Hřiště Koníček aneb ve Stromovce je hřiště, které nás potěšilo. Mimo jiné i svým názvem…
Hřiště Koníček
Stromovka
("Vozovna" a za ní hřiště Tramvaj jsou na dohled)
Kdo z Pražáků by neznal Stromovku.
Park, který je tak multifunkční, že
není problém strávit v něm celý den s
možností opravdu všestranného využití.
Starší ročníky pamatují proměnu Stromovky v průběhu času, ale
zejména pak tu po povodni z roku 2002, kdy
záplavy vody setrvávající na její ploše zapříčinily nutnost
likvidace mnoha podmáčených a znehodnocených dřevin.
Střední generace zase zná Stromovku, co by místo pro
sport, procházky a příjemnou i nevšední cestu k ZOOlogické zahradě v Troji, včetně nabízejících se osvěžoven a míst pro, dnes tak oblíbené, gril party.
No a rodičovská generace zase ví - až moc dobře - o všech dětských hřištích,
ale také o problémech, které nastávají po výzvě hrající si ratolesti k
opuštění některého z hřišť a návratu domů…
Co nabízí Stromovka?
Dala by se o tom jistě sepsat celá brožura, ale nás v dané chvíli lákalo především jedno – už svým názvem, našemu webu sympatické, hřiště – nazvané Koníček.
Tak proto o Stromovce jen stručně.
Cyklistika, in-line bruslení, koloběžky, běh i chůze po téměř nekonečném propletenci cest. K tomu Planetárium, Rudolfova štola, opravená, ale dosud stále ještě nefunkční Šlechtovka, rybníčky, vodotrysk, orobince, lysky, racci, kachny, malebné lávky a bezpočet zákoutí pro klid, pohodu, ale i lásku… (viz. náš článek: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/stromovka-aneb-kdyz-se-jarni-slunce-probouzi-a-k-podzimnimu-spanku-uklada/).
Půltucet dětských hřišť
Asi nejatraktivnější je nepřehlédnutelné, zejména s dětmi, je bezesporu hřiště nazvané Tramvaj nabízející - mimo jiné - dvojici dřevěných kopií tramvajových souprav ve stylu Křižíkových tzv. Krasin. Na rozdíl od Muzea tramvají ve Střešovicích, jsou tyhle menší a pro děti cele k dispozici.
Další hřišťata se zjevují návštěvníkům různě na ploše celého rozlehlého parku. Všechny mají své názvy.
Tak třeba hřiště U platanu se nachází opravdu u platanu, nabízí dětský pohyblivý most a také ideální zbytek mohutného stromu, sloužící pro šplh a trénink zručnosti. Tedy spíše pro ty větší malé dobrodruhy.
Mají-li však sebou i své mini sourozence, je tu poblíž další hřiště nazvané U čítárny vybavené malými, leč rafinovaně tělesný rozvoj podporujícími, dřevěnými prvky ve smyslu vše pro obratnost. A pro zlidnění je tam i houpačka. Pro přísedící rodičovstvo jsou zde i docela nápaditě designové lavičky.
Protože Stromovkou protéká malá říčka (autor těchto řádek pamatuje, jak ještě z kočárku, počátkem 50. let, zíral na koupající se nadšence) tak najdeme i hřiště nazvané opravdu polopaticky – U malé říčky. Hotový ráj pro lezce všech druhů, vytuněný plejádou lezeckých soustav. Je hned za tratí. Za podchodem.
A dorazíme-li směrem k Bubenči, k druhému podchodu pod tratí, objevíme další hřiště nazvané U psí louky. Je-li fakt u psí louky, ví ukáznění pejsci, ale co je podstatnější, je tam
lanovka.
Předpředposlední hřiště v našem výčtu je rozlehlé, oplocené a zázemím vybavené hřiště zvané Kaštánek. Pamatuje na mrňata více méně standardním kolotočem či skluzavkou.
Ale pamatuje i na větší dovedy, neboť nabízí lezeckou stěnu, lanovou pyramidu a dokonce kladinu pro budoucí Věry Čáslavské. No a nezapomíná se tu ani na budoucí Poborské, Rosické či legendární Pepy Bicany, neboť je tu fotbalové hřiště. A pro budoucí Tomáše Satoranské, prvního českého borce v zámořské NBA, neboť je tu i basketbalové hřiště.
A pomineme-li cosi jako hřiště, hned před Šlechtovkou, jenom s jedním malým herním prvkem, zbývá nám už jen to, co jsme ve Stromovce hledali my – Hřiště Koníček.
Konečně hřiště Koníček
Ne, ne nedejte se mýlit, tohle hřiště s tak sympatickým názvem jej nenese na památku autora těchto řádek, ale dostalo je, podle plastové sochy koně. Ne tedy Koníčka, ale nazývejte dětské hřiště Kůň… Pro děti je schůdnější Koníček. (Že…)
Koníček však není a nebyl od počátku jediným zvířátkem daným k dispozici dětským uživatelům. Do této plastové ZOO patří třeba i mravenečník anebo rovnou slon.
