Hans Christian Andersen – část 6. - Ošklivé Káčátko - přebásnil Richard Koníček
+++
56. Krajem přišel podzim, chlad,
zem své barvy změnila.
Káče už má často hlad,
naděje se zmenšila.
57. Černé jsou mraky nad zemí,
mlhy jsou nad vodami.
Studené slunko chvílemi
prokmitne - za horami.
58. Ach ty, Káčátko ubohé,
dobře se ti nevede.
Co smrt by byla pro mnohé,
tobě, že se povede?
59. Má velkou vůli, vůli být,
a zatím ještě žije.
A Káče může dlouho žít,
když vírou srdce bije.
+++
60. Jednou, když plulo tišinou,
spatřilo zvláštní ptáky.
Stoupali zvolna výšinou,
vzhůru, až nad oblaky.
61. Bílí, jak vločky sněhové,
ohební, štíhlí, krásní.
Dívá se Káče bláhové,
snad se i trochu zasní.
62. Pryč labutě odlétaly,
pryč od chladu zimního.
Perutěmi zamávaly,
pozdrav času pozdního
63. Stoupaly stále výš a výš
a Káče bylo smutné.
Toužilo být jim kousek blíž,
však letět bylo nutné.
64. Marně se kolem točilo,
ve snaze taky se vznést.
Jen po hladině kroužilo,
osud svůj muselo nést.
65. Nemohlo ale nemyslet
na šťastné bílé ptáky,
když zřelo v dálce, naposled,
mizet je za oblaky.
66. Zůstalo samo v pustině,
samo a bez pomoci.
V každé té těžké hodině,
v každičké černé noci.
67. Na chvíli křídla bělostná
mít, tak už by letělo.
Být příroda tak milostná,
snad štěstím by umřelo.
+++
Foto: © Václav Koníček
www.facebook.com/wenca.nikonicek