Horní Měcholupy včera a dnes aneb „Vzpomínal jsem rád a s určitou dávkou nostalgie.“ M. V.
„Ovoce se má jíst, až když je zralé. Proto jsem psal vzpomínky až téměř na konci své životní dráhy. Až když jsem dospěl k závěru, že je vhodná doba k tomu, abych popsal život v předměstí Prahy v době čtyřicátých a padesátých let minulého století. Horní Měcholupy té doby dobře znám. Je to mé rodné místo. Ti, co tam bydlí, mohou porovnávat, ti, dříve narození, snad i zavzpomínat…“
Miloslav Vítek
„Paměť, ta ošidná potvora. Léty se stává obroušená, vylepšená. Prostě tak trochu modelující to, co se skutečně stalo. Jsem rád za každý dokument, který zaznamenává věci a děje tak, jak se opravdu staly.
Proto patří poděkování autorovi knihy panu Vítkovi za vzpomínky, které napsal.
Věřím, že v jeho vzpomínkách na Horní Měcholupy si někteří zavzpomínají na svoje mládí. A mladí dočtou, jaké to tenkrát bylo.
Od doby, co se pan Vítek odstěhoval z Horních Měcholup, se toho dost změnilo, ale spolkový život zde zůstal dál.
A jakékoliv město nebo vesnice, bez spolkového života je prakticky mrtvé. U nás v Horních Měcholupech a Hostivaři, to žije.“
Milan Wenzl, starosta Městské části Praha 15
Příběh knihy
Každý vznik, každé knihy má svůj příběh. I kniha pánů W + V, Wenzla a Vítka, jej má. Vyprávěl nám ho jeden z autorů knihy, starosta Prahy 15 (Horních Měcholup a Hostivaře), Milan Wenzl.
Jednoho dne dostal na stůl v denní poště jakousi osobní obálku. Byl v ní návrh (budoucího spoluautora) Miloslava Vítka, napsat knihu vzpomínek na Horní Měcholupy jeho dětství, tedy z let čtyřicátých a padesátých minulého století. Starosta dostává na stůl mnoho návrhů, různých, a ve většině případů jsou motivovány snahou o sponzorování, čili o získání peněz. O některých dobrých a všeobecně prospěšných projektech se dá přemýšlet, ale musí se vážit pečlivě. Dopis tedy - zatím - odložil stranou. Ale když pak měl chvíli klidu, zaujala ho možnost nahlédnout do minulosti Horních Měcholup očima někoho, kdo je pamatuje, a kdo v nich vyrůstal. A tak odpověděl Miloslavu Vítkovi, aby zkusil poslat na ukázku nějaké dvě kapitoly, aby si mohl udělat představu.
Kapitoly došly a Milan Wenzl byl nadšen. To je ono! A tak následovala odpověď, že ano, že ho nápad zaujal, a že by navrhoval, k části věnované minulosti, připojit část věnovanou současnosti či až budoucnosti, Horních Měcholup, kterou by napsal zase on. A obrátil se na Miloslava Vítka, zda by s tím souhlasil. A on souhlasil. Spolupráce i spoluautorství, tak bylo na světě. Zaujalo je to oba a díky tomu vznikla kniha, nazvaná Horní Měcholupy včera a dnes.
Milé čtení o jedné zajímavé lokalitě
Kniha není historickou studií. Neunavuje. Baví volným, přirozeným plynutím vzpomínek, které nejsou ani nijak prvoplánově tříděny, jen plynou, jako kdyby se sousedé sesedli kolem stolu a namísto puštěné televize, ten nejstarší z nich, povídal. A když dopovídal, nabízela se otázka, a jak to bylo dál... A tady v té sousedské besedě přebírá slovo od pamětníka současník. A vypráví zase on pamětníkovi, o tom, jak to je.
Redakce sice vsunula do knihy jen tu tam doušku s daty a fakty, ale jen tak na okraj, v poznámce a s odlišujícím podtiskem. A činila tak jenom proto, aby se nenásilně přemostilo současno s minulem, kde to bylo vhodné.
