Úvod > Jan Kovářík: Statuofilia aneb když se octneme v bizarním světě bizarních plastik…

Jan Kovářík: Statuofilia aneb když se octneme v bizarním světě bizarních plastik…

30.03.2016 12:21

Topičův salon - Praha

30. 3. – 6. 5. 2016

Na vernisáži další nové výstavy v letošním roce 2016 v Topičově salonu, již pořádá Společnost Topičova salonu s 1. Art Consulting Brno, jsme si prohlédli zajímavou instalaci neuvěřitelně bizarních plastik (včetně zcela dominantní ´žížaly´- jak říká Šiklová) i přípravných kreseb sochaře Jana Kováříka. Autor (na foto vlevo) i kurátorka Lucie Šiklová (na foto vpravo) byli osobně akci přítomni.

„Statuofilia. Zní to jako nějaká nemoc, úchylka. V případě sochaře Jana Kováříka na tom něco bude.““

Lucie Šiklová

´Statuofilia´- je řecko – latinský novotvar, který jsme zvolili pro název výstavy, a který spojuje lásku (filia - řecky láska) a sochu (statua - latinsky socha). Toto spojení zdá se být pro tvorbu Jana Kováříka zásadní. Jan Kovářík je představitelem trojrozměrné abstrakce. Ve své sochařské práci většinou vychází ze života, uvědomění jeho okamžiků, jejich smyslových vjemů, jimž dává prostorovou podobu.

Jeho sochařské postupy jsou takřka klasické. Vyrábí ´postaru´ hliněné formy, pracuje s tradičními materiály. Nezavrhuje však ani materiály na bázi syntetiky, tedy ´neklasické´ a vnímané spíše jako neušlechtilé. I v případě těchto takzvaně neušlechtilých hmot vždy důsledně usiluje o dokonalý výraz formy. Nejde mu však zdaleka o čistou geometrii, a ačkoli vychází z geometricky jasně definovaných objemů, výsledkem jsou sochy vzdálené čistým platonským tělesům. I tak je jeho tvarosloví biomorfní spíš zdánlivě, z dálky.

Vtip svých, poeticky hravých objektů nezatěžkává přílišným intelektualizmem, jež hrozí konceptuálním přístupům, ale zakládá na psychologickém působení tvaru a barvy. Povrch objektů nenechává v syrovém stavu původní materie, ale dál pojednává v struktuře a barvě. Některé v celém jejich plášti ručně pomalovává drobounkým dekorem a tato v čistě sochařském kontextu pošetilá činnost se z jiného úhlu blíží takřka ke kontemplaci (ponoření). Nebo obsesi statuofilika?

Promýšlené, smyslné spojení barvy a tvaru v případě autorových primárně vizuálních objektů, které začasto svádějí k polaskání, překvapivě zasahuje i další smysly. Vedle zrakových a hmatových počitků vyvolává v divákovi téměř gurmánské zážitky. A žaludkem prochází láska. Milostnost, živoucnost. Hybatelem tu není Thanatos ani dionýský princip. Jan je heretik apollinského ideálu, z něj vychází, avšak propadá vášni, vlastnosti symptomatické pro kacíře. Jeho patronem je Eros. (Lucie Šiklová)

Jan Kovářík (*28. 3.1980 v Kyjově)