Úvod > GHMP Zvon: Dvojník aneb Já je někdo jiný? Nebo je někdo jiný já? Aneb, kdo nemá alter ego, jako by nebyl…?

GHMP Zvon: Dvojník aneb Já je někdo jiný? Nebo je někdo jiný já? Aneb, kdo nemá alter ego, jako by nebyl…?

01.03.2026 17:23

Dvojník

14. 11. 2025 - 5. 4. 2026

Kurátorka výstavy: Kristýna Jirátová

Galerie hlavního města Prahy

Dům U Zvonu

„Narcis a odraz ve vodě, Dr. Jekyll a pan Hyde, Obraz Doriana Graye

nebo

dnešní digitální avatar –

dvojníci nás fascinují už po staletí.

V literatuře, filmu i výtvarném umění se vrací stále dokola,

jako zlé znamení, rozpolcené alter ego, ale i jako ochránce.

Výstava ukazuje,

jak se motiv dvojnictví proměňoval od starověkých mýtů až po současné technologie, a to

v dílech českých a světových autorů, mezi nimiž nechybí

Bohumil Kubišta, Jan Zrzavý, Andy Warhol, Milena Dopitová či Petra Oriešková, a

současně v kontextu filosofie, literatury a psychologie.

Přijďte nahlédnout do světů, kde se

člověk setkává sám se sebou –

někdy se strachem, jindy s úlevou.“

Kurátorka výstavy: Kristýna Jirátová

Před zrcadlem, v zrcadle a tak trochu i za zrcadlem

Když Galerie hlavního města Prahy v Domě U Zvonu uvedla výstavu Dvojník, nebylo jasné, co je tím míněno. Když jsme zjistili, že kurátorsky výstavu připravila nám dobře známá Kristýna Jirátová, s níž se setkáváme při neobvyklých, k zamyšlení vybízejících a myšlenkově nabitých, venkovních výstavách v zahradě známé funkcionalistické smíchovské Vily Winternitz, řekli jsme si, že se nesporně musí jednat o něco mimo běžný galerijní repertoár.

A když jsme se pohlédli na seznam vystavujících autorů, bylo jasné, že výstava musela být heroické kurátorské dílo a že vstoupí do dějin výstav výtvarného umění ve stověžaté matičce Praze. Přinejmenším.

Dvojník totiž není – jak také jinak u Kristýny Jirátové – pouhým úložištěm děl kdekoho, ale přináší dokonalý, až encyklopedický a hlavně důkladně promyšlený, výběr výtvarných děl stovky českých i zahraničních autorů z období 20. století až do současnosti, s objevnými přesahy i do staršího umění.

Však na to také Kristýna Jirátová nebyla sama. Spoluautorkou projektu je významná historička umění Stanislava Fedrová, dalšími v týmu je duo psychologů, Iva Andrejsová a Martin Skála a navíc je v týmu také známý filozof Tomáš Koblížek.

Již to naznačuje, že výstava byla náročná nejen po stránce umělecké, ale i po stránce teoretické, neboť přesahuje jak do hájemství psychologie, tak dospívá také k hluboce filozofickým posláním. I sami vystavující autoři se museli zamýšlet čím a jak přispět k tak obsahově náročné – ale krásné a nekonečně bohaté – výstavě ze svých depozitářů. Byli tací, kdo na to šli od nuly, zavrhli vše, co dosud jejich ateliér spatřil a vytvořili díla zcela nová, takříkajíc na míru Domu U Zvonu i smyslu výstavy. Za jiné jmenujme fotografie Ivana Pinkavy anebo dvojjedinou sochu Matouše Háši, přestavující současně hodného Ábela i nehodného Kaina. Jako by nám tím chtěl autor říci - v kom z nás, to tak trochu takhle není, že…

Však také při zahájení šéfkurátorka Galerie hlavního města Prahy, paní Helena Musilová, ocenila na výstavě především to, že Kristýna Jirátová dokázala u tohoto svého - dobrovolně zvoleného - těžko definovatelného tématu, přijít na to, jak výstavu pojmout z nejrůznějších úhlů. A jak paní Musilová zdůraznila, že až vejdeme na tuhle výstavu, zjistíme, že se nám nebude chtít odejít. Měla pravdu.

Vidění sebe sama…

I když se výstava věnuje především dvojnictví z hlediska výtvarného umění, není opomenut ani fakt, že dvojnictví je, bylo a bude asi vždy, tématem multižánrovým. Stačí se v myšlenkách ponořit do školních let, do hodin literatury a vybaví se nám v této souvislosti minimálně Edgar Allan Poe či Oscar Wilde. Ale výstava Dvojník nám připomene i další jména, Fjodor Michajlovič Dostojevský, Robert Louis Stevenson, E. T. A. Hoffmann.

