Ivan Sobotka: Kvaše aneb podívejme se do tváře obrazům malíře Ivan Sobotky

24.03.2016 16:10

Galerie Novoměstské radnice – Praha

11. – 31. 3. 2016

 

Na vernisáži nové výstavy v Galerii Novoměstské radnice jsme zhlédli výstavu  křehkých obrazů  malíře Ivana Sobotky ´Kvaše´, který tak vystřídal předchozí výstavu jeho přítelkyně Věry Novákové.  Dívali jsme se na tváře obrazů, kdy se Sobotka ve věku informelu  držel formy a soustředil se na výraz očí…

*

Jeho kvaše zapadají  do aktuálního postního období, neboť i ony jsou výstupem jeho hluboké křesťanské víry. Sobotka si přitom vystačil jen s tvářemi biblických postav: veškerá jejich dramata soustředil do základních čar a téměř neviditelných barev, které skládají jemné portréty všech Františků, Satanů, Lotů, Samsonů, Goliášů či Kristů bez jakéhokoli patosu, a hlavně berliček velkých výtvarných gest. O to jsou tyhle křehké práce velkolepější.

  (text:  JHV)

 

Ivan Sobotka žil a maloval v tradici mistrů, kteří „nedělají umění“, nemalují svět kolem, nekopírují věci. Ani několik málo jeho portrétů (Zorka), krajin (Jakubov) a zátiší (Kytice) z padesátých a šedesátých let nemá nic společného s fotografií, přesto jsou jiným, zcela zvláštním, způsobem přesné. V pozdějších „portrétech“ (Bloy, Reynek, Florian, Tzara, Jacob a další) nemizí přesnost, ale detaily ustupují celkovému pohledu a výrazu tváře.

 

Ivan Sobotka v 50. letech maloval a kreslil, podobně jako jeho přátelé V. Nováková a P. Brázda, výrazně názorová díla. Tlaku kolektivizmu a marné ideologii světskosti vzdorovali civilním jazykem i prorockými vizemi.

 

Ivan Sobotka s nejsilnějšími odkazy ke starému zákonu a evangelním zásadám.

Zánik přepjatého, ničemného světa (Ničeho příliš) se vyjevuje ve světle Apokalypsy, tedy v sobě nese i základní naději (Proč se bojíte malověrní). Není sice, kdo by hledal Boha (Není kdo by hledal Boha), ale Kristus zůstává věrný. Ďáblové se šklebí (Svržený Satan), blázni (Blázen) se ksichtí a postavy starozákonní promlouvají jako Samson slepotou a Lotova žena solnou strnulostí. David je tak maličký před hrůzným Goliášem, který nemá jediný lidský rys, je zcela strojem – sochou geroje. Davidův prak vypadá jako hračka, jeho pohled tak dětský, ale nebe za oběma je tak fantasticky jásavě modré, že vítězství šedé obludy nepřichází v úvahu.

Jakoby I. S. tedy vyjadřoval „svoje názory“, ale v jejich ztvárnění už zaznamenává fáze a nálezy svých duchovních zkušeností, jak k nim postupně přichází.

Život je vždycky přednější a díla ukazují k jeho proměnám, ale hlavně k jeho inspiraci.

 Podstatou jeho života bylo učednictví u Ježíše Nazaretského ve smyslu velice osobním a původním. Dnes se tak radikální přístup k učednictví skoro nevidí. Lišil se tím výrazně od obdivovaného Bohuslava Reynka, který spíš než jako učedník přicházel v básních i obrazech ke Kristu, božímu synu, jako orant, v klanění a uctívání. Oba spojuje úplné ponoření do světa i trvalé vědomí boží přítomnosti, nestali se ale mnichy. Reynek ovšem dával najevo náboženský distanc k profanovanému světu současníků, nekomentoval ho jinak, než ve vztahu k evangelním obrazům a ve zjevném stesku po dětství a starých časech.

 Sobotka se náboženské distance zřekl a přitom se k vnějším projevům bohopocty choval velice kriticky. Z jeho zápisků je jasné, že zkoušel na sobě radikálně, jestli biblické pravdy nesou. Byl ostražitý, když hrozilo, že by mohly vynášet. Sobotka razil od mládí proti obecně užívanému termínu artist/umělec, ruské chudožnik s vlastní etymologií a v tom smyslu, že chudoba je nepostradatelná.

Z mnoha zkušeností a zkoušek mu vyšly tváře - netváře čím dál skromnějších tvarů a barev. V těch malíř zachytil to, co se v něm samém odrazilo. Není to technická stavba, spekulativní věž, ale inspirovaný vhled do tajemství života z víry.

 

Poctivé a nepatetické učednictví u Nazaretského se osvědčuje jako věrohodné. Snad se časem ukáže i dalším, že to je přesně ta podoba evangelia, která teprve dává smysl všem těm tradičním pomůckám umění i náboženského kultu a zahání strašidla ideologie. (text upravil David Bartoň)

 

 

Ivan Sobotka (1927 – 2008)

  • narodil se  1927 v Moravských Budějovicích
  • 1946 – 1951: studium na AVU u profesorů Sychry a Pukla
  •  Laureát Ceny Revolver Revue za rok 1998
  • zemřel 2008 v Praze na Smíchově
  • jeho obraz ´František´  se stal darem nově zvolenému papežovi Františkovi

www.nrpraha.cz

Kurátor výstavy: David Bartoň

Máme otevřeno: úterý  - neděle:  10.00 – 18.00 hodin

Otevřeno bude i na Velký pátek o Velikonocích 25. 3. 2016

Vstupné: plné 50 Kč, snížené 20 Kč, rodinné 100 Kč

 

Hodnocení:  69 %

Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva)

Foto: © Ing. Olga Koníčková