Ivan Chatrný a Jiří Kolář: ´černá / bílá´ aneb jak hranice lidských možností překročíme?!
Galerie U Betlémské kaple - Praha
13. 3. - 6. 4. 2014
Byli jsme pozváni na vernisáž výstavy prací dvou umělců. Výstava se nesla v názvu: Ivan Chatrný a Jiří Kolář: ´černá / bílá´.
V letošním roce si připomínáme Kolářovy nedožité 100. narozeniny. Výstava v Galerii U Betlémské kaple připomíná jeho dílo cyklem koláží z roku 1963 – Pocta Baudelairovi. Druhým vystavujícím je Ivan Chatrný, který s Jiřím Kolářem vystavoval v 60. letech 20. stol. na výstavách Klubu konkrétistů. Vystavený soubor černo-bílých serigrafických koláží ukazuje blízkost tvorby obou autorů. (oficiální text Galerie U Betlémské kaple)
Dáme slovo kurátorovi PhDr. Jiřímu Machalickému
Po uvítání nás seznámil s faktem, že jde o výstavu prací dvou velkých osobností 50. – 60. let 20. stol., přičemž můžeme vnímat jejich odlišný výtvarný pohled na svět. Jiří Kolář pracuje deníkovou formou, Ivan Chatrný s jistými konceptuálními přesahy, váže se na konkrétní umění, písmo zbavil čitelnosti, dal mu abstraktní tvary, nechal je různě navzájem prolínat… oba autory spojuje přístup generace, jež ráda a odvážně experimentovala.
Ivan Chatrný (1928 – 1983)
- Práce Ivana Chatrného se hlásí do sféry užívání jazyka geometrie a neokonstruktivních způsobů práce, ale díky zvolené metodě v ní představují polohu velice osobitou. Většina autorů z těchto sfér se soustřeďovala na operace, které vedly k očekávaným výsledkům, často vizualizovala procesy nejelementárnější (kombinatorika, dělení, adice), zatímco Ivanova řešení jsou morfologicky složitá a ze samostatného díla neidentifikovatelná. Nemůžeme v nich najít žádné pravidlo shody, můžeme v nich objevovat bohatství tvarových a syntaktických vazeb, přičemž nepochybujeme o tom, že umělec určitý způsob manipulace s výchozím materiálem zachoval beze zbytku. Mechanické operace tak dovolily vzniknout substrukturám a útvarům, na které by byla lidská imaginace chudá. Velikost Chatrného díla je v tom, že dokázal najít metodu, jak tuto hranici lidských možností překročit (pro jiného umělce mohlo být takovým objevem třeba zapojení computeru, pro další uplatnění přírodních procesů atd.) Ukázalo se, že jeho řešení je esteticky velice nové, jeho výsledky samozřejmě bezvýhradně zůstávaly ve sféře geometrické, ale vnášely do ní nové tvarové a skladební eventuality. (Jiří Malich)
Jiří Kolář (1914– 2002)
Partitura pro auditivní báseň na jméno Baudelaire patří už mezi čisté koláže. Slovo Baudelaire, vysazené výraznou tiskařskou antikvou, je dekomponováno a destruováno trháním a řezáním snad všemi možnými způsoby, které dosud Kolář vynalezl - a z jeho částic jsou zkomponovány kolážované strany osnovy partitury, z nichž je každá jinak formálně pojednávána, od puntktuální metody přes seriální řazení a variace písmen až ke grafickým emblémům. V souvislostech .Kolářova díla je to jedinečná a vysoce originální skladba,, která opět, tentokrát v dosti spletité a komplikované struktuře, počítá s momentem…..angažovanosti čtenáře – či spíše interpreta.
Hodnocení: 75 %
Ing. Olga Koníčková
Foto: autorka