Jan Mladovský: ZOKADOKA aneb každý se na jevy a věci díváme z jiného, ale zcela konkrétního úhlu…z oka do oka...

20.08.2018 13:46

Galerijní Laboratoř + (A)void Floating Gallery - Praha

11.   - 26. 8. 2018

 

Na vernisáži nové, tentokrát již 2. letošní výstavy ZOKADOKA, kterou pro projekt Galerijní Laboratoře připravil vizuální umělec, kurátor a pedagog Jan Mladovský, byl autor osobně přítomen. Expozice je procesuálním dílem, ve kterém autor pracuje s geniem loci pražské náplavky v kombinaci s atmosférou mnohavýznamového panoramatu Vyšehradské skály a Pražského hradu, ikonických míst národní historie a s ní spojené kulturní identity, která je dnes vnímána v souvislosti s tzv. přistěhovaleckou krizí.

 

 

 

 

 

„Tato situace je podbarvena závěrečnými tóny symfonické básně Vltava z cyklu Má vlast od Bedřicha Smetany, jejíž symbolický příběh zde, typicky pro domácí prostředí, sebestředně končí, ignorujíce fakt, že voda ve skutečnosti plyne dál do moře jako možná spojnice se světem a širšími souvislostmi.

 

 

 

Procesuální dílo má podobu autorské intervence do improvizovaného galerijního prostoru lodi.

Instalace je vytvořená ze sítě barevných šňůr, umístěných do výše očí návštěvníků galerie,

čímž dochází k vymezení fyzického limitu, kterým je výška každého člověka a úroveň jeho pohledu.

Svět - realitu vnímáme pochopitelně prostřednictvím našeho fyzického těla,

kdy je právě vnímání světa zrakem podmíněno zdánlivě malicherným mantinelem, jakým je naše výška.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Jan Mladovský prostřednictvím natažených linií zachycuje různé úrovně pohledu,

kdy jsou jednotlivé linie doplněny o fotografie konkrétních lidí, pořízené v čase před vernisáží,

jejichž pohled a podobu se autor rozhodl formou site-specific instalace zafixovat.

V tomto smyslu je možné vnímat toto dílo také jako metaforu různosti,

pluralitního modelu společnosti,

v kterém i tak zdánlivě banální omezení jako je výška pohledu mohou dokazovat,

že každý se na jevy a věci díváme z jiného, ať už pomyslného,

v tomto případě ovšem zcela konkrétního úhlu.

Je zde nastolena otázka po vzájemném prolínání dvou hledisek - individuálního a kolektivního,

nalezení průměru či konsenzu,

vzájemného respektu k odlišnostem a všem kvalitám života ve smyslu určité tolerance,

schopnosti nadhledu.“ (Matouš Karel Zavadil)

 

Jak jsme vernisáž prožívali na vlastní oči a uši…

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Výstavu ve žhnoucím podpalubí lodi na (A)void Floating Gallery, za stylového doprovodu Smetanovy symfonické básně Má vlast, zahájil za přítomnosti autora instalace Jana Mladovského, jeho přátel, novinářů a dalších diváků kurátor výstavy Matouš Karel Zavadil.

 

Připomněl, že výstava je volným pokračováním předchozí výstavy, nazvané Podivuhodná květina, jejíž autorkou byla Kamila Ženatá.

 

V případě nového galerijního počinu jde o výstavu autorských fotografií, které vznikly v plenéru, v autentickém okolí nynější výstavy, tedy na náplavce poblíž Výtoně. Instalace je tak, jak to už to u expozic v rámci Galerijní Laboratoře bývá, nízkonákladová a netradiční. S minimálními prostředky v netradičním prostředí vyjádřit emoce, které přesahují všednost dne.

 

 

Autor expozice Jan Mladovský nám na www.www-kulturaok-eu.cz již před zahájením prozradil, že jen realizace této intimně niterné výstavy trvala celý týden. Ve svém úvodním slově nám pak doplnil, co celým projektem sledoval.

 

 

V otvíracím slově při zahájení výstavy nám předeslal, že je celoživotně spjat s místem, kde je expozice uspořádána. Tedy s výtoňskou náplavkou. Už jako malý kluk v těchto místech pod Vyšehradem, u Železničního mostu a s výhledem na panorama Hradčan, strávil hodně času při procházkách se svým  otcem. A vrací se sem rád dosud. V těchto místech si vizualizoval četbu spisů Aloise Jiráska a dalších autorů, kteří opěvovali dějiny českého národa, spjaté oběma dominantami odtud dobře patrnými.

