Ivan Kafka a Tomáš Moravec: Hájemství marnosti aneb i přes zákaz zastavení jen děti nás zastavily
Entrance Gallery – Praha
21. 1. – 14. 2. 2016
Na vernisáži v pečlivě zasněženém Břevnovském klášteře - v Oranžerii umístěné Entrance Gallery - jsme zhlédli zajímavou instalaci Ivana Kafky (*1952), která spočívala v instalaci několika desítek dopravních značek se symbolem ´Zákaz zastavení´. Hostem byl Tomáš Moravec (*1985).
Dáme slovo kurátorce:
„V monografii Ivana Kafky čteme, že jeho „instalace se často vztahují k prostředím, které autora něčím poutají nebo inspirují. (…) Jindy naopak hledá prostor, v němž by uskutečnil myšlenky, které čekají někdy i řadu let na vhodnou příležitost“. (Jiří Machalický, 2006)
Z hlediska této kategorizace spadá Kafkova současná výstava v galerii Entrance do 2. kategorie. Umělec si prostor nevybral, nýbrž byl osloven, aby se zúčastnil výstavního programu, který bude po celý rok prezentovat umělecké osobnosti zralého věku v kontextu galerie, jež se doposud soustředila víceméně na umělce teprve začínající.
Ivan Kafka se rozhodl zrealizovat instalaci, kterou již před časem plánoval uskutečnit v Brně. Do bývalé břevnovské oranžerie zasadil záhon dopravních značek. Konotace s florálním motivem není náhodná – vždyť na 1. schůzce v galerii mluvil Kafka s očividným zápalem o své vášni pro entomologii, zejména sběr motýlů. Tuto jeho činnost můžeme vnímat jako paralelu k umělecké tvorbě (přičemž obě aktivity mají stejnou důležitost) a není nijak objevné říci, že rozsáhlé a překrásné kolekce hmyzu, v nichž jsou zástupci téhož druhu seřazeni ve velkém množství v pravidelném rastru, nám mohou připomenout jeden ze stěžejních principů Kafkovy tvorby, jímž je zmnožení (a popřípadě variování) jednoho základního elementu. Tentokrát jde o dopravní značky zákazu zastavení.
Jak již bylo řečeno, instalace Hájemství marnosti má v Entrance svou premiéru, můžeme v ní ale vysledovat řadu styčných ploch s Kafkovou dosavadní tvorbou. Kromě samotného momentu multiplikace bychom si měli povšimnout, jaký předmět si umělec vybírá.
Dopravní značky zapadají do jeho dlouhodobé záliby v geometrických prvcích v exteriéru, v jasných a reflexních barvách, z nichž právě modrá, červená a bílá (mj. jako barvy trikolory) se objevují obzvlášť často. K tomu můžeme připočíst rovinu pohybu nebo přímo dopravy: Kafka opakovaně používal výstražné silniční kužele (Výstraha z radosti, 1992-1994) a také jeho oblíbený větrný rukáv je pomůckou, s níž se běžně setkáme zejména na letištích. Některé své instalace Kafka dokonce situoval na loď (Ostrov volnosti (i skleslosti), 1975-1998) nebo do vlakového vagonu (Čeští pytlíci – výletníci, 2003-2004).
Kromě odkazu k přepravě, ale můžeme instalaci značek vnímat i z hlediska strategie vymezování prostoru – Kafka často vytváří situace, ve kterých je pohyb znesnadněn nebo znemožněn (Prostor průchodem porušitelný, 1980 ad.). Můžeme se ale nad značkou zákazu zastavení zamyslet i po stránce symboliky. Poeticky pesimistický název instalace (který konec konců souzní s nádechem jisté absurdity a marnosti i v názvech některých starších Kafkových děl: Možná nemožnost/Nemožná možnost, Chrčení do prázdna, Odnikud nikam, Pinožení) sugeruje představu, že nikde nemůžeme najít místa zůstávajícího – všude máme zákaz zastavení a nelze tedy spočinout.
Takový výklad by se snad i hodil jako metafora dnešní uspěchané doby. S trochou přemáhání bychom v sobě ale snad mohli vykřesat i o trochu optimističtější pohled na věc: „tady nezastavuj“ se může stát i pobídkou, která brání ustrnutí a letargii.
Pokračuj dál – to může být apel, který nás vyvádí z hájemství marnosti, a který někdy potřebuje slyšet každý – ať už urazil na svojí cestě větší či menší vzdálenost.
Právě konfrontace umělce díky létům zkušenějšího s jeho mladším kolegou je důležitým momentem letošního výstavního cyklu. Jako host výstavy Ivana Kafky byl tentokrát pozván Tomáš Moravec, jehož dílo KISS&RIDE svým způsobem „uzavírá kruh“. Právě tvarem kruhu jsou díla obou umělců nenásilně propojena, pokud bychom ale hledali další styčné plochy, najdeme jich více. Název Moravcova něžně nezobrazivého díla hraje znovu na motoristickou notu a evokuje jiný režim času na vozovce. Zastavit sice můžeme, ale jen na nepatrný okamžik, abychom se rozloučili s tím, kdo nás opouští. Kolečka kouře se vzdalují, až zmizí úplně. V Moravcově abstrakci tak můžeme svým způsobem cítit víc melancholie než skutečné marnosti v instalaci Ivana Kafky.
