Ivan Langer: Sochobásně v Síti aneb Já nic, jen jsem…či Já nic, jsem jen…
Galerie kritiků/Palác Adria - Praha
5. - 17. 11. 2019
Letošního posledního zastavení putovní výstavy Sochobásně se zhostila pražská renomovaná Galerie kritiků. Na vernisáži výstavy, která trvala pouhých 13 dní, byl její autor Ivan Langer (ODS) osobně přítomen.
Sochobásně jsou skulptury,
které ve 3D formě ztvárňují nejzásadnější texty a glosy,
týkající se
(nejen)
současné společnosti,
politiky a událostí z poslední knihy Ivana Langera.
´Sochobásně TOUR 2019´
v letošním roce jsme měli možnost již zhlédnout
v Ostravě, Jihlavě, Karlových Varech, Plzni, Brně a Zlíně.
Putovní výstavu ´Sochobásně´ uvedly v letošním roce galerie v 6 městech napříč Českem. Unikátní skulptury vystavovala ostravská Galerie Zaza, jihlavská Galerie Gustav Mahler, karlovarská Galerie BM, plzeňská Galerie VisioArt, brněnská Galerie Schrott a naposledy galerie Zlínského zámku..
Publikace ´Sochobásně v Síti´, jejíž texty výstava umělecky ztvárňuje, je v pořadí 3. antologií Langerových poznámek a poeticko-politických glos a ´šlehů´ a navazuje na dva předchozí autorovy tituly V Síti (2016) a V Síti 2 (2017). Zatímco předešlé knihy doprovázel Langer svými kresbami, ve třetí knize autor Ivan Langer (* 1. 1. 1967 Olomouc) představil novou uměleckou formu:
„Obohacuji jazyk český o nový pojem SOCHOBÁSEŇ.
Spojuje v sobě obsah a formu slov,
je koláží sarkasmu i jizlivosti,
bolesti, smutku a laskavosti,
naděje i pocitu ztracenosti, zkratky i lyrické epičnosti.
SOCHOBÁSNĚ jsou podnětem k zamyšlení,
kdo jsme, co si přejeme, kde jsme a kam jdeme.
Přejí si zneklidnit, povzbudit, probudit i pobavit.“
Kniha ´Sochobásně v Síti´ je soubor facebookových statusů Ivana Langera za uplynulý rok, kterými formou básnických glos a zamyšlení okomentoval kriticky politické dění, kauzy i aktuální celospolečenská témata. Kniha obsahuje také fotografie autorových skulptur, tzv. Sochobásní.
Vlasta Čiháková Noshiro, kurátorka Galerie kritiků, Palác Adria
V roce 2016 byl oxfordským slovníkem označen za slovo roku pojem postpravda (anglicky posttruth), označující v informatice situaci, kdy při vyjadřování představ o realitě převažují emoce nad ověřenými fakty. Pojem byl původně vysloven ve spojitosti s politickou krizí brexitu a vítězstvím Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách. V obou případech manipulovali politici během kampaně s fakty ve svůj prospěch natolik, že se zasloužili i o zavedení výrazu post-truth politics či fake news, při jehož používání se neubráníme frustraci z pocitu, že nám pořád někdo lže. Tento stav však nenáleží jen poměrům ve světě, známe jej důvěrně i z domácích afér. Pojem často komentoval politolog Jiří Přibáň jako stav, kdy nehledáme již samotnou pravdu, ale spíše potvrzení vlastního náhledu na věc.
Vzhledem k tomu, že ovládání (politického) světa pomocí fake news, tj. nepravdivých či zkreslených tvrzení hraničících s vulgaritou, se stalo běžným nástrojem dnešních vládnoucích vrstev prostřednictvím medií, postpravda začala být vnímána také umělci, jako rychle se střídající záběry na televizní obrazovce nebo okna infozábavy na internetových platformách. Skrze svůj sociální přístup začali umělci komentovat společenskou situaci, spotřební kulturu, krizi hodnot, někdy intuitivně, jindy konkrétně, občas pragmaticky, ale i sarkasticky. Hodně oblíbeným se stalo aktivistické gesto protestní performance ve veřejném prostoru.
Ivan Langer je bývalý český politik a ministr vnitra, poslanec a místopředseda Poslanecké sněmovny z let 1996 až 2010, dnes renomovaný právník, jenž založil pravicový think-tank Cevro a soukromou politologickou Vysokou školu CEVRO Institut, v sousedství Galerie kritiků. Vydal tři knihy básní a některé z nich převedl nyní v estetické úpravě do dřevěných obrazových reliéfů a sochařských objektů. Jejich prostřednictvím a pomocí kreativní reflexe dobové problematiky se rozhodl také školním vzděláváním čelit populismu, extremismu, levičáctví, či celkovému ohrožování svobody v režimu liberální demokracie.
