Jan Boháč & Jonáš Richter: Silné a slabé karty aneb zkusme si tedy vlézt dovnitř ´meče´
Pragovka Gallery Rear – Praha
30. 1. – 8. 3. 2018
Na slavnostním otevření nového galerijního prostoru Pragovka Gallery Rear jsme se zúčastnili vernisáže výstavy Silné a slabé karty, výstavy dvou autorů Jana Boháče a Jonáše Richtra. Oba autoři byli osobně přítomni. Instalované objekty byly vyrobeny přímo v prostoru Pragovka Gallery Rear.
Výstava reflektuje současnost, její eskalaci strachu ve společnosti a zaujímá kritický postoj k nacionalismu.
Pokud se ocitnete ve hře s velmi dobrým hráčem, musíte určit jeho range.
Pokud je tento hráč opatrnější, než obvykle, potom existuje šance, že jakmile raisne,
tak je váš top pár top kicker, dva páry nebo ještě lepší karty… poraženy (oficiální text).
„Ačkoliv je to po volbách, které rozdělily voliče téměř na polovinu, těžké, je potřeba podívat se na spory z odstupu.
Odstoupení a náhled z větší dálky, při zachování vědomí detailů a podstatných rozdílů mezi jednotlivými skupinami (protože nelze tvrdit, že ony poloviny mají jednotné názory a důvody pro svou volbu), umožňují symboly.
Hrají totiž důležitou roli při komunikaci. A to odedávna.
Tak meč může být symbolem agrese, ale též nástrojem boje emancipačního, bitvy nenávistné stejně jako sjednocující.
Tentokrát jej najdeme v situaci tréninku – je umístěn proti terči, který spojujeme spíše s poměřováním (vlastních) možností a schopností. Cvičení ze své podstaty zahrnuje i možné selhání a umožňuje nový pokus bez fatálních důsledků. Právě tak je to i s komunikací: mezi rozdělenými tábory je teď důležité najít styčné plochy, umožnit vzájemné pochopení silných a slabých míst, trénovat rétoriku i taktiku (společného) postupu.
Silné karty Jana Boháče a Jonáše Richtera nabízejí právě takové pole zkoušení vzájemných tolerancí, pokus mluvit jazykem, jímž mluví protistrana. Tak se z meče a terče staly sochy, které jsou zároveň úkrytem, v němž můžeme v klidu vyjednat své pozice.
Odhlučněné prostředí uvnitř instalace nabízí možnost vykřičet své stížnosti a zamyslet se, proti čemu vlastně zbrojíme.
Útočný meč se stal zároveň místem vstřebávajícím nenávist a křik.
Kukla,
jež stojí opodál jakoby zapomenuta, čekající na příhodnou dobu,
je pokusem představit si, co se děje v mysli těch, kteří nenávidí druhé.
Line se z ní sborový zpěv, k nepoznání transformovaný nápěv písně xenofobní kapely Ortel.
Ostatně před dvěma lety právě na Kolbence odehrál jeden z jejich pražských koncertů.
A je to právě v prostorách bývalé továrny Českomoravské Kolben-Daněk (ČKD),
kde se odehraje cvičný souboj:
Jakoby se jednalo o ozvuky třídního boje, volají někteří analytici po volbách; možná je to boj kulturní, říkají jiní. A možná je to jenom hra a život je jinde, řekli by další. Hra jako taková je zkouškou na skutečný život, v níž je možné spoléhat na pravidla, pokoušet jejich hranice a prohrát (nebo vyhrát) bez následků. Pokud je to hra, je přirozené, že nemají všechny karty stejnou váhu a některé jsou prostě silnější.
Pokud to hra není, pojďme se na pravidlech domluvit společně… Zkusme si tedy vlézt dovnitř „meče“ a nahlas zakřičet, co je tou nejsilnější, nejváženější a nejcennější kartou?“
(text: Anežka Bartlová)
Máme otevřeno:
út - čt: 16.00 – 20.00 hodin
pá - so: 14.00 – 18.00. hodin
Vstup: volný
Pragovka Gallery se nachází v přízemí 2. zálivu Pragovky.
Objekt je od centra vzdálen 15 min. Metro B - Kolbenova, tram č. 16 - Poštovská.
Hodnocení: 99 %
Ing. Olga Koníčková (www.artalk.cz)
Foto: © Ing. Olga Koníčková
Více zde: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/anna-rocnova-a-jan-bohac-herbar-aneb-kdyz-do-nej-vejit-muzeme/