Husův park v Čakovicích aneb tam, kde moderní vodní prvek simuluje tvarem i barvou zaniklý rybník jenž se tu kdysi nacházel
Husův park nebo také Sady Husitské revoluce,
je znám spíše jako Husův park.
Ale, co s názvy, hlavně že jde o krásný kus zeleně
správně udržovaný, který tvoří
nedílnou součást čakovického Zámeckého parku,
o kterém jsme již před časem podrobně referovali v našem článku
V závěru jsme také upozornili,
aby návštěvníci parku Zámeckého nelenili
a přešli ulici, která oba parky rozděluje.
A slíbili jsme tehdy, že se k Husovu parku ještě vrátíme.
Sliby se – jak známo - mají plnit o Vánocích, jež právě nadcházejí,
tak daný slib tímto - plníme.
Od někdejší Čakovické návsi po Sady Husitské revoluce
Čakovice jsou poprvé uvedeny v soupisu majetku kapituly již v roce 1088 a to, pod názvem psaným německy, tedy jako Tschakowitz. Jednalo se o obec, a ta jako každá obec, měla a mnohde to tak i dodnes je, střed neboli - náves.
Ve vševědoucí Wikipedii se o heslu náves mimo jiné praví, že tvoří centrum vesnice a má obdélníkový či oválný tvar, je obklopena jednotlivými usedlostmi, jež ve vsi byly první.
Od té doby se samozřejmě vesnice Tschakowitz čili Čakovice rozrůstala. A také si ji přehazovali majitelé jako horkou bramboru. Od církve k panstvu a zpět, a pak zase celé dokola. Přes půl tisíciletí, přesně 610 let to tak bylo, než v roce 1698 získal Čakovice na 42 let, František Josef Šlik. Za jeho panování v Čakovicích vznikl onen námi výše zmiňovaný zámek a k němu náležející Zámecká zahrada.
Druhý přelomový rok pro Čakovice už ale tak veselý nebyl. V roce 1842 zničil mohutný požár více jak polovinu vsi. Tragická a nechtěná asanace ale otevřela cestu k přestavbě celé obce. Zda zrovna v téhle době zanikla původní náves a vznikl následný rybník, by věděli nejlépe historici, ale rozhodně jde o logickou příležitost. A to už proto, že osm let po požáru obce, v roce 1850, byla v Čakovicích zahájena výstavba významného „Pražského cukrovaru“. Tato v podstatě industrializace Čakovic si vynutila nejen nezbytný růst aa rozšiřování obce vůbec, ale také třeba vznik nezbytné silnice (1851) a zavedení železnice (1872). A také důmyslný systém zásobáren vody pro cukrovarskou výrobu.
Rybník na místě někdejší zaniklé návsi se tak stal skoro nezbytností a současně také vítanou součástí Zámecké zahrady.
Rychlé tempo rozvoje obce s mohutným zpracovatelským průmyslem způsobilo, že v roce 1926 už byly Čakovice povýšeny na městys. Růst městyse Čakovice však pokračoval dál. Čakovice se totiž staly místem, kde nacházeli domovy zaměstnanci blízkého a dalšího zdárně se rozvíjejícího průmyslu, přestavovaného klíčovým podnikem – Avia. Když se v roce 1968 z relativně samostatného městyse Čakovice stala součást Prahy, nebylo se čemu divit. No a od roku 1990 už známe Čakovice jen jako významnou městskou část Praha – Čakovice.
Ale teď už zpět k rybníku v místě dávné návsi
Rybník nahrazující náves, se nacházel v místech dnešních Sadů Husitské revoluce - Husova parku až do počátku 20. století. Dokládají to - mimo jiné - i historické fotografie pocházející té doby. Na východní straně rybníka, bývalé návsi, se nachází mírná stráň vedoucí vzhůru ke kostelu sv. Remigia, kde se nachází poměrně hustá zástavba, historické – ale především až po požárové - centrum Čakovic.
Industrializace a rozrůstání Čakovic po 1. sv. válce vyvolalo potřebu vytvořit místní regulační zemní plán. A ten pak ukončil existenci onoho letitého „návesního“ rybníku. Zmizelo s ním dokonce i několik domků na jeho břehu. Na místě rybníka vznikl park na jeho půdorysu s dominující sochou Mistra Jana Husa.