Stejně tak se lze zaměřit na psychologii, kde se nám samozřejmě vybaví především Sigmund Freud a možná i jeho následovník Carl Gustav Jung. A což teprve film? Pochopitelně nás napadne jméno Georges Méliese. Výstava pak připojí ještě Alexandra Hackenschmieda. Na rozhraní čistého výtvarného umění a konstruktivismu jsou nesporně i různé plastiky výtvory kinetické.

Kristýna Jirátová ostatně vysvětluje, že dvojnictví není nic nového pod sluncem a říká:

„Vidění sebe sama, považované za zlé znamení a předpovídající nešťastnou událost, či dokonce smrt, se hojně objevuje v literatuře a umění již od doby romantismu. Souboj dobra a zla v člověku patří k nejčastějším příčinám rozdvojení osobnosti. Již mnohem dříve před nástupem vesměs negativního obrazu dvojníka však existoval duchovní dvojník vnímaný starověkými kulturami naopak jako postava ochranitelská.“

Řád bezbřehého chaosu

Kristýna Jirátová, dokázala uspořádat a definovat mnohočetnost tématu, což je hodno obdivu. Využila členitosti a rozlohy výstavních dispozic Domu U kamenného zvonu a roztřídila v nich svoji výstavu do několika relativně samostatných okruhů. Ani to určitě nebylo snadné. Podařilo se jí však vytipovat společné znaky jednotlivých okruhů, a tím šíři tématu učinit snáze přijatelnou divákovi. Setkáváme proto s okruhy do jisté míry očekávanými, stejně jako nečekanými. Jen tak si dvojnictví můžeme uvědomit v souvislosti s mnohočetností lidské osobnosti jako takové, stejně jako ve smyslu našeho alter ego, uvědomíme si, že sem patří vlastně i ten zdánlivě obyčejný stín, nechybí tu téma sebestředné čili narcistní ani lidská rozdvojenost a dokonce i skoro už námi nevnímané zrcadlo. A kurátorka nemohla vynechat ani jev současné doby, nebezpečně se rozmáhající a citelně zneužitelného dvojníka digitálního.

„Na výstavě se pohybujeme od počátku 20. století do současnosti,

ale máme tu i odlitek spícího hermafrodita z druhého století před naším letopočtem či

obraz Narcise z 18. století...“

Kristýna Jirátová

Dvojník je zkrátka a dobře pro lidstvo archetypálním námětem, který lze vysledovat stejně dobře ve starověkých kulturách, jako v mytologii a legendách až po onu dnes stále více dominující a kontrole se vymykající - digitální platformu.

„Jedná se totiž o téma těsně spojené především s vlastní identitou člověka, které se

po mnoho staletí objevuje v textech i obrazech, přičemž

jeho obsahovost a významovost se mění vlivem

rozdílných kultur, časových posunů, lidových vyprávění,

náboženských a filosofických výkladů, literárních zpracování i osobních svědectví.¨

Kristýna Jirátová

Koho z autorů se dvojnictví alespoň někdy nějak nedotklo…

Krom známých, ba nejznámějších, jmen autorů, bez ohledu na žánr a směr jejich tvorby, jsou na výstavě zastoupeny i docela unikání osobnosti. Třeba z žánru označovaného jako art brut představuje Kritýna Jirátová zcela racionální Marilenu Pelosi s pohnutým a dramatickým životním příběhem zahrnujícím útěk z rodné Brazílie před vynuceným prapodivným sňatkem s knězem praktikujícím černou magii známou jako tzv. Macumba. Protikladem je iracionální autor z líhně art brut, Jaroslav Diviš, vtělující se dobrovolně do figurky, svého vlastního dvojníka, kterou nazývá Gerard Denis, komunikující výhradně po internetu od chvíle, kdy přístup k internetu dostal darem od pracovnice psychiatrie. Jeho dvojník se mu nadále stal výhradním společníkem a navštěvuje - za něj - i výstavy. Zda i tu v Domě U zvonu, známo není…

Dvojnictví se stává – ať chceme nebo ne – fenoménem skýtajícím nespočetné množství úhlů pohledu. Asi žádná přehlídka neobsáhne nikdy vše, ale výstava Kristýny Jirátové – Dvojník v Domě U Zvonu, se o to pokusila a dokázala skoro nemožné.