K propojení obou umělců dochází i díky použití dýmu. S ním Moravec pracoval už v minulosti, snad ale ani sám nevěděl, že jej do svých realizovaných i nerealizovaných projektů zapojil před ním i Kafka (Trocha života – Zastrašení (1989), NY (1990), Znovuvyhoření (1991)).
Příznačně si tak můžeme připomenout, že absolutní novost je dnes v umění zřídkavá, což je jistě mementem pro všechny mladší vůči jejich předchůdcům. Stejně tak ale platí, že dvakrát nevstoupíš do téže řeky a navzdory tendenci hledat podobnosti je zřejmé, že východiska i cíle Moravce a Kafky jsou svébytná a absolutně neredukovatelná na primát jednoho před druhým. Rozdílnost v podobnosti ilustruje například i jejich vztah k dokumentaci – pro oba je důležitá, ovšem Kafka vytváří esteticky působivou fotodokumentaci, aby zachytil pomíjivé dílo určené pro konkrétní místo a čas, a Moravec naopak konstruuje efemérní objekty a situace, které samy o sobě nemají být viděny, ale jsou určeny pro videozáznam, který je konečným produktem.
Mohli bychom pokračovat ve „srovnávací studii“, podstatné ale je, že se oba vystavující navzájem doplňují, nenásilně nabízí klíč k interpretaci toho druhého, a přitom oba zůstávají sami sebou.
Text: Tereza Jindrová/Copyright © 2016
Kurátorka: Tereza Jindrová
Slovo galeristů: rok 2016 bude v Entrance Gallery ve znamení série výstav umělců, kteří jsou podle našeho názoru významnými osobnostmi českého vizuálního umění, jsou starší 60 let a svou tvorbou zásadním způsobem nejmladší generaci ovlivňují. Jsme přesvědčeni, že souvislost mezi uměním starší generace a současnými tendencemi v tvorbě mladých umělců je málokdy akcentovaná a rádi bychom tak na tuto situaci upozornili. Projekt by měl zároveň poukazovat na paralely mezi původními záměry těchto nestorů českého umění a aktuálními přístupy. Samostatné výstavy umělců starších 60 let budou uvedeny společně s intervencí umělce mladé nebo střední generace.
169 01 Praha 6 – Břevnov
Markétská 28/1
Máme otevřeno: čtvrtek –neděle: 12.00 – 18.00 hodin
Vstup: volný
Výstavu laskavě podpořili / Top Znak (www.topznak.cz) a JIP s.r.o. (www.jip-praha.cz)
Ivan Kafka - prostorový tvůrce, fotograf a grafik (na foto v černém klobouku)
- narodil se 29. 2. 1952 v Praze
- 1967 -1971 studium na Výtvarné škole v Praze
- účastnil se mnoha neoficiálních výstav i samizdatových akcí a publikací
- 1974 – 1976: v rámci vojenské služby byl činný jako meteorolog
- 1988: člen volného seskupení 12/15
- 1995 zastupoval Českou republiku na Bienále v Benátkách
- vystavuje převážně v Německu, Rakousku, Holandsku
- je zastoupen v mnoha domácích i zahraničních sbírkách
Předmětový repertoár se u Kafky inovuje celkem nepatrně. Z věcí, které kdy měly v jeho instalacích zásadní význam, lze namátkou vzpomenout spadané listí, sníh i led, písek, kámen či jiné přírodniny, špejle, větrné rukávce, šípy, dělové koule, nárazníky železničních vagónů nebo rovněž různě pestré větrníky, s nimiž autor pořádá své specificky konfrontační situace vlastní nebo i městské ´přírody´. "Výtvarné dílo v sobě zahrnuje různé vjemy, které provázejí náš život. Určitou roli v něm hraje i politika, avšak je to jeden z řezů dortu, “ řekl Ivan Kafka. (zdroj: internet)
Tomáš Moravec (* 1985 v Praze, žije a pracuje v Praze)
- je absolvent AVU v Praze, Ateliéru intermediální tvorby Jiřího Příhody (2012)
- těžištěm tvorby je objekt, video a instalace, které se v jeho rukou proměňují v nástroj změny zažitých vzorců vnímání
- práce mají zpravidla povahu intervenčního gesta a směřují k vytváření „nových prostorových situací“, ať už prostřednictvím redefinice stávajícího prostoru či skrze změnu divákovy perspektivy. Současně ale budují i iluzi prostoru, jenž – slovy francouzského myslitele Jeana Baudrillarda – není pouze viditelným, nýbrž i mentálním prodloužením toho, co vidíme
- je znám rovněž svými kolaborativními projekty s Matějem Al-Alim, Petrem Dubem či Romanem Štětinou, ve kterých vystupuje do popředí téma veřejného či galerijního prostoru, jakož i téma umělecké spolupráce
- je aktuální laureát ceny Václava Chada (VII. Zlínský salon mladých, 2015) a finalista The James and Audrey Foster Price (ICA Boston, USA, 2015), Ceny Exit (Ústí nad Labem, 2009) či Ceny Jindřicha Chalupeckého (2008)
Hodnocení: 100 %
Ing. Olga Koníčková (zdroj: tiskové zprávy)
Foto: © Ing. Olga Koníčková