Interpret I & Anna Hulačová aneb když Hulačová se účastní projektů, vznikajících ve dvojicích
(společný projekt Jiřího Příhody & Anny Hulačové)
hunt kastner - Praha
12. 9. – 17. 10. 2015
Na vernisáži nové výstavy v hunt kastner jsme zhlédli vynikající práce Anny Hulačové, jež byla rovněž osobně akci přítomna.
Anna Hulačová ve své práci sleduje, jak se z lidového umění, které náleželo a vycházelo z přirozených lidských potřeb a mělo by očekávatelně být naší kultuře základem, stalo během 20. století exotické teritorium. To se 21. století pokouší v rámci témat národních kultur a globalizované společnosti v horším případě vytěžit a v lepším případě k němu hledá nový vztah. Modernismus a avantgarda, jako nedávno objevené kořeny, ke kterým se upíná 21. století, jsou zastávkou na cestě zpět k lidovému umění. Tuto situaci odráží tvorba Anny Hulačové, v níž autorka dbá na řemeslné zpracování převážně sochařských realizací, jejich materiálovost, zdůrazňující přírodní a tradiční zakotvení a technologie, které ukazují důmyslnost, logiku a symboliku folklóru. Svůj zájem roz šiřuje i dále do krajin devotní plastiky, křesťanství, kultur přírodních národů, ale i do prostředí rodiny a domova, se kterým průmyslová a post-průmyslová společnost ztrácí úzkou vazbu. Autorčino prodírání se minulostí a etnografií není jen výzkumnou expedicí či kulturologickým regresem, má nalézt nové možnosti pro emocionalitu a spiritualitu umění, jakkoliv tato formulace zní modernímu intelektu pateticky.
Společný projekt Jiřího Příhody & Anny Hulačové znamená mnohé a nabízí rozvinuté čtení. Týká se jak každého z vystavujících umělců zvlášť, tak obou dohromady. Pro Jiřího Příhodu je pak & základním principem práce, v níž se pohybuje na hranici mezi monumentálním sochařstvím, architekturou a výstavnictvím, střídaje pozice umělce a architekta výstav.
Příhodova přítomnost ve výstavě s Annou Hulačovou představuje tendence kumulace rolí v současném umění. Jiří Příhoda je ve výstavě nejen umělcem a architektem jako v minulých realizacích, ale úročí i pozici pedagoga, kterou v tomto roce opustil*. Nově přebírá také zodpovědnost kurátora, když pro výstavu vybírá díla Hulačové z celé její dosavadní tvorby a určuje jim kontext. I zde se prosazuje ´pohled učitele´, pozorujícího progres studenta. Zajímavým momentem, který svádí k symbolické interpretaci, je koncepce celé výstavní architektury, jež představuje současně také Příhodovu sochu. Ta má vytvářet jakousi archu, galerii úmluvy, která prezentované práce Hulačové v prostoru nese tak, aby se nedotýkaly stávajících galerijních stěn ani podlahy. Současně má být jeho sochařská výstavní architektura non-verbální interpretací a má upozorňovat na zásadní hodnoty práce Hulačové.
Interpret I. -římská číslice nám má naznačit, že interpret zamýšlí v tomto formátu interpretace prostřednictvím uměleckého díla, které vychází z práce jiného umělce a je mu současně jeho prostředím, dále pokračovat. Prostředí je Jiřímu Příhodovi důležitým tématem jak v oblasti práce s architekturou výstavních prostor, tak také v jeho starší práci s objekty a filmem. Vždy sledoval vztahy jednotlivých složek díla a prostředí, ve kterém na sebe dílo nabaluje různé kontexty -
(dále www.huntkastner.com- Edith Jeřábková, září 2015)
Hodnocení: 70 %
Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva)
Foto: © Ing. Olga Koníčková