Ivan Ouhel a Mimmo Roselli aneb výstava věnovaná památce Ivana Ouhela a oslavě jeho tvůrčího života
Ivan Ouhel, Mimmo Roselli
5. 8. 2021 – 3. 9. 2021
Galerie Nová síň
.jpg)
Některé výstavy vlastně ani nepotřebují nějaký název, jenž by charakterizoval a divákovi avizoval, co, jej při návštěvě takové prezentace děl čeká. U mnohých, stačí „jen“ uvést autora a víc netřeba dodávat. Jména vystavujících
totiž hovoří sama za sebe a divák, zejména poučený divák, jde pak na jisto. Ví, nač se těšit…
Jméno Ivan Ouhel, malíř, grafik, kreslíř a pedagog, žák profesora Karla Součka, v jehož ateliéru figurální malby absolvoval AVU, je synonymum barevné exprese, prostupující posední etapu jeho tvorby. Jeho dynamicky barevné kompozice, determinující prvotní obraz čehokoli na prvočásti, diváka lidově řečeno „praští do oka“. A je tak rázem vyprovokován, aby se v chaosu vnášejícím mu do jeho vnímání neklid, ukotvil a takříkajíc se jím „prozřel“.
Viru navzdory
Manažerka Galerie Nová síň, paní Markéta Poláková, která nás na právě pobíhající výstavu v této galerii, v galerii s vybraným dramaturgickým vkusem a noblesní přehlídkou vystavujících osobností, je vytrvalá a jen tak se nedá zaskočit nečekanými událostmi. Naopak. Důkazem je i současná výstava. Ač virové peripetie způsobily dvojí odklad výstavy, nedala se odradit a výstava se přece jen koná. Už pro osobní souvislosti osudu Ivana Ouhela. A je to tak dobře. Ivan Ouhel si pozornost i připomínku zaslouží. I kdyby se venku viry ženily…
Nová síň se má nač odkazovat
Psal se rok 1934, zlaté období požehnané 1. republiky, vrcholné etapy funkcionalismu a životodárné mízy pro všestranný vzlet všeho kulturního vření u nás. Není tedy divu, že se v tomto roce otevírá v Praze zbrusu nová galerie, už tehdy nazvaná Galerie Nová síň, a že je postavena v moderním funkcionalistickém slohu, dle návrhu architekta Jaroslav Rösslera, žáka Jana Kotěry, a že si ji dává postavit a také ji financuje umělecký spolek „Jednota umělců výtvarných“. Od doby zde výstava střídá výstavu. Jedna mimořádnější než druhá. Okupace, neokupace, válka neválka, socialismus nesocialismus, kapitalismus nekapitalismus. Galerie umění zasvěcená a umělcům požehnaná. Je tedy nač se obrátit a na co navazovat.
A tak je i příjemným počinem a ozvěnou milých událostí tato současná výstava. Právě před 30 lety, se zde, v této galerii konalo umělecké setkání dvou přátel a dvou uměleckých souputníků Ivan Ouhela a Mimmo Roselliho. Nyní se tedy koná opět. Znovu v Galerii Nová síň, „jen“ o 30 let později a – žel – už jako výstava věnovaná památce Ivana Ouhela a oslavě jeho tvůrčího života…
Dejme však slovo PhDr. Janu Rousovi
Za příjemné a fundované uvedení výstavy vděčíme PhDr. Janu Rousovi historiku umění, emeritnímu pedagogovi katedry dějin umění a estetiky na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze a kurátorovi podobných stěžejních výstav. Dopřejme mu tedy slovo…
„Po téměř třiceti letech vystavují opět společně a ve stejné výstavní síni dva výtvarní umělci, a také přátelé, Ivan Ouhel a Mimmo Roselli.
