Global Control and Censorship aneb dá se ubránit našemu sledování a rostoucí cenzuře veřejného života?!
Galerie NTK – Praha
19. 6. - 26. 7. 2018
Na vernisáži nové výstavy Global Control and Censorship, kterou připravili Lívia Nolasco-Rózsás a Bernhard Serexhe, a kterou zhlédli již obyvatelé např. Tallinu i Žiliny, jsme zhlédli expozici ve dvou podlažích Galerie NTK. Výstava se zabývá sílícím trendem sledování a cenzury veřejného života. Tomuto trendu je možné se bránit jen tím, že se o něj bude každý jednotlivec aktivně zajímat. I zde totiž platí: Vědění je moc.
„Digitalizace všech oblastí našeho života a jejich propojení
do informační sféry spojilo lidi na celé zeměkouli.
Data a obsahy všeho druhu jsou denně produkovány
v neměřitelném množství a sdíleny napříč celým světem.
Ještě v době, kdy vznikají, a než se dostanou ke svému adresátovi,
jsou naše data zachycena privátními firmami a státními službami
a použita pro jejich účely.
S věděním přichází moc - a největší moc má ten, kdo ovládá informační tok.“
Bernhard Serexhe, kurátor výstavy
Mezinárodní výstava ´Global Control and Censorship´ se zabývá digitalizací našich životů a klade otázky, týkající se kontroly a cenzury informací.
„Naši předkové dokázali rozeznat své přirozené nepřátele na základě jejich siluet.
Jsme si i my v dnešní době stejně tak vědomi svých nepřátel?“
Prostřednictvím 40 instalací či exponátů, týkajících se stovky témat z oblasti monitorování dat, cenzury a dalších nástrojů kontroly, se na toto téma etablovalo 30 umělců.
Kromě přehlídky bezpečnostních kamer, fotografií, plakátů o demokracii (Wir haben keine Angst/Christian Sievers), plakátu (Ruben Pater) - průvodce obranou proti dronům (na dálku ovládaná letadla se širokou škálou využití od průzkumu a likvidace cílů po záchranné operace a vědecký výzkum), který je pokusem o přiblížení měnícího se technologického prostředí nám i budoucím generacím, je v přízemí k vidění dominantní instalace GFWlist, dílo čínského umělce( Xu Wenkai), která nepřetržitě tiskne na roli papíru nežádoucí adresy na internetu v Číně. Dále si můžeme prohlédnout papírový tubus (Bernhard Serexhe), obrazy a také videa (Different Conditioning, Who Shot the Artist?)
Daten/ Spuren/Stopy
Alex Wenger, Max-Gerd Retzlaff
Tato multimediální instalace
poskytuje obraz neviditelného ve skutečnosti.
Neviditelné elektromagnetické vlny přenášejí vědomosti naší doby.
Všichni jsme součástí tohoto informačního světa.
Jsme evidováni a sami evidujeme obrovské množství signálů,
které jsou zase analyzovány různými systémy.
Tyto shromážděné informace vytvářejí dojem o objektu a udržují tak jeho
fyzickou přítomnost v našem reálném,
každodenním životě.
Projekt ukládá elektronické otisky prstů návštěvníků (muzea)
a spojuje s údaji z dalších zdrojů,
a tak získá informace o každém návštěvníkovi muzea.
Umožňuje jim pocítit, jakou moc mají osobní údaje,
jejichž důvěryhodnost se často ani nezkoumá.
„Vědění je moc. Ještě větší moc má však ten, kdo ovládá tok informací.
Toto platí především v digitální kultuře,
kde je možné nekontrolovaně s
ledovat a manipulovat komunikaci mezi lidmi
a všechny informace v celosvětové síti.
Nadšené využívání mobilních komunikačních přístrojů přispívá k tomu,
že jsou dnes po celém světě v kontaktu miliardy lidí.
Denně se po miliardách generují obsahy a data všeho druhu,
která jsou během sekund rozesílána po celé planetě.
Předtím, než dorazí ke svému příjemci,
jsou tato data masově zachycována a kontrolována soukromými poskytovateli služeb a státními úřady,
kteří je následně využívají pro své účely.
Digitální formy komunikace byly dosud považovány za naději demokratického spolupůsobení.
V poslední době však byly využity a pervertovány jakožto ideální nástroj,
jež otevřel dveře kontrole a řízení miliard lidí. Ten, kdo je využívá, je sám využíván.
Toto je pravidlo,
jemuž jsme se všichni pohodlně zaprodali, abychom z těchto forem komunikace mohli těžit.
Chytré telefony,
jež své uživatele provází na každém kroku,
lze infikovat špionážním softwarem a mohou bez našeho vědomí sloužit
jako sledovací kamery či jako odposlouchávací zařízení.
Místa, kde se zdržujeme a profily našeho pohybu je možné kdykoli načíst.
