Jan Křížek (1919 - 1985) a umělecká Paříž 50. let aneb když si postavíme domek sami (and the Paris Art Scene in the 1950s)
Jan Křížek (1919 - 1985) a umělecká Paříž 50. let aneb když si postavíme domek sami (and the Paris Art Scene in the 
1950s)
Valdštejnská jízdárna -Praha 
31. 5. - 29. 9. 2013
Jan Křížek – sochař, kreslíř, malíř a grafik
Na tiskové konferenci 30. 5. 2013 jsme byli seznámeni s celoživotním dílem dosud nám nepříliš známého českého umělce Jana Křížka, přičemž Národní galerie zařadila Jana Křížka do mezinárodního kontextu a společnosti (art brut ...& Foyer de l'Art, tašismus, Jean Dubuffet, Pablo Picasso, Breton, Jean Degottex, Tapié, Boštík, René Duvillier). Přítomni byli zastupující gen. ředitel NG Vít Vlnas, Oldřich Bystřický, Alena Volrábová, Charlotte Fouder (zástupkyně Francouzského institutu) a kurátorka Alena Pravdová. Ch. Fouder poděkovala francouzským zapůjčitelům a prozradila nám, že obdivuje „hloubku přemýšlení “ Jana Křížka. Paní Alena Volrábová poděkovala ještě za dar přes 300 kreseb, které NG věnovala paní Jiřina Křížková, která již bohužel není mezi námi, protože v době přípravy této výstavy a monografie o Janu Křížkovi zemřela a že nás výstava s mimořádným podílem zahraničních zápůjček jistě zaujme!
Souhrnná výstava představuje dílo sochaře Jana Křížka, jednoho z nejvýznamnějších a neoriginálnějších českých umělců, kteří se usadili ve Francii. Křížek tam žil od roku 1947 až do smrti a zde vytvořil podstatnou část svého díla. Ačkoliv byl především sochař, Křížek po sobě zanechal i rozsáhlé kresebné, malířské a grafické dílo. Výstava uvádí přes 300 Křížkových prací (70 z Francie, 100 ze sbírek Národní galerie v Praze, ostatní ze sbírek v ČR).
„Dívejme se na obraz a nechme ho na sebe působit tak jako vzduch, slunce, vůně. Snažme se odloučit sebe, jako jeden z prvků utvářejících obraz, od všeho toho, s čím jsme byli spojeni až do okamžiku, než jsme vstoupili do obrazárny. Je před tím třeba důkladně se očistit, zapomenout na svět, z kterého jsme se právě vzdálili, nezatáhnout do obrazu skutečnosti, jichž jsme byli před chvílí součástí na ulici, doma, v parku, v obchodě. Bez násilí, bez poučování těch, kteří chtějí vkusu naučit, podrobně rozpitvají každý obraz, hledají v něm, co tam není, hodně o tom mluví, co mají vidět, to vidět nechtějí… „ Jan Křížek
Na přípravu výstavy jako samostatného Jana Křížka bylo málo času
Podle slov kurátorky Anny Pravdivé, na přípravu výstavy jako samostatného Jana Křížka bylo málo času. Přesto je na výstavě zastoupeno z jeho vrcholného díla všechno, co se dochovalo…Jan Křížek měl pohnutý život a podařilo se dostat se do pařížské surrealistické skupiny. Jan Křížek nalezl svůj osobitý výraz a dokázal podněty českého umění propojit s aktuálními proudy poválečné pařížské výtvarné scény. Dostalo se mu uznání od Michela Tapiéa, Charlese Estienna, André Bretona, Jeana Dubuffeta, Pabla Picassa a René Duvilliera. Svá díla tehdy vystavoval v progresivních pařížských galeriích a účastníl se několika významných kolektivních výstavních projektů. Výstava proto mapuje kontakty Jana Křížka s těmito tehdy nejznámějšími francouzskými umělci.
„Napadlo mě, dívat se na umění jako na kus těla člověka,“ Jan Křížek
Ze životaběhu Jana Křížka
- 1942 - 1943 – vliv Augusta Rodina
Křížkovu ranou tvorbu silně poznamenal Auguste Rodin a jeho kreslení aktu v pohybu. Křížek Rodinovu expresivitu dál domýšlel a snaha o výraz ho přivedla ke kresbám, kde hlavním výrazovým prostředkem byly skvrny a jejich vztah k ploše
- 1948 – Křížkova samostatná výstava Jan Krizek sculpteur´ v novém výstavním prostoru Jeana Dubuffeta - Foyer de l'art brut
- 1948 – 1949 – mezi hrnčíři - kamenné a dřevěné sochy v jeho osobitém primitivizujícím stylu
JK je dělal v ateliéru španělského sochaře Honoria Condoye, pak na statku ve střední Francii u Marie a Oldřicha Dubinových a v Gordes a v Bretani (1955 – 1956)
- 50. léta 20. stol. – samotář bez peněz využívá odpad…
JK pracoval a žil v malém pokoji pro služky, kde s manželkou bydlel. S nikým se nestýkal, vytvářel malé sošky ze dřeva hlíny. Kreslil. Materiál nekupoval, protože neměl peníze, tak materiál dál recykloval. Své hliněné sošky rozbíjel, namáčel a modeloval znovu. Papír pokreslil, pak je namočil do vody či do tuše a pak do něj vyrýval figury. Pracoval s obálkami či papírovými ubrusy, které mu nosila manželka Jiřinka z práce
- 1954 –1956 – 1961- od černobílé litografie k linorytům
V dílně pařížského litografa a typografa Jeana Ponse vytváří cyklus čb litografií, pak přechází k linorytům do svého domovského miniaturního příbytku. Hlavní náplní jeho práce je intenzivní , ba přímo obsesivní zkoumání možností ´autentického´ zobrazení lidské figury
- Přelom 50. a 60. let 20. století – kresby pastelem a koláže
Hektické období JK – umělec krslí pastelem na novinový papír, vytváří koláže z útržků papíru, kombinovaných někdy s kresbou. Opět sestavuje obraz člověka či seskupení lidských figur
- Poč. 60. let 20. stol. – obrazy, kresby akvarelem či kvašem
Jeho hlavním problém stále přetrvává, a to, jak různými způsoby zobrazit lidskou figuru, zejména jsou zajímavá svým osobitým primitivizujícím stylem zobrazení ženských figur. Proč svým dílům nedával nikdy názvy?!
- V roce 1962 – uzavírá svou tvorbu, protože nabyl nezvratného přesvědčení, že svůj problémy již vyřešil…
„V roce 1962 oznamuje Jan Křížek Václavu Boštíkovi, že má ´svůj problém vyřešen´ , a že tedy s uměleckou tvorbou končí. Přesněji řečeno, dál tvořit může, ale již nemusí. K řešení svého ´problému´ sochy a kresby dále nepotřebuje. Křížkovi se tedy rozhodli Paříž opustit a usadit se na francouzském venkově. Jelikož neměli peníze na koupi byť malého domku, pořídili si kus louky v kraji Corréze ve střední Francii. Křížek na ní vlastnoručně postavil nejdříve malý přístřešek, v němž bydleli první tři roky. Poté, co vyrobil úly, králíkárnu a kurník, se pustil do stavby většího domečku, s kuchyní a obytnou místností. Interiér vyzdobil řezbami, za kamny vytvořil reliéf a na stěny pověsil svá díla. Přestože manželé žili v náročných podmínkách, svítili petrolejkou a pro vodu chodili do studny, byli konečně ve svém a navíc v idylickém prostředí. Nejbližší stavení bylo od Křížkových vzdáleno dva kilometry. Kreseb, které vznikly po roce 1962, se zachovalo pouze pár, a jedna dřevěná plastika. Křížek ji slíbil ženě k jejím padesátinám. Své dílo tak definitivně uzavřel a nadále se věnoval hlavně včelaření . “Le Bartheil
- Cíle je dosaženo, proč se neodstěhovat na venkov?! Ale budeme žít z ničeho, má lásko!
Když Jan Křížek dospěl k názoru, že cíle dosáhl, tvorbu ve svých 44 letech ukončil a z Paříže se odstěhoval se svou ženou na francouzský venkov (nejbližší však stavení bylo dva kilometry od nich), kde vlastnoručně si vyrobil sám domeček. Žili v něm 20 let a živila ho jeho žena Jiřinka a jejich hospodářství (včely, chov králíků, pěstování zeleniny), dřevěný dům byl v zimě studený, škvírami mezi prkny musel pronikat studený vítr..…můžeme si prohlédnout na panelech interiér jejich dřevěné boudy…no, nic jiného to prostě nebylo! (no, podle mého, svého zcela umanutého manžela paní Křížková poslouchala jako hodiny)
- 1985 – JK umírá v nemocnici v Tulle na infarkt
- -----------------------------------------------------------
1) Monografie Anny Pravdové ´Mně z toho nesmí zmizet člověk´, Jan Křížek (1919 – 1985)
(obsahuje i zajímavou korespondenci s André Bretonem)
2) Doporučujeme zhlédnout dokumentární film Martina Řezníčka: Jan Křížek, sochy a včely (2008), kde poznáme na vlastní oči i paní Jiřinku Křížkovou, zejména její monolog o umírání jejího milovaného muže…který neustále doktory odmítal…
Kurátorka: Anna Pravdová
Architekt: Zbyněk Baladrán
Grafické řešení: Robert V. Novák
Hodnocení: 60 %
V důsledku červnových povodní 2013 byla Valdštejnská jízdárna z bezpečnostní ch důvodů uzavřena, nyní vypadá, že je zatím nebezpeční povodní zažehnáno, a tak můžeme doufat, že si konečně najdeme cestu na netradiční výstavu netradičního sochaře a umělce Jana Křížka, kterou můžeme zhlédnout do 29. září 2013.
Výstavu pořádá Národní galerie v Praze, Sbírka grafiky a kresby, ve spolupráci s Francouzským institutem v Praze a Galerií Benedikta Rejta v Lounech
Valdštejnská jízdárna
Valdštejnská 3
118 00 Praha 1
Doprava: metro Malostranská
Otevřeno denně kromě pondělí: 10.00 do 18.00 hodin
Vstupné: základní: 150 Kč, snížené: 80 Kč, rodinná vstupenka: 200 Kč
Ing. Olga Koníčková
Foto: internet