Základní inspirací autorových básní, převedených do 3D prostorových kreací, jsou kaligramy, básně obrazy v appropriačním pojetí Guillauma Apollinaira, uznávané avantgardou desátých let 20. století jako nový přístup k poezii ve stírání rozdílů mezi slovesným a vizuálním uměním. Na základě asociací představ otevřela tato experimentální poezie cestu ke zrodu nových skutečností, v nichž se prolíná přítomnost s minulostí, fikce s realitou, lyrika s kritikou. Jde o kreativní ideogramy, jejichž písmena, slova i celé verše jsou uspořádány typograficky v obrazcích, vyjadřujících téma básně samotné. Znamenaly snahu osvobodit se od výrazových konvencí umění i klišé lidského života. Jejich výraznou poválečnou obrodu pak představovala na naší kulturně-politické scéně vizuální poezie 60. let, umělců jako Jiří Kolář, Bohumila Grögerová, Václav Havel, Josef Hiršal, Karel Trinkewitz, Ladislav Novák, Jiří Valoch a další.
Česká experimentální poezie je fenomén, který se na výsluní veřejného zájmu dostal podobně jako dřívější avantgarda – nejen odmítáním básnického kánonu a jeho výrazových prostředků, ale i nespokojeností se stavem společenských poměrů. Poté, co si její autoři vytvořili vlastní metodologickou a ideovou základnu a vydali několik sbírek básní, zmizelo však hnutí úplně z doslechu. 
Jeho konec zřejmě ovlivnily zase dobové poměry, u nás související s výměnou vládnoucí moci a nastupující normalizací, přesto však jakoby zlatý věk experimentální poezie skončil.
Texty tohoto typu se neobjevily již ani v samizdatových edicích či plánech exilových nakladatelství, a přestože po sametové revoluci se dočkaly nových vydání, šlo stále o rukopisy ze šedesátých let. Mnozí autoři pokračovali v tvorbě i později, nikoliv však pod záštitou společné doktríny. Jiří Kolář a Ladislav Novák se přimkli spíše k výtvarné práci, Josef Hiršal a Bohumila Grögerová k próze, memoárům a překladům, Václav Havel k divadelním hrám a aktivitám disentu. Nedá se říci, že po době normalizace vůbec neexistovaly pokusy navázat na podněty někdejší vizuální poezie, avšak nová tvorba (Eduard Ovčáček, Karel Adamus, Jan Wojnar, Ivan M.Jirous aj.) byla orientována spíše na konceptuální pojetí díla či na formálně optický letterismus.
Apollinairovy básně označují uměnovědci za kubofuturistické – spojují v sobě prvky kubismu a futurismu - v uvolněné struktuře díla, polytematičnosti a asociačním propojování představ. Mezi kubistické prvky se řadí skladba slov a vizuálních forem, futuristický prvek zastupuje dynamika verše ve volbě tzv. osvobozených slov, odstranění interpunkce, použití apokryfů, anafor apod. Byli to však kubisté Georgers Braque a Pablo Picasso, kteří jako první zkusili implementovat písmo do plochy obrazu, což dále rezonovalo v lettristickém hnutí 40. let.
Langerovy básně jsou dnes koncipované obdobně, úměrně vývoji doby, podle návrhů autora realizované v technické spolupráci s olomouckým sochařem Jiřím Žlebkem a transponované v typicky rudé barvě do 25 prostorových plastik. Ve smyslu kritické reflexe doby se přiřazují do kategorie experimentální poezie, pomocí níž autor předává své pocity a poznatky divákům. Také proto se ve výstavě bude konat 13. listopadu komentovaná prohlídka, kterou v interakci díla s divákem chápejme i jako názorovou tribunu a konfrontaci dojmů diváka s autorem.
Kniha Sochobásně v síti je v pořadí již třetí antologií autorových kritických šlehů a poeticko-politických glos, navazuje na předchozí úspěšné tituly V Síti (2016) a V Síti 2 (2017), vybavených i autorovými kresbami. Langer své básně publikoval nejprve na facebooku a komentoval jimi politické události a společenské kauzy. Glosy pak doplnil QR kódy, odkazujícími na jeho články v online médiích. Pro 3D úpravu a výstavní prezentaci zvolil své nejzásadnější texty a glosy. Jsou něčím víc než pouhým katalogem bonmotů na facebooku, je to shrnutí autorových vzpomínek, prožitků a myšlenek. „Obohacuji český jazyk o pojem SOCHOBÁSEŇ, protože v sobě spojuje obsah a formu, jako koláž sarkasmu, jízlivosti, bolesti, smutku a laskavosti, naděje i pocitu ztracenosti, zkratky i lyrické epičnosti. SOCHOBÁSNĚ mají být podnětem k zamyšlení, kdo jsme, co si přejeme, kde jsme a kam jdeme. Přejí si vás zneklidnit, povzbudit, probudit i pobavit (IL).“ Ideálem jistě je, aby jejich účinek byl tak silný jako kdysi v době Apollinaira, podruhé však již nejde objevit Ameriku, proto oceňme alespoň snahu autora o apropriaci metodiky klasického básníka, jehož dílo má nadčasový význam a je rovněž autentickým pokusem vyjádřit kritiku, neklid, úzkost, i radosti své doby.
Vlasta Čiháková Noshiro, kurátorka Galerie kritiků, Palác Adria
110 00 Praha 1
Jungmannova 31
Máme otevřeno: út -ne: 11.00 - 18. 00 hodin
Vstupné: 40 Kč
Hodnocení: 49 %
Ing. Olga Koníčková (zdroj: tyden.cz, internet)
Foto: © Ing. Olga Koníčková