Úvod > Jak mluvit s Oblačníky aneb v Pragovce vystavují umělkyně a umělci, kteří uvědomují, že bez vody nelze žít…

Jak mluvit s Oblačníky aneb v Pragovce vystavují umělkyně a umělci, kteří uvědomují, že bez vody nelze žít…

07.04.2026 15:56

Jak mluvit s Oblačníky

Kornelia Dzikowska-Demirska

Diana Lelonek

Kurátorka: Joanna Glinkowska

23. 1. - 30. 4. 2026

Pragovka Gallery

Ve slovanské mytologii představovaly Oblačníky (pl. Płanetnicy) bytosti

zodpovědné za atmosférické jevy, zejména déšť a bouře.

V dnešní době, kdy se meteorologické anomálie staly novou normou a

klimatická krize se projevuje v podobě opakovaných povodní a sucha, lidé

pociťují stále větší potřebu ovládat přírodu.

Spásu vidíme v technologiích a pokroku, v něž věříme stejně slepě,

jako jsme kdysi věřili, že nad počasím mají kontrolu nadpřirozené bytosti.

Počasí, které se projevuje nezávisle na potřebách a rozmarech lidstva, bylo

od počátku věků objektem zájmu náboženství a rituálů.

Vyjednávání s bohy a démony prostřednictvím tanců, zaklínadel a modliteb

za slunce nebo déšť, nakonec nahradily technologické experimenty.

Po staletí proto lidstvo zkoumalo

meze a možnosti ovlivňování atmosférických podmínek.

Všemocnost technologií?

Výstava připomíná, že technologický pokrok nemůže nahradit změnu lidského postoje k životnímu prostředí ani zastavit klimatickou katastrofu. Zároveň ale upozorňuje, že klimatická krize je někdy využívána také jako alibi k zakrývání škod vznikajících přímým, vykořisťujícím zacházením s přírodou.

Výstava se proto různými tvůrčími formami zaměřuje na vodu jakožto klíčový zdroj pro přežití a ohrožené společné dobro. Umělecky zaujímá postoje k tématům, jakými jsou - regulace řek, přístup k pitné vodě či ovlivňování počasí, přičemž ale zároveň upozorňuje na zásadní sociální problémy, které jsou s vodou také spojené.

Jako varující, ale také nadějné, lze dnes posuzovat experimenty prováděné v Číně nebo Spojených arabských emirátech. Zatím ale jejich účinnost zůstává přinejmenším sporná. Výzkumy totiž jasně ukazují, že opravdu skutečný dopad na srážky má především zalesňování a obnova mokřadů.

Výstava se zaměřuje na vodu v kontextu klimatických změn

Voda je pro lidstvo a civilizaci vůbec klíčovým zdrojem nezbytným k přežití a její existence či neexistence je ohrožením všeho života. Umělci účastní na výstavě se ve svých dílech věnují regulaci řek, přístupu k pitné vodě i úpravám počasí a upozorňují především na sociální problémy s vodou spojené.

Historie civilizovaných a rozumových snah lidí ovlivňovat atmosférické jevy sahá minimálně do středověku. Od 19. století je však provázena silnou vírou v technologické možnosti úprav počasí – od protikroupových děl až po umělé vyvolávání srážek.

S dělem proti kroupám, se experimentovalo již v roce 1895. Tedy už před 139 lety. Ale střelba do mraků se přitom v Evropě praktikovala dokonce již ve 14. století. Pokusy vždy vycházely z přesvědčení, že počasí lze změnit zvukem. Nadšení z možností nových technologií ovlivňovat počasí pak vedlo (v 19. Století) k masové výrobě takových děl a k četným vědeckým konferencím na takové téma. A neustalo se s tím dodnes. K největšímu současnému rozvoji výzkumu v oblasti vyvolávání deště pomocí rozprašování mraků dochází především ve Spojených arabských emirátech a v Číně.

Tamější vlády totiž tyto postupy využívají také jako propagandu k „zahánění“ mraků během projevů svých vůdců.

Soukromé společnosti kanóny proti krupobití zase prodávají jako nejlepší způsob ochrany úrody nebo skleníků – navzdory skutečnosti, že se jejich účinnost nikdy vědecky neprokázala a vyvolávání srážek se osvědčilo pouze ve speciálních laboratorních podmínkách.

