Jakub Janovský a Ondřej Filípek | Šest prstů aneb děti bez tváří či sochy z odpadu…
DSC Gallery - Praha 
5. 6. - 4. 7. 2019
„Ve výstavní koncepci DSC Gallery se poprvé prezentují tyto dvě mladé tváře. Jakub Janovský je velmi nadějný umělec, kterého řadu let sledujeme a jeho tvorba v dekadentních polohách nás fascinuje. A podtrhnout tuto výstavu ještě industriálními betonovými objekty neotřelého a revoltujícího sochaře Ondřeje Filípka se nakonec ukázalo jako skvěle zkomponovaná souhra“, říká galeristka Olga Trčková.
„Pravda je škaredá. Máme umění, abychom na pravdu nezašli.“
Friedrich Nietzsche
Na vernisáži nové (prodejní) výstavy Jakub Janovský a Ondřej Filípek | Šest prstů byli oba autoři osobně přítomni. Akci zahájil kurátor výstavy Adam Hnojil.
„Nepravidelnost zpočátku děsí, ale časem se stává natolik běžnou, že si málokdo uvědomí, že na ní, pokud nebyla potlačena ihned, může být postaven veškerý pokrok. Dynamické principy v umění byly poprvé kodifikovány již v polovině 18. století, kdy došlo k etablování pojmů vymezovaných vůči kráse a pravdě. Přestože v určitém okamžiku došlo k potlačení estetických kategorií, ukázalo se, že hrají stále nezastupitelnou roli. Jejich návrat do umění s nástupem postmoderny napomohl redefinování nového modernistického diskurzu, v jehož hranicích se malíř Jakub Janovský a sochař Ondřej Filípek pohybují.
Šest prstů je názvem výstavy a metaforou anomálie, která je vlastně jako každá nepravidelnost vyjádřením originality. Oba autory spojuje smysl pro tradiční způsob uměleckého vyjádření a jejich práce se vyznačují syrovostí, která je nejen hledáním autentičnosti, ale i možnou definicí jejich aktuálního stylu.
Zatímco Ondřej Filípek je na výstavě zastoupen tvorbou z posledních let, Jakub Janovský připravil pro expozici především novější kompozice. Představuje ty obrazy, v nichž rozvíjí náměty z prostředí, v němž hrají hlavní roli většinou děti bez tváří. Janovský jejich podobu úmyslně zakrývá a maskuje, čímž vytváří z postav univerzální symboly. Kromě syrovosti projevu je pro Janovského i Filípkovo dílo symptomatické zobrazení určitého bezčasí, a tím i zjevné tajemnosti, kterou vybízí diváka přímo k účasti na ději.
Dětské hry jsou často zlé a jako rozpočítávání na prstech jsou spojeny s vyloučením. Toto prostředí je surové a v případě jeho zobrazení Jakubem Janovským se jedná o svého druhu nemilosrdnou metaforu světa dospělých. Jako v obraze The End ,zobrazující nelítostný konec civilizace, se může láska udusit dříve, než jeho protagonisté zjistí, že jejich svět je mnohem krutější a zákeřnější. Základním principem Janovského i Filípkovy tvorby je pravdivost pojetí, jež nezastírá beznadějnost lidského života ve všech jeho podobách.
Umění je nadčasové, které má i své dobové významy. (A. H.)
Jakub Janovský (* 1984)
- 2010: absolvoval Ateliér kresby Jitky Svobodové na pražské AVU
- 2009 - 2014: působil v ateliéru vysočanské Trafačky, kde pracoval až do jejího konce
- před tím v Jihlavě začal vytvářet pomíjivé kresby v opuštěných interiérech a exteriérech, svéráznou formu výtvarného vstupu do veřejného prostoru, nástěnné skicáky, které často obsahují motivy, které se následně objevují na malbách
Kresba je Janovskému univerzálním prostředkem, s kterým lze nakládat svobodně. Lze ji rozvíjet různými, i neočekávanými či překvapujícími způsoby, nejenom na standardních formátech papíru. Pracuje s motivy spojenými s dětstvím, stejně jako s násilím a zvláštním sexuálním fetišismem. Jeho práce působí dojmem nedořečeného, nejsou za zdánlivou hranou zobrazitelného, ale o to více jsou za hranou emocionálního vnímání.
Janovský nikdy nepracoval s hektolitry krve či s čistou pornografií, náznak je pro něj silnější než dořečená explicitní informace. Janovského vize jsou však lakonické, strohé, přímé, někdy až nepříjemně. Identita a osobitost se schovávají za maskami či v kápích, zasvěcující rituál může začít.
Umělec se dotýká temných rituálů obsažených v lidském společenství napříč všemi dobami a všemi kulturami. Jeho sondy jsou nečasové, často znakové, fungují jako zobecněné typologické situace. Tomu odpovídá i jejich zpravidla černobílá, nebo deliricky barevná intenzivní forma, která často nemá daleko ke kvazi-agitačnímu plakátu.
Sochař Ondřej Filípek (*1993) své sochy skládá a důkladně staví z různých stavebních materiálů, spojuje železné dráty, trubky, dřevěné větve, barely a sádru. Znovu dostává život do vyhozených odpadů naší kultury a esteticky s nimi pracuje. Je to pro něj osvobozující proces. V tu chvíli je umělcem stvořitelem, který kuje nová lidská torza a postavy. (zdroj: tisková zpráva)
Kurátor výstavy: Adam Hnojil
Při vernisáži se také představil hudební soubor Musica loci ve složení
Milena Stričević (soprán),
Jana Kubicová (mezzosoprán) a Tomáš Pindór (klavír).
Během večera zazněly skladby:
Benjamin Britten - A Charm
Dominich Argento - Hardy’s Funeral, from the Diary of Virginia Woolf
Otmar Mácha - Jezero Ukevere
110 00 Praha - Staré Město
Dlouhá 5
Máme otevřeno: pondělí - sobota: 13.00 - 19.00 hodin
Vstup: volný
Hodnocení: 100 %
Ing. Olga Koníčková (tisková zpráva)
Foto: © Ing. Olga Koníčková
Více zde: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/jakub-janovsky-jack-in-the-box-aneb-kocka-leze-dirou-pes-oknem/