončena včetně popisků k vystaveným obrazům. Dokládalo to autorovu profesionalitu. Ta se - žel - namnoze některým našim umělcům chybí. Dokončují tak instalaci, někdy i samotná díla, ještě při zahájení či dokonce až po něm.
Cykly, cykly, cykly…
Ján Vasilko tvoří moderně. Jeho obrazy (autor vystavil výhradně akryly na plátně) jsou zjevně abstraktní díla, tvořená prvky upomínajícími k projektové dokumentaci staveb či technologickým rozkresům výrobních procesů.
Na obrazech se ale prvky skoro až technicky precizní, prolínají, tvarují, kombinují, podřízeny autorově fantazii. Obrazy tak sestávají z detailů, dílčích celků a při pohledu z blízka pohlcující podivným mikrosvětem. Stačí však poodstoupit a vnímat je jako celek. Z odstupu. A hle, technokratické detaily náhle spolutvoří druhý plán. Mnohdy zřetelně, jindy méně transparentně, ale tvoří. Náhle přestavují divákovi cosi živého, životného, cosi, prapůvodní technické, designově krásné, leč přece jen v odhumanizované materii, mile vzdáleného.
V nejnovějších obrazech (z let 2018 a 2019), nazývaných autorem pregnantně jako vertikály či horizontály, to je znát asi nejlépe. Kombinací v základu opravdu jen bezpočtu horizontálních či vertikálních čar různých šířek a barev jako zjevení vystupují fantaskní postavy, groteskní figury a tvorové z jiných světů.
Vystavené obrazy pocházejí - alespoň dle názvů - z cyklů variovaných témat. Ať už jde o obrazy s názvem ´Návrh na Múzeum súčasného genia pre Košice´, kdy v podtitulu u nich čteme různé datace (2009, 2010, 2013) a označení ´Verze´ s čísly 2, 12, 14, 15 apod. Totéž platí pro výběr ze série obrazů ´Horizontal and Vertical Lines´ z let 2018 a 2019, které mají také různá doplňkové označení a hlavně jiné rozměry.
Je otázkou, zda opravdu existují ony v titulcích deklarované série kdesi v ateliéru autora opravdu kompletní, a do Prahy skutečně z nich jenom autor vybíral, nebo zda jde o záměrnou fikci. Rozhodně to série jsou a svědčí o autorově fantazii, jež dokáže jeden nápad variovat nejen jako případnou skicu, ale i jako finální obraz.
Trocha recese nikoho nezabije…
Ján Vasilko zjevně s pocitem potěšení tvoří. Asi to není vždy jen úplná zábava, nesporně je vznik některých obrazů mimořádně pracný a náročný na trpělivost, ale přesto z maleb čiší tvůrčí radost, jež se nakažlivě přenáší na diváka. Nejvíce to potvrzuje pravá část galerijního prostoru Topičova salonu, obě oddělené místnosti, kde autorova abstrakce vznikají ze zcela reálných prvků. Často humorně, s nadsázkou a jednoznačnou hravostí zkombinovaných. Vynikají v tom směru oba ´Nepokoje´ (č. 16 a 17), samozřejmě Hrad a sebeironizující ´V ateliéru´. Totéž lze říci i o obrazu ´Family Meeting´ a dalších. Není divu. Ján Vasilko je přece také otec zakladatel ryze recesistické Strany Železných, kterou spoluzaložil v roce 2003 v Košicích s obdobně recesistickým i smýšlejícím výtvarníkem Peterem Králikem jako ryze apolitické a plně recesistické uskupení. Uskupení, jež dodnes funguje, a řady jeho stejně laděných členů z řad umělců se na Slovensku úspěšně rozrůstají.
Závěrem citujme kurátorský infotext připravený k výstavě:
„Slovenský malíř Ján Vasilko pracuje s poetikou technické dokumentace, se strategiemi vizuální komunikace a s potenciálem grafických programů. Stanovuje si pro sebe obraz jako výkonný nástroj určité laboratorní platformy, v níž platí předem stanovená formální pravidla. Tato předběžná racionalizace výrazu má své autorské opodstatnění. Jde především o to, pracovat v předsazené odosobněné rovině, v rovině prefabrikovaných forem a tvarů, které mohou vytvářet modelový svět asociací, aniž by autorovi hrozil pád do přílišného patosu, iracionality a exaltace. Volba tohoto přístupu je zároveň sebe-obranou proti eskalaci emocí, které takto zůstávají za filtrační clonou korektního vizuálního jazyka, s nímž však autor zachází pokud možno nekorektně. Nazvěme tento přístup nekorektním konceptem.“
Ján Vasilko (* 1. 11. 1979 Humenné, ČSSR)
- patří do výrazné malířské generace nastupující na slovenskou scénu v 1. desetiletí 21. století (společně s B. Sirkou, L. Dovičákovou nebo M. Lányim)
- 1999 - 2005: absolvoval Fakultu genia Technickej univerzity v Košicích (prof. R. Sikora, doc. A. Szentpétery)
- 2003: pobýval studijně na VŠVU v Bratislavě (prof. D. Fischer)
- 2004: studoval na pražské AVU (doc. V. Skrepl)
- 2003: založil v Košicích společně s Petrem Králikom apolitické a recesistické uskupení Stranu Železných
- od 2003 vystavuje na Slovensku i v zahraničí, také v ČR
Naposledy jsme se mohli setkat s jeho pracemi na rozsáhlejší samostatné pražské výstavě KEometrie (Oslo, Retro, Pedro a Porno navštívili Brno) v The Chemistry Gallery (2017).
110 00 Praha 1
Národní 9 (1. patro)
Máme otevřeno:
po, čt, pá: 10.00 - 17.00 hodin
út, st: 10.00 -18.00 hodin
Hodnocení: 100 %
Richard Koníček (artmap)
Foto: © Richard Koníček