I když na výstavě můžeme putovat sály klidně po celou otevírací dobu, je rozhodně víc než přínosné, že Galerie hlavního města Prahy k této výstavě vydala doslova navigující a ozřejmující doprovodnou publikaci, jež ono zdánlivě bezbřehé téma zpracovává ještě didaktičtěji, v kontextuálním pohledu kurátorky a jejích výše zmíněných odborných spoluautorů ze tří podílejících klíčových oborů, tedy filosofie, literatury a psychologie (Stanislava Fedrová, Iva Andrejsová, Tomáš Koblížek, Martin Skála). Publikace je k mání a tak si jako ideální postup autor těchto řádek dovoluje doporučit uskutečnit nejprve návštěvu výstavy, pro prvotní orientaci a zakoupit si dovysvětlující publikaci. Doma si ji důkladně prostudovat, ujasnit si co jsme na první dobrou nepochopili, přehlédli nebo podcenili, a pak vyrazit vybaveni nabytým „technickým minimem“ z publikace, na výstavu ke Zvonu znovu. A uvidíme, že uvidíme, její mnohem přístupnější a objevnější „dvojnici“. Budeme pak vidět SE jinak a vidět i JINÉ - jinak…

Co autor to jiný pohled

Na sebe sama i na lidi, svět, věci, události kolem něj hledí každý autor jinak.

Fasádu Domu U kamenného zvonu například zdobí jako upoutávka na výstavní událost nacházející se uvnitř, fotokopie oleje na plátně od Adama Štecha (45) nazvaná Žena s telefonem. Dle autora je v obraze hned dvojí dvojnictví. Kubistické pojetí ala Pablo Picasso a moderní telefon. „Telefon, je spojený s virtuálním prostorem, v němž je možnost vytvářet nové identity, osobnosti … dvojníky.“, vysvětluje autor, Adam Štech…

Tomáš Císařovský zase pro změnu vystavuje cyklus svých negativních dvojníků. A říká k tomu: „Paradoxně jsem je maloval už na začátku 90. let, kdy ve společnosti byla euforie. Jenže radost mi při tom kalilo otevírání pandořiných skříněk – archivů STB. Proto vznikli ti mí negativní i pozitivní dvojníci. Šlo mi o ztrátu integrity a vlastní tváře.“

Na ženský úděl zase naráží s nadhledem a trpělivostí Eva Švankmajerová svým dílem - Venouš.

Dalo by se pokračovat, ale seznam autorů zastoupených v Domě U Zvonu na výstavě Dvojník je opravdu mnoho. Tak už snad jen jejich kompletní seznam…

Vystavující:

Jiří Baštýř, Josef Bolf, David Böhm, Michal Cimala, Tomáš Císařovský, Ladislav Čarný, Jiří Černický, Jakub Čuška, Jiří David, Aron Demetz,

Jaroslav Diviš, Milena Dopitová, Lucia Dovičáková, František Drtikol,

Tereza Eisnerová, Ondřej Filípek, Vinzenz Fischer, František Foltýn,

Andros Foros, Jana P Francová, Jiří Franta, Gregor Gaida, Martin Gerboc, Alexander Hackensmied, Matouš Háša, Siegfried Herz, Lumír Hladík,

Kryštof Hošek, Iveta Horváthová, Martin Janecký, Věra Janoušková,

Jakub Janovský, Tomáš Jetela, Svatopluk Klimeš, Vladimír Kokolia,

Jan Konůpek, Vladimír Kordoš, Čestmír Krátký, Bohumil Kubišta,

František Kupka, Filip Kůrka, Otakar Lenhart, Abbé Libanský,

Helena Lukášová, Dora Maar, Christopher Makos, Ján Mančuška,

Emila Medková, Bjørn Melhus, Georges Méliès, Štěpán Mikulenka,

Yue Minjun, Hussein Moussa, Martin Mulač, Karolína Netolická, Petr Nikl, Victor Obsatz, Petra Oriešková,

Petr Pavlík, Marilena Pelosi, Daniel Pešta,

Jiří Petrbok, Ivan Pinkava, Viktor Pivovarov, Barbara Probst, Man Ray,

Hans Richter, Paolo Mussat Sartor, Jan Slanina, Jiří Sopko, Adéla Součková, Ladislav Svoboda, David Strauzz,

Jiří Surůvka, Adriena Šimotová,

Marek Škubal, Adam Štech, Richard Štipl, František Štorm, Petr Štembera,

Jan Švankmajer, Tomáš Švéda, Hugo Táborský, TEA, Mark Ther,

Benedikt Tolar, Josef Anton Trčka, Lubomír Typlt, Josef Váchal, Jitka Válová, Květa Válová, Tomáš Vaněk,

Tereza Vlčková, Andy Warhol, Vladislav Zabel, Ladislav Zívr, Jan Zrzavý

Slovo na závěr:

„Výstava Dvojník ukazuje, že téma identity a hledání vlastního obrazu není jen

otázkou současnosti, ale provází člověka napříč staletími.

Galerie hlavního města Prahy tímto projektem znovu potvrzuje svou roli instituce, která dokáže propojovat tradici s aktuálními společenskými tématy a

přinášet veřejnosti hlubší pohled na svět umění i na nás samotné,“

pražský náměstek pro kulturu, cestovní ruch, památkovou péči, výstavnictví,

národnostní menšiny a animal welfare

JUDr. Jiří Pospíšil.

Text a foto: Richard Koníček