 

S Vyšehradem a Pražským hradem.

 

Když pak v době dospívání začal vážnou hudbu poslouchat a více chápat, bytostně ho zaujala národní symfonická báseň Má vlast od Bedřicha Smetany. A znovu se hudba protínala s jeho srdeční lokací, Vyšehradem a Pražským hradem. A dokonce, jak nám připomněl, tak nejproslulejší skladby z tohoto cyklu Vltava sledují naší národní řeku od pramene, ale končí opět zde pod Vyšehradem, právě na tomto místě, kde se koná autorova výstava. A tak, když se dozvěděl, že výstavním prostorem bude člun na Vltavě, a pod Vyšehradem na výtoňské části náplavky, bylo o tématu výstavy rozhodnuto.

 

Nafotografoval náhodné lidi, kteří se na náplavce - zejména v této krásné letní pohodě - hromadně procházeli, přičemž se jejichž pohledy se mnohdy chtě nechtě upínají jak k Vyšehradu, tak k panoramatu Hradčan. A protože obě dominanty jsou na vyvýšeném místě, lidé musejí zaklánět hlavu a oči pozvedat vzhůru. K blízkému Vyšehradu více, ke vzdálenějším Hradčanům méně. A přesně tento detail Mladejovský fotografoval. Lidé jsou ale nestejně velcí, a tak nestejně hlavy zaklánějí. Vznikl tak pozoruhodný soubor pohledových portrétů, z nich do jisté míry i odhadnout výšku diváků. Vzniklé fotografie proto zavěsil do galerijního prostoru výstavy na systém nití, které navozují různost výšek fotografovaných postav - od dětí v kočárcích až po postavy vysokého vzrůstu.

 

Snímané osoby tuzemského i zahraničního původu o fotografování věděli, vyslovili souhlas a dokonce i autorovi sdělovali svoji výšku. Jako perličku, či jako svůj soukromý sociologický výzkum, nám autor sdělil, že velcí vzrůstem se nechali fotografovat a ochotně sdělovali svoji výšku, zatímco osoby menšího vzrůstu s tím měly někdy problém… Děti byly naopak bezproblémové. Další úskalí bylo, aby fotografované osoby hleděly vzhůru, na dominanty a nepózovaly a neskláněly hlavu k přímému pohledu do objektivu. Ale i to nakonec většina pochopila, a tak mohl vystavený soubor, a tím pádem i celý projekt vzniknout.“ (Richard Koníček)

 

Jan Mladovský - umělec a kurátor

  • do autorovy mozaiky aktivit se promítá zkušenost z emigrace a studium na zahraničních univerzitách
  • žije ve Velké Británii
  • 2013 vedl Ateliér hostujícího pedagoga na AVU v Praze
  • rozvíjí myšlenku na vybudování Centra současného umění v Třeboni, podpořenou uspořádáním řady přehlídek současného umění v Třeboni

 

Kurátor: Matouš Karel Zavadil

Technická podpora výstavy: Marta Zadorožnjuková, Karolína Voženílková, Markéta Vaněčková

 

Praha 2 -  Výtoň

Rašínovo nábřeží

Máme otevřeno: pá, so, ne: 15.00 - 20.00 hodin

Vstup: volný

Hodnocení:  89 %

Richard Koníček

Foto: © Richard Koníček, © Ing. Olga Koníčková

 

 

 

Galerijní Laboratoř

lze vnímat v kontextu ´rozšířeného´ pojetí vizuálního umění jako určitý druh procesu.

Výstavní projekt je možné charakterizovat jako ´tekutý´,

jeho rukopisem je neustálá proměna a improvizace.

Protože pro galerijní projekt je důležitá sociální citlivost a empatie,

tak je téma aktuálního výstavního cyklu ´ Archiv a paměť´.

Odpověď na současnost se nachází v minulosti.

Výstavy budou symbolicky věnovány vzpomínce na Jarmilu Šerou,

ředitelku Divadélka v Nerudovce,

kde se v letech (1975-1981)

uskutečnilo v ´meziprostoru´ divadelního provozu 150 výstav současného umění.

Tato činnost vyvrcholila v roce 1981 dnes

už legendární zakázanou výstavou ve veřejném prostoru Malostranské dvorky.

Aktuální výstavní cyklus proběhne

v industriálním prostoru galerijní lodi (A)void Floating Gallery na pražské náplavce.

 

 

www.galerijnilaborator.cz