Hřiště Koníček má svou výhodu, ale i nevýhodu. Nevýhodou je, že běžný přístup k němu vede po hlavní cestě od tramvají okolo Planetária a pořád rovně, až narazíme na, již zmíněné hřiště Tramvaj. A odpoutat děcko z něho pryč, kvůli hřišti Koníček, jež se nachází na dohled za budovu „Vozovny“ a hojně navštěvované osvěžovny, je docela problém.
Kdo chce tedy dosíci cíle bez dětského řevu a pat do země zaťatých, musí překážku jménem Tramvaj nějak nenápadně obejít. A hned napoprvé. Děti mají totiž geniální paměť na to, co je zajímá a zkoušet obejít hřiště Tramvaj až na podruhé, může vést k přetahované na odchylce cesty před hřištěm Tramvaj. Dítě v některých věcech prostě neošálíte.
Hřiště Koníček, má ale i výhodu. Je totiž skryto až utopeno mezi stromy, stín tu jistí případné sluneční erupce a není přeplněné jako hřiště Tramvaj. A i když nabízí „jen“ zvířátka, skýtá rodičům přehlednou jistotu, že dítko neztratí ze zřetele, i když si dají na chvilku „voraz“. Jo a místní dřevěná houpačka je údajně přístupná i dospělákům. Co víc si přát...
Koníček I. a II.
Čtěte Koníček první a druhý. Hřiště Koníček je sice pořád to jedno, ale bylo kompletně předěláno, a tak můžeme věnovat pozornost jak tomu původnímu, tedy Koníčkovi I. tak tomu současnému, tedy Koníčkovi II.
Koníček I. vznikl v roce 2005 a sloužil až do roku 2024. Devatenáct let! Úctyhodný věk dětského hřištěte. Proto je bylo třeba zmodernizovat a oživit. Náš redakční archiv tají snímky z doby jeho původní existence a vybavení, takže pro účel této naší informace stačilo doplnit fotky nové – současné.
Hřiště Koníček II.
Jak už řečeno, tak dětské hřiště Koníček I. bylo dokončeno a uvedeno do provozu v roce 2005 a sloužilo až do roku 2024, kdy byla zahájena jeho obnova.
Souběžně s rekonstrukcí hřiště, došlo i na opravu okolních parkových cest, schodiště, neboť hřiště Koníček je plácek na vyvýšeném místě a také k obnově mobiliáře okolo vlastního hřiště.
Podstatné pro děti na hřiště zvyklé a pro dospěláky, zvyklé, že u nás je zvykem, že rekonstrukce čehosi znamená zánik všeho co tam bylo a dobře sloužilo, tak zde se to tak nestalo. Koníčkovy objekty Koníčkovi zůstaly. Autoři byli dokonce pozváni, aby se vyjádřili k rozsahu nabyté patiny užívaných děl, jejich opotřebení a také míře poškození. Výsledkem takovéhoto „auditu“, byl návrh na rozsah a způsob oprav. Inventura odborníků rozhodla, co už opravdu dosloužilo a nemá smysl to nějak opravovat, nevyplatilo by se to, nebo by to přímo nešlo. Tyhle součásti původního hřiště Koníček I. byly nahrazeny prvky novými, ale se zohledněním autorů rekonstrukce na celkovou koncepci a stav původního zachovaného osazení hřiště.
Dodejme, že projekt renovace hřiště Koníček I. na Koníček II., vytvořili ing. Martin Kovář a ing. Zdena Rudolfová z projekční a krajinářské kanceláře Floraart. Investorem a také zadavatelem projektu i následné realizace, byl Odbor ochrany prostředí Hl. m. Prahy, konkrétně oddělení péče o zeleň. Revitalizace přišla na 16 milionů korun českých bez DPH.
„Hřiště s uměleckými skulpturami může opět sloužit nejmenším návštěvníkům.
Koníček je v krátké době druhým hřištěm v Královské oboře, které
se dočkalo kompletní rekonstrukce.
Na jaře jsme otevřeli hřiště Kaštánek, vzdálené jen několik stovek metrů,
určené ale spíše pro míčové hry a atletiku.”
náměstkyně primátora hl. m. P. pro životní prostředí a klimatický plán Jana Komrsková
Autorka herních prvků na hřišti Koníček
Jádro hřiště Koníček tedy tvoří specifické herní prvky, v podobě zvířat, jež vytvořila akademická sochařka Alexandra Koláčková, známá našemu webu - mimo jiné – i ze své nepřehlédnutelné účasti na sochařských festivalech Sculpture Line (viz. náš článek: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/a1-rocnik-socharskeho-festivalu-sculpture-line-aneb-kdyz-socha-flejsara-v-botanicke-zahrade-ke-spocinuta-zlakala/).
Obnovenému hřišti Koníček teď slouží navíc nové houpačky, pískoviště, zemní trampolíny a skákací desky, houpací mísy a také lezecký les. Provozní povrchy tvoří kolenům přívětivý plavený štěrk, tedy omleté valounky, neprovozní plochy kryje normální tráva. Rodiče si mohou hovět na lavicích s masivního dubu.
Text: Richard Koníček
Foto: Marie Kubíčková, DiS.
Foto v textu představuje aktuální podobu hřiště Koníček II.
A pro srovnání, blok snímků z našeho archivu, jako vzpomínka na Hřiště Koníček I.:
