Jan Kovářík: Statuofilia aneb když se octneme v bizarním světě bizarních plastik…

30.03.2016 12:21

 

 

 

 

 

 

 

Topičův salon - Praha

30. 3. – 6. 5. 2016

 

Na vernisáži  další nové výstavy v letošním roce 2016 v Topičově salonu, již  pořádá Společnost Topičova salonu s 1. Art Consulting Brno, jsme si prohlédli zajímavou instalaci neuvěřitelně bizarních plastik (včetně zcela dominantní ´žížaly´-  jak říká Šiklová) i přípravných kreseb sochaře Jana Kováříka. Autor (na foto vlevo)  i kurátorka Lucie Šiklová (na foto vpravo) byli osobně akci přítomni.

 

 

 

 

 

 

Statuofilia. Zní to jako nějaká nemoc, úchylka. V případě sochaře Jana Kováříka na tom něco bude.“

Lucie Šiklová

 

´Statuofilia´- je řecko – latinský novotvar,  který jsme zvolili pro název výstavy, a který  spojuje lásku (filia - řecky láska) a sochu (statua - latinsky socha). Toto spojení zdá se být pro  tvorbu  Jana Kováříka zásadní.  Jan Kovářík je představitelem trojrozměrné  abstrakce.  Ve své sochařské práci většinou vychází ze života, uvědomění jeho okamžiků, jejich smyslových vjemů, jimž dává prostorovou podobu.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Jeho sochařské postupy jsou takřka klasické. Vyrábí ´postaru´ hliněné formy, pracuje s tradičními materiály. Nezavrhuje však ani materiály na bázi syntetiky, tedy ´neklasické´ a vnímané spíše jako neušlechtilé. I v případě těchto takzvaně neušlechtilých hmot vždy důsledně usiluje o dokonalý výraz formy. Nejde mu však zdaleka o čistou geometrii, a ačkoli vychází z geometricky jasně definovaných objemů, výsledkem jsou sochy vzdálené čistým platonským tělesům. I tak je jeho tvarosloví biomorfní spíš zdánlivě, z dálky.

 

 

 

 

 

 

 

 

 Vtip svých, poeticky hravých objektů nezatěžkává přílišným intelektualizmem, jež hrozí konceptuálním přístupům, ale zakládá na psychologickém působení tvaru a barvy. Povrch objektů nenechává v syrovém stavu původní materie, ale dál pojednává v struktuře a barvě. Některé v celém jejich plášti ručně pomalovává drobounkým dekorem a tato v čistě sochařském kontextu pošetilá činnost se z jiného úhlu blíží takřka ke kontemplaci (ponoření). Nebo obsesi statuofilika?

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Promýšlené, smyslné spojení barvy a tvaru v případě autorových  primárně vizuálních objektů, které začasto svádějí k polaskání, překvapivě zasahuje i další smysly. Vedle zrakových a hmatových počitků vyvolává v divákovi téměř gurmánské zážitky. A žaludkem prochází láska. Milostnost, živoucnost. Hybatelem tu není Thanatos ani dionýský princip. Jan je heretik apollinského ideálu, z něj vychází, avšak propadá vášni, vlastnosti symptomatické pro kacíře. Jeho patronem je Eros. (Lucie Šiklová)

 

Jan Kovářík (*28. 3.1980 v Kyjově)

  • žije a pracuje v Praze
  • studia:  

1994 – 1998: SUPŠ Uherské Hradiště, výtvarné zpracování keramiky

1998 – 2002: AVU Praha, sochařský ateliér prof. Jindřicha Zeithammla

2002 – 2003: AVU Praha, intermediální ateliér prof. Milana Knížáka

2004 – 2005: AVU Praha, sochařský ateliér prof. Jindřicha Zeithammla

 

Sympozia

Pacovský poledník 2001, Pacov

Flur 2005 - Erlbach / Eubabrun, Německo

Open Art 2011, socha - objekt v krajině, Roškopov

 

Stipendium- Kunstforum Piaristenkirche, Vídeň 2004

Sdružení:

Umělecká beseda

KK3 Klub konkretistů

Spolek Skutek

Kurátorka výstavy: Lucie Šiklová

 

www.topicuvsalon.cz

www.jankovarik.blogspot.com

 

110 00 Praha 1

Národní 9 - 1. patro

 

 

Máme otevřeno:

pondělí, čtvrtek, pátek: 10.00  - 17.00 hodin

úterý, středa:  10.00 – 18.00 hodin

 

Více zde: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/jk-2x-jaroslava-kadlecova-jan-kovarik-aneb-kdyz-zapusobi-emotivni-sila-hapticnosti/

 

Hodnocení:  99 %

Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva)

Foto: © Ing. Olga Koníčková