Hans Christian Andersen – část čtvrtá Ošklivé Káčátko přebásnil Richard Koníček
+++
24. I vydalo se do světa.
Šlo bez cíle a plačky.
Svým pláčem, Káče, popleta,
až vyplašilo ptáčky.
25. Myslelo si, že se děsí,
ti ptáčci jeho vzhledu.
Smutně Káče hlavu svěsí:
"Co jsem to za šeredu!"
26. Usnulo a samým smutkem,
nevnímalo noční čas.
Když se jitro stalo skutkem,
probudil ho divný hlas:
27. "Kdo jsi, žes ošklivé jak zlost?"
A Káčátko se klaní:
"Vím, ošklivé jsem víc než dost,
však vemte si mě, paní!"
28. Nechala ho bez pomoci,
opuštěné v močále.
Dva dny a dvě dlouhé noci,
strachem celé zoufalé.
29. Až přilétli dva houseři:
"Ty jsi ale šereda..."
Praví, pyšní na své peří.
Káče mlčí, nevěda.
30. Houseři si pyšně vzlétli.
Tu třeskly dva výstřely.
Mrtví do rákosí slétli.
V pýše žili - zemřeli.
31. Začal hon, vše strachem čiší,
všude střelba, štěkot psů.
Jeden našel jeho skrýši,
Káče tuší konec dnů.
32. Dlouhý jazyk visel z chřtánu,
zlé oči mu svítily.
"Pryč utéci, leč když vstanu,
zuby by mě chytily."
33. Tesáky se k němu blíží...
To je konec, jak se zdá.
Pes však náhle dál se plíží
a kořisti své se vzdá.
34. "Jsem šeredné tak velice,
že ani pes mě nechce".
Šeptá si Káče plačíce
a zachvívá se lehce.
35. Když už všechno kolem ztichlo,
nad močálem luny svit,
Káče hluboce si vzdychlo.
Musí jinam zase jít.
Foto: © Václav Koníček
www.facebook.com/wenca.nikonicek