Husův park rok 2022
Park existující ve své prvorepublikové podobě celé století se dočkal precizní modernizace a rekonstrukce až v roce 2022.
Revitalizace parku přinesla řadu zkrášlujících a dobře promyšlených změn a také prvků. Podstatné je, že tím ale nebyl porušen - ihned po jeho vzniku do něj vložený symbolický odkaz na mistra Jana Husa. Naopak. Pomník stojí dál v centru parku a dál připomíná datum upálení mistra Jana Husa. To však není zdaleka vše…
Revitalizací vznikla především nepřehlédnutelná kašna, která s plným souhlasem autorů, slouží i jako brouzdaliště.
Sad ozdobilo 42 nových stromů – jabloní.
K tomu dobře koncipované okrasné záhony a také mohutná cihlová zeď. Není tu samoúčelně. Naopak je velice účelná. Na její povrch byl totiž nanesen ultramoderní nanonátěr, jenž dokáže něco až neuvěřitelného – rozklad emisí. Takže prvek navíc působící jako čistící a zkvalitňující tím ovzduší ve svém okolí.
K celé revitalizaci se nesporně sluší zdůraznit autorství celé koncepce a tou byl progresivní krajinářský a zahradní ateliér, nazývající se „LAND05“, jenž na projektu a jeho realizaci spolupracoval také se sochařem, Matějem Hájkem, jenž je zakládajícím členem známého, byť krapánek kontroverzního, uměleckého sdružení Ztohoven a také se studiem Xtopix.
(www.ztohoven.com, https://land05.cz/cs?
a
a
https://www.xtopix.cz/?utm_source=search.seznam.cz&utm_medium=ppd&utm_campaign=firmy.cz-13053381 )
Jabloňový sad
42 četný jabloňový sad, nahradil skupinu thújí. Sad je současně i kryptogram. Nese v sobě totiž hned několik skrytých významů. Jednotlivé stromy jsou vysázeny do rastu. A to v sestavě šest a sedm stromů. Tedy jinak, 6 x 7, což je zašifrované datum Husova upálení (6. 7. 1415). Dalším symbolem je volba oněch nově vysázených jabloní. Vybrán byl totiž druh, jenž bude plodit pouze červená jablka. Tím jsou zase symbolizovány plameny hranice, na níž Hus dokonal. Mluví se tady přímo o „Ohnivých jablkách“. A do třetice je to umístění sadu, který tvoří jakýsi přirozený přírodní předěl celého parku.
Kašna odkazuje na někdejší rybník
I kašna či brouzdaliště, tedy význačný vodní prvek, je poznamenána symbolikou.
Opět nejde totiž jen o vítaný a dle autorů revitalizace „legační“ vodní prvek, tedy prvek v církevní terminologii s posláním. A o tom není pochyb. Kašna je tedy sice z praktického hlediska opravdu zamýšlena jako dětské brouzdaliště, což prý už při slavnostním otevření parku spontánně a bez vysvětlování či navádění, přítomné děti rychle pochopily.
Ale pokud jde o tu legační symboliku, tak je na tom podobné jako jabloňový sad. Především je barva tohoto vodního prvku cíleně tmavošedá. Má tak připomínat dno zaniklého rybníka.
Vazbu na tradici Jana Husa, plně respektuje nápis zdobící brouzdaliště, nacházející se v úrovni hladiny vody. Za vyššího vnitřního stavu, je z nápisu vidět jen horní část. Ale při poklesu hladiny, vystoupí z vody, nápis celý a je jím známé husitské heslo: „Pravda vítězí“.
Dalším odkazem, vtěleným do tohoto vodního prvku, je sám jeho tvar. Obdélník, tedy tvar jaký měl i rybník původní.
Dodejme, že okolí vodního prvku je pokryto mlatovým povrchem. Takovýto povrch je vždy považován za naprosto ideální volbu z hlediska ekologie a přírodní zahradní úpravy. Za deště totiž skvěle propouští vodu a má v sobě i dlouhou uživatelskou historii. Původně byl vytvářen jako dokonalý mechanicky zhutnělý povrch hlinitých podlah stodol. Prostě naprosto dokonale udusaná přírodní hlína. Mlatový povrch kolem vodního prvku je navíc relativně rozlehlý, protože se počítá s tímto místem jako prostoru k setkávání osob ve veřejném prostoru, zatímco děcka se budou brouzdat v brouzdališti anebo dokonce jako místo pro pořádání různých veřejných akcí.
Červená cihlová zeď
Kombinace vodního prvku u červené zdi není jen výtvarně zajímavá. Jak už řečeno, zeď pohlcuje škodliviny z ovzduší. Takže, vzhledem k tomu, že v její blízkosti se předpokládá čilé pobíhání a poskakování zadýchaných dětí v brouzdališti, vznikají tu jakési vzdušné „minilázně“, protože rozjařené děti zde hltají o poznání čerstvější vzduch, než jaký by vdechovali jinde. Zeď samozřejmě není zázračná ani všehospasitelná. Přesto lze kvitovat, že díky aplikaci specielního nanonátěru, jenž je mimochodem unikátním českým patentem, probíhá s její pomocí čištění vzduchu. Děje se tak za pomoci zvláštního fyzikálního jevu, jemuž se říká fotokatalýza. Jde o proces chemického rozkladu nežádoucích látek, za přítomnosti fotokatalyzátoru a světelného záření. Čili, stěna je tu napuštěna oxidem titaničitým, který pak prostřednictvím přírodního UV záření, dokáže, dle odborníků, na ploše jednoho metru čtverečního pohltit až neuvěřitelných několik kilogramů škodlivin ročně. Na projektu zdi se spolu s realizátory celé revitalizace LAND O5 podílel i onen výše zmíněný sochař - Matěj Hájek.
Okrasné záhony
I když se na první pohled může zdát, že na realizovaných záhonech, které přece běžně patří do všech zahrad, není nic zajímavého či výjimečného, tak ani v tomto případě to v Husově parku neplatí. Záhony jsou totiž navrženy rafinovaně. Nabízejí skladbu květeny takovou, aby na nich od jara do podzimu stále něco kvetlo. Proto jsou zde vysázeny cibuloviny, pro brzké jaro, i okrasné traviny pro letní období a také astry, jež korespondují dokonce až s barvami podzimu. Po výtvarné stránce záhony ohraničují hlavní parkovou promenádu, v odpovídajícím počasí nabízejí i dostatek vkusných laviček, umožňujících poklidné posezení a relax.
Přínos parku
Městská část Praha – Čakovice se revitalizací Husova parku, dočkala jednoho z nejmodernějšího parků, v rámci celé Prahy. Revitalizací se z banálního průchozího místa (dá se jím dojít na vlak, který využívají místní obyvatelé v rámci MHD, k přesunům do práce v centrální Praze) změnil smysluplnou revitalizací v oázu zeleně a důvod k zastavení se, pobývání v něm a pro pořadatele různých akci ve veřejném prostoru i prostorem, který to kultivovaně a důstojně umožní. Z čakovické radnice proto už zaznívají nápady na letní kino, trhy, koncerty, venkovní výstavy a dokonce i úvahy o pronájmech k různým významným, ale víceméně spíše soukromým událostem, jako třeba svatba a podobně.
Jsme rádi, že jsme Husův park objevili a rádi o něm informujeme návštěvníky našeho webu. Spojí-li se totiž cesta z centra Prahy do Čakovic s návštěvou obou parků, tady s protilehlou Zámeckou zahradou (viz. náš článek: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/zamecky-park-cakovice-aneb-sedm-hektaru-klidu-pro-lidi-stromy-vcely-ba-i-ryby/ ), o níž píšeme na jiném místě našeho webu, je postaráno o příjemný rodinný úlet z ruchu centra a všedních starostí. A i když pro každý park je nejvhodnějším časem pobývání v něm od jara do podzimu, tak ani zimní čas, zejména pokud počasí dopřeje trochu - v posledních letech tak vzácného sněhu - neméně zajímavý relaxační zážitek.
Text: Richard Koníček
Foto: Marie Kubíčková, DiS.