Informace o tom, jak brouzdáme po internetu,
jak nakupujeme, naše kontaktní údaje, naše záliby a slabiny lze
–
aniž by se nás kdokoli zeptal – kdykoli analyzovat a předávat dále.
Toto je obchodní model dnes nejúspěšnějších firem…
Sledování a cenzura se navzájem podmiňují: nelze je posuzovat nezávisle na sobě.
Sledování občanů, institucí a firem, ano,
i sledování demokraticky zvolených politiků a parlamentů či novinářů a právníků
bylo odedávna tajným a zároveň veřejně známým úkolem státních služeb.
V poslední době byla však tato historická praxe státem legitimovaného špehování všech občanů rozšířena
o mocné poskytovatele služeb a ekonomicky orientované firmy.
Současně se velmi ostře sleduje a trestá, pokud odvážní novináři šíří veřejně důležité informace…..
Propojení digitálními sítěmi již zhruba tři desetiletí usnadňuje automatizované,
velkoplošné a cílené zachycování, zpracovávání a ukládání všech
na internetu dostupných informací a nepřetržité špehování jeho uživatelů po celém světě.
Odvážná odhalení Edwarda Snowdena v roce 2013 a dalších whistleblowerů ukázala,
že jsou tyto možnosti totálního elektronického sledování masivně využívány tajnými službami
jak východních, tak západních států.…
Cenzura byla již vždy typicky odůvodňována reálným či předstíraným ohrožením bezpečnosti,
jež by mohlo vzniknout při úniku informací, či koneckonců jakožto obrana proti údajným teroristickým hrozbám.
Ze slova bezpečnost se tak stal rozšířený a laciný klíčový pojem,
díky němuž lze prosadit každé, ať už jakkoli autoritářské opatření.
Že však kontrola a zadržování informací, sledování,
tresty a inteligentní manipulace vědění a komunikace v posledku neslouží především ke garantování bezpečnosti občanů,
ale že vedou rovněž i k udržování stávajícího ilegitimního řádu, to se téměř ze zásady popírá…
Nikdo dnes nedohlédne, jak veliké jsou technické možnosti sledování a cenzury v elektronických sítích.
Kromě povědomí o hluboko sahajících politicky motivovaných špionážních manévrech státních institucí
je již dlouho znám i masivní vliv soukromých firem na veřejnou i soukromou sféru,
na politická a ekonomická rozhodování i na naše konkrétní individuální chování.
Globálně operující a na burze vysoce ceněné koncerny jako
Alphabet, Amazon, Google, Facebook, Microsoft, Apple a mnoho dalších
díky masovému zisku dat cíleně profitují
z individuálních a společenských závislostí jejich uživatelů na sociálních médiích.
Digitální kapitalismus byl všeobecně vyhlášen novým ekonomickým modelem.
Zvykli jsme si na to, že naše chytré telefony a počítače sbírají naše soukromé informace,
stejně tak jako jsme si zvykli na nespočetné videokamery,
jimiž už se nenecháme rušit při našich cestách do práce, domů či na dovolenou.
Jsme na nejlepší cestě k tomu, abychom cenzuru a sledování akceptovali jakožto obecné danosti
-
tak jako jsme se naučili akceptovat jiné podmínky naší moderní existence,
které nyní považujeme za principiálně dané: dopravní hluk,
všudypřítomnou reklamu, znečišťování životního prostředí či absenci významu v politickém prostoru.
Přes vysoce alarmující poznatky
dnes již většina veřejnosti rezignovala před všudypřítomností státního a soukromého sledování.
Snad bude našim vnoučatům ještě umožněno se nás zeptat,
co jsme proti němu podnikli
–
v unifikované společnosti se takové otázky již objevovat nebudou.
Stalo se vystavení se všemocným instancím sledování a cenzury conditio humana,
základní podmínkou naší kultury?
V kultuře, kde vzrůstá podezření,
může vést všeobecný dohled
k rezignaci občanů, jejich autocenzuře a přizpůsobování se, až k tiché spolupráci.“
(vybráno z textu: autor - Bernhard Serexhe)
„Soukromí je mrtvé, smiřte se s tím.“
Scott McNealy, 1999
Výstavu pořádá Goethe Institut a Galerie NTK ve spolupráci s ZKM | Zentrum für Kunst und Medien Karlsruhe. Vznikla ve spolupráci pracovní skupiny Netzpolitik na Institutu politické vědy Univerzity v Heidelbergu a Kompetenčního centra pro užité bezpečnostní technologie (KASTEL) na Technologickém institutu v Karlsruhe (KIT). Dalšími důležitými partnery jsou Reportéři bez hranic, Chaos Computer Club e.V. (CCC) a netzpolitik.org.
Kurátoři: Lívie Nolasco-Rózsás a Bernhard Serexhe
Praha 6
Technická 6
Máme otevřeno: úterý - neděle: 10.00 - 18.00 hodin
Vstup: zdarma
Hodnocení: 89 %
Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva)
Foto: © Ing. Olga Koníčková