Úvod > Genocida Romů v době II. světové války aneb trýznivé vzpomínky, které se dnes stávají už zase až příliš aktuální

Genocida Romů v době II. světové války aneb trýznivé vzpomínky, které se dnes stávají už zase až příliš aktuální

04.08.2022 11:41

Genocida Romů v době II. světové války

2. 8. – 15. 12. 2022

Národní památník na Vítkově

Muzeum romské kultury společně se svým specializovaným pracovištěm Centrem Romů a Sintů v Praze zahájilo v Národním památníku na Vítkově dne 2. 8. 2022 od 17 h, u příležitosti mezinárodního Dne romského holocaustu, svoji putovní výstavu nazvanou Genocida Romů v době II. světové války.

Výstava se zaměřuje na téma nacistického pronásledování a vyvražďování Romů především na území dnešní České republiky. Jedná se o tragické období dějin, kdy bylo zavražděno téměř 90 % naší předválečné romské populace.

Výstava nabízí návštěvníkům možnost zjistit něco více o této vytěsněné kapitole dějin.

Den romského holokaustu připomíná osudovou noc z 2. na 3. 8. 1944

Národní památník na Vítkově – místo samo o sobě značně dotýkané peripetiemi dějin naší země - se stal místem, kde je na suše věcné panelové, přesto však mimořádně emotivní putovní výstavě, připomenuta fatální katastrofa romské populace. Genocida Romů za II. sv. války. Zahájení výstavy bylo načasováno na Den romského holocaustu, který připomíná událost, jež se odehrála v děsivé noci z 2. na 3. 8. 1944...

Jedna noc stačila nacistům k likvidaci tzv. cikánského rodinného tábora, jenž byl součástí koncentračního tábora Auschwitz II - Birkenau.

Jedna noc jim stačila, aby povraždili více než 4 200 tam až do té doby soustředěných a jakžtakž přežívajících Romů a Sintů.

Nacisté se – ve své fanatické rasové důslednosti – ale nespokojily pouze tímto místem, ale ve stejnou dobu vyvraždili také další Romy rozmístěné z různých důvodů v dalších koncentračních táborech (Chełmn, Treblinka, Majdanek, Sobibór a Bełżc).

Likvidace Romů a Sintů, však probíhala už před tímto datem, takže jen za 17 měsíců (od února 1943 do osudného srpna 1944) bylo z vězněných 23 000 žen, mužů a dětí přibližně 21 000 zavražděno.

Jedná se o zcela ojedinělé období, v němž bylo zlikvidováno prakticky devět desetin tuzemské romské populace.

Výstava v režii Muzea romské kultury

Národní památník na Vítkově spadá pod Národní muzeum. To prostor poskytlo Muzeu romské kultury k uspořádání výstavy, jenž byla nazvána Genocida Romů v době II. světové války.

MRK, vedené jeho ředitelkou, PhDr. Janou Horváthovou, která trpělivě už před zahájením akce, odpovídala na dotazy četných novinářů, se spojilo se svým specializovaným pracovištěm Centrem Romů a Sintů v Praze a výstava v hlavním sále Památníku našla odpovídající prostor.

Autoři výstavy připravili bohatě faktograficky naplněné panely, systematicky mapující celou problematiku.

Panely jsou opravdu přehledné, mají silnou vypovídací hodnotu, nezahlcují diváka přemírou faktů a jsou graficky uspořádané pro snadnou orientaci.

Členění po jednotlivých tématech. V jejich rámci je pak každé téma doplněno konkrétními fakty, faksimile dokumentů a příklady. Kdo má zájem se s problematikou seznámit podrobně, nachází zde vhodný zdroj informací.

Samozřejmě, že výstava se nevyhýbá nezbytným přesahům, osvětlujícím dané téma, ale hlavním zaměřením výstavy je připomínka nacistického pronásledování a vyvražďování Romů na našem území.

Fakta, čísla, tragedie

Z prvorepublikových údajů vyplývá, že po vzniku republiky na území dnešní České republiky zhruba 3000 Romů. Na Moravě žili Romové ve svých osadách, v Česku kočovali. Na severu Čech, v tzv. Sudetech, žili ještě Sintové, označovaní v té době, jako tzv. němečtí Romové.

Po okupaci, byly nuceny němci ustanovené Protektorátní úřady postupovat proti romské populaci po vzoru německé mašinerie.

Nebylo to sice ze dne na den, ale postupně.

· Nejprve zakázaly protektorátní úřady Romům kočovat (1940).

· Následoval celoprotektorátní soupis cikánů, cikánských míšenců a osob žijících po cikánském způsobu (1942), který dostalo za úkol české protektorátní četnictvo.

· Soupis zahrnoval 6500 lidí.

· Část byla deportována do sběrných táborů (Lety u Písku a Hodonín u Kunštátu).

· Druhá část byla odtransportována do Osvětimi (asi 5 000 Romů).

· Po válce, se z nich do vlasti vrátilo jen 583 Romů.

Zahájení výstavy

Slavnostní vernisáž výstavy, s klavírním doprovodem romského koncertního mistra a stylovou skladbou, moderovala Mgr. Karolina Spielmannová, vedoucí Oddělení vztahů s veřejností a tisková mluvčí Muzea romské kultury.

Jako první se slova ujal prof. PhDr. Michal Stehlík, Ph.D., Náměstek GŘ NM pro centrální sbírkotvornou a výstavní činnost.

V jeho vstupu zazněl vážný apel, týkající se stále častěji a stále hlasitěji zaznívající terminologie a argumentace jisté části současné Evropy, až příliš nápadně a varovně rezonující s terminologií událostmi temné doby minulého století. Doslova totiž řekl: „Téma se opět vrací a proto je správné, že tato výstava vznikla.“

Jako druhá se ujala slova PhDr. Jana Horváthová, ředitelka Muzea romské kultury.

Ve svém vstupu především stručně shrnula přehled celého sledu tragických událostí spojených s genocidou Romů u nás a naznačila i některé zásadní souvztažnosti vyplývající z dokumentu nazývaného jako Osvětimský výnos.

Jako třetí dostal slovo Čeněk Růžička, předseda Výboru pro odškodnění romského holocaustu (VPORH),

sám přímý potomek jedné z nemnoha přeživších žen, jejíž celá rodina byla vyvražděna. I on nemohl jinak, než ve svém hluboce emotivním příspěvku, srovnat události Romského holocaustu s událostmi jaké sledujeme na Ukrajině nyní. A naznačil nám i osudy svých vlastních předků za války, po válce a v roce 1956.

Strhující divadelní představení za účasti autorky

Po krátké přestávce, přítomné čekala ještě divadelní inscenace pro jednoho herce, v režii Gabriely Krečmerové a v opravdu vynikajícím podání Filipa Tellera, nazvaná Cikánský boxer. Jde o monodrama známé německé autorky, Rike Reinigerové, inspirované životními osudy romského boxera Johanna Trollmanna, zvaného Rukeli. Ten se v roce 1933 stal mistrem Německa v boxu, titul mu však byl nacisty záhy kvůli romskému původu odebrán. I přesto, že na začátku války dokonce narukoval do Wehrmachtu a bojoval přímo na východní frontě, byl po svém návratu z Ruska stejně poslán do koncentračního tábora Neuengamme. Přestavení byla přítomna i sama autorka, která nás, diváky, také osobně uvítala. O inscenaci budeme referovat samostatně v rubrice Divadlo.

Text a foto: Richard Koníček