Jejich tvorba se odvíjí stále ze stejného základu. U Ouhela je to malba, která, i když se svým viděním a cítěním pohybuje stále v prostoru přírody, odpoutává se od ní postupující abstrakcí - redukuje tvary a formy, zobecňuje a prožívá jejich dění a jevy a proměňuje je v události barvy, plochy, a jejich kontrastů, někdy až konfliktů. Jeho obrazy, jakkoliv emotivně a meditativně založené, pracují současně s geometrií, s liniemi a plochami, které proměnou obrazové konstrukce dávají obrazům další výrazové možnosti. V této poloze se také snadno dorozumívají s tvorbou Roselliho, vyrůstající naopak z minimalistických záznamů, linií a čar, nejprve v malých plochách desek a kreseb, z nichž vytváří často série a řady. Ty nejprve vyznačovaly plochu, kterou členily a rozměřovaly, v určitém okamžiku se však převracejí do prostoru. Linie prostor a věci propojují a vytvářejí jeho novou konstrukci. Pro Roselliho však tyto linie, vedené ze všech možných míst, ploch, stěn představují zároveň jinou formu komunikace. Důležitými pojmy jeho teoretických úvah jsou také dotyk, dotýkání (toccare) a vylaďování (accordatura). Dotýkání je pro oba důležitým pojmem – Ivan Ouhel se svými obrazy dotýká stále více principů přírodního dění, odkrývá jeho řád a vesmírné souvislosti, zatímco Roselli odkrývá možnosti jemné geometrie prostoru a liniemi jej propojuje a otevírá k další komunikaci.“
Kdo je Mimmo Roselli?
Mimmo Roselli (*1952, Itálie), je odborníky považován za renomovaného současného italského tvůrce a jeho jméno je přiřazováno k podobně výrazným a progresivním italským umělcům jako Alessandro Cannistrà, Mathelda Balatresi, Raffaella Crispino, Carlo Battaglia či Paolo Ceribelli. Mimmo Roselliho zastupuje a prezentuje prestižní Galleria Il Ponte ve Florencii. Výstavu svého přítele Ivana Ouhela, doplnil instalací in situ.
Ivan Ouhel (1945 – 2021)
Ivan Ouhel, významný český malíř, grafik, kreslíř a pedagog, se narodil 18. února 1945 v Ostravě, ale od roku 1946 žil a pracoval v Praze. Po roce 1962 začal docházet na kurzy výtvarné výchovy vedené profesorem Čechem, konané v tehdejším Ústředním domě železničářů v Praze. V letech 1963 – 1968 navštěvoval večerní kurzy na Střední odborné škole výtvarné v Praze. Následovala Akademie výtvarných umění v ateliéru figurální malby profesora Karla Součka. V roce 1975 Ivan Ouhel uspořádal svou první samostatnou výstavu v někdejší pražské Galerii D. Od té doby vystavoval u nás i v zahraničí (Itálie, Francie, Německo aj.). V roce 1987 se stal spoluzakladatelem výtvarné skupiny „Volné seskupení 12/15 Pozdě, ale přece“ usilující o spolupráci umělců, bez ohledu na rozdílnost názorů či výtvarných stylů. K dalším členům patřili mimo jiné Jiří Sopko, Jiří Načeradský a Kurt Gebauer. Od roku 1992 byl členem znovu obnoveného sdružení Umělecká beseda.
Ivan Ouhel byl představitelem přední moderní české krajinomalby druhé poloviny dvacátého století a ve své tvorbě usiloval o navázání na starší mistry, jako byli Jiří John, Josef Šíma či Jan Preisler. Zachovával si však osobitost, jedinečnost a nezaměnitelnost. Stal se tak nedílnou součástí českého lyrické abstrakce. Nezachycuje ale krajinu jako statický jev, nýbrž jako proces koloběhu života, zahrnujícího krásu zrodu i podstatu zániku.
Od konce 70. let objevuje figuru, které se už ale věnoval i na Akademii. Vzniká série lidských postav (1978 – 1979). V 80. letech zkouší prolínání figurativní a krajinné malby. Poslední část tvůrčího snažení ovládá barevná exprese.
Ivan Ouhel je zastoupen v českých galeriích (Národní galerie v Praze, České muzeum výtvarných umění v Praze, Galerie hlavního města Prahy, ve sbírkách státních galerií v Chebu, Karlových Varech nebo Liberci) ale i v soukromých sbírkách u nás a v zahraničí.
V roce 1991 vydalo v rámci edice současné české umění nakladatelství Odeon o Ivanu Ouhelovi.
Text a foto: Richard Koníček
Ivan Ouhel, Mimmo Roselli
5. 8. 2021 – 3. 9. 2021
Galerie Nová síň
110 00 Praha 1, Voršilská 3
+420 604 870 607
Více k Ivanu Ouhelovi:
https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/ivan-ouhel-barevny-svet-aneb-kdyz-se-barev-jeste-nebojime-/