Mnoho jiných a dalších výzkumů ale dokázalo, že skutečně veliký vliv na srážky (zejména ve vnitrozemí) mají především sta kilometrů lesů a mokřadů a nikoli nějaké speciální pseudotechnologie. Dnes už nikdo normální nemůže věřit v sílu oblačníků nebo jiných nadpřirozených bytostí. I když se i dnes nejdou i tací, co nevěří třeba ani na to, že Země je kulatá…

Apelující výstava už apeluje podruhé

Výstava Jak mluvit s oblačníky byla poprvé představena pod polským názvem Jak rozmawiać z płanetnikami ve dnech 13. 9. až 10. 11. 2024 v SIC! BWA Wrocław.

Současná výstava je tedy jejím druhým myšlenkovým pokračováním avšak s novými uměleckými díly a časovým i prostorovým kontextem.

Výstava si tedy klade za cíl upozornit na propojenost jevů a připomenout, že koloběh vody na Zemi je složitý systém a jakékoli zásahy do něj vyvolávají řetězec mnohdy nepředvídatelných důsledků.

Potvrdilo se například, že zvýšenou slanost řek v Polsku zavinily důlní haldy a že některá tamní jezera (například jezero Ostrowskie u osady Przyjezierze v Polsku) vyschla přímo důsledku nedaleké povrchové těžby.

Takové argumenty a důkazy, jsou ale přehlíženy, vyvrceny, bagatelizovány.

Oč jde autorům výstavy

Tvůrci zúčastnění na výstavě, stejně jako i aktivisté bojující mimo galerie a také rozumně uvažující část veřejnosti, odmítá stále ještě rozšířený postoj, jakým je neustálé a po staletí existující doufání v zázrak a přesvědčeni, že „ono se to nakonec všechno nějak vyřeší“.

Autoři se tedy zabývají otázkami, jako je tání ledovců, přístup k pitné vodě, ovlivňování počasí a sociální problémy (nerovnost, kriminalita, korupce), jevy které s vodou přímo či nepřímo souvisejí. A jejich díla zcela přesvědčivě ukazují, že ke klimatické krizi nelze přistupovat s odstupem a spoléhat výhradně na technologický pokrok, který nás před suchy a hurikány - snad někdy, jednou - zachrání. To je nesmysl. Ve skutečnosti musíme především změnit náš extraktivní přístup ekonomického růstu za každou cenu.

Nesmíme ale opomíjet, že situace má i druhou stranu mince a to: ne vše, co se připisuje klimatické krizi, s ní opravdu přímo souvisí.

Komentovaná prohlídka se koná ve čtvrtek 23. dubna od 18 hodin

· Komentovaná prohlídka výstavou se koná 23. 4. a to s kurátorkou výstavy Joannou Glinkowskou.

· Souběžně se uskuteční křest katalogu k výstavě.

· Následovat bude setkání s Katarzynou Roj, programovou ředitelkou BWA Wrocław, která bude hovořit o přírodně-kulturních prostorech, v nichž voda působí jako primární činitel regenerace.

· Na základě zdánlivě nesouvisejících příkladů – od léčebných rituálů v dolnoslezských sanatoriích až po přírodní čistírnu odpadních vod ve Vratislavi – bude Roj zkoumat, jak voda podporuje odolnost jak v ekosystémech, tak v lidské psychice.

Klimatická katastrofa se totiž stala také pohodlným alibi, zástěrkou pro průmysl a podnikání, aby mohly pokračovat v ničení životního prostředí. Škody způsobené těžbou surovin se připisují klimatickým změnám. Například nízká hladina vody v polské Visle úzce souvisí s masivním odběrem písku z koryta řeky. Přívalové povodně – jako ty z roku 2024, které zasáhly Olomoucký kraj – jsou zase způsobeny kácením lesů (zejména v horských oblastech) a rozšířenou betonovou mánií.

Po skončení setkání se ponoříme do estetiky Polska v období komunismu a vydáme se po stopách Asa (Ace), superhrdiny na misi vyřešit bizarní záhadu zmizení vody, ve filmu „Hydrozagadka“ (česky Hydrozáhada) režiséra Andrzeje Kondratiuk z roku 1970…