A tak i ten, kdo nevyhledává literaturu faktů, se v této knize o historii dozví, aniž by byl nucen absolvovat data a fakta pršící na něj jak rej světelných explozí při ohňostroji.
20 kapitol jednoho dětství
Pozorný čtenář kapitol v knize napočítá víc. Ano, přesně 23, ale ty tři knihu otevírají a zavírají. Úvod tvoří jediná vysloveně společná kapitola napsaná oběma autory současně, a má název „O paměti“. Závěrečná kapitola je pamětnická, nostalgická, ryze osobní douška ing. Miloslava Vítka, nazvaná Ještě na slovíčko, sousedé. A končí kresbou Miloslava Vítka, někdejší dominanty Horních Měcholup, která už žije pouze v místních názvech a kterou si autor z dětství věrně pamatuje. No a tou třetí nepamětnickou kapitolou, je nitra kapitol vložená kapitola věnovaná životu Antonína Švehly. Osobnosti, která právě k Horním Měcholupům a sousední Hostivaři nedílně patřila a patří a jejíž reminiscence prolínají téměř vším, o čem se v knize píše.
A nač autor vzpomíná?
Jednotlivé vzpomínkové kapitoly jsou podmíněny normálním dobovým klukovským dětstvím na straně jedné a vnějšími historickými přemety doby, na straně druhé. Vzpomínky totiž zahrnují okupaci, dobu poválečnou a přerod z kapitalismu v socialismus. Vše je tu ale tak nějak v povzdálí, protože je to viděno očima kluka, který si s kamarádky udržoval po celou turbulenci dějin, svůj klukovský svět. Vycházející ještě z doznívajícího starého řádu a nový řád vnímajícího jen tak nějak po svém.
Stačí uvést náměty některých kapitol: Protektorát v Horních Měcholupech, Poválečné zemědělství, Školní docházka, či Dožínky, Hry, Staré zvyky…
A Horní Měcholupy dnes?
Tak je nazvána část knihy z pera starosty Milana Wenzla. Ani on se neohání politikou či rutinní agendou radnice. Navazuje na dávné vzpomínky pamětníka a zjišťuje, a nás seznamuje, s příjemným a nečekaným faktem, že i když původní zástavbu sice z valné části pohltilo moderní sídliště, a z původního zemědělského předměstí Prahy zbylo jen nemnoho, to nejcennější se tu zachovalo. Lidská pospolitost a spolkovost. A o tom, je i ten současný pohled. A v tom je vlastně i nástin budoucnosti Horních Měcholup.
Fotky, fotky, fotky…
Kniha ale není jen pouhé čtení. Je bohatě ilustrovaná. Skoro ke všemu, o čem je ve vzpomínkách autora řeč, najdeme v knize dobové fotografie. Historické snímky jsou doplněny i současnými pohledy na místa, o nichž se píše, a dokládají tak, že když se chce, když lidé v místě žijící - chtějí, a když i vedení toho místa - chce, tak se ono místo může stát opravdu příjemným a přátelským místem, žijícím moderně, ale v duchu tradic. A to je na Horních Měcholupech zajímavé a to je na nich i krásné. A to i důvod si knihu přečíst. I pro toho, kdo nepochází, či vůbec nezná, Horní Měcholupy.
Text: Richard Koníček
Foto: Wenca Nikoníček
Horní Měcholupy včera a dnes
Text: ing. Miloslav Vítek a Milan Wenzl
Grafická úprava: Jan Devera
Foto: Mirek Fořt, Marie Kubíčková, DiS., Wenca Nikoníček, archiv MČ Praha 15, depositphotos.com, archiv SDH Horní Měcholupy, Národní zemědělské muzeum, MO ČR – Vojenský historický ústav Praha
Ilustrace: Miloslav Vítek
Korektury: Agentura JNF
Produkce: X-Pro Praha
Redaktor: Richard Koníček
Tisk: INIPRESS, a. s. České Budějovice
Vydala: Galerie EfEf s. r. o., Osadní 35, Praha 7
Vydání. 1.
Praha 2021
Více o křtu knihy: