Generál Pellé a čeští umělci ve Velké válce aneb když se v obrazových svědectvích snoubí zmar a bolest…
Galerie Villa Pellé - Praha
22. 9. - 11. 11. 2018
S nadsázkou by se dalo říci, že generál Pellé se po sto letech vrátil tam, kde byl šťasten, do ´své´ vily na Praze 6, která dnes nese jeho jméno - Villa Pellé. Je symbolické, že se vrací - byť jen v kresbách a četných dokumentech - mezi své přátele, plejádu českých s Francií spojených umělců, výtvarníků, malířů a sochařů. I oni jsou zde zastoupeni již jen svými nesmrtelnými a světově obdivovanými díly, ale nechybí snad žádný z nich.
Proč Pellé a proč právě po sto letech?
O vznik naší republiky se zdaleka nezasloužilo jen trio těch, kteří jsou v tom směru nejznámější. Masaryk, Beneš a Štefánik. Bylo jich víc, tuzemských jako Kramář, Rašín či Antonín Švehla a jiní, ale i zahraničních. K těm nejvýznamnějším cizincům nesporně patřil i generál Pellé. Francouzský hrdina Velké války, který byl - na osobní žádost presidenta T. G. Masaryka a ministra zahraničí Dr. Edvarda Beneše po roce 1918 povolán do čela vojenské mise do Československa, aby dal podobu Hlavnímu štábu čs. armády. Působil tu dva roky a vytvořil základ naší armády a zasloužil se o upevnění našeho nově vzniklého státu. Proto je víc než správné jeho odkaz a význam připomenout právě v roce 100. výročí vzniku ČSR a jeho místní - dvouleté - mise, kterou vedl právě z vily, jež dnes nese jeho jméno.
Proč Pellé a čeští umělci ve Velké válce?
Nikdy není nic jen černobílé. Tím spíše lidé, a tím víc osobnosti formátu generála Pellého.
Ano, byl vynikající stratég, zdatný velitel, dalo by se říci - vojevůdce, ale byl i politik, diplomat a organizátor.
Byl však také umělec. Kreslíř.
Umění bylo jeho druhé já, a to možná jako kompenzace strohého a často krutého vojenského řemesla.
Rád vyhledával přátele právě v řadách umělců. A velkou část z nich tvořili i čeští umělci - pozdější velikáni naší kultury, tehdy ještě relativně neznámí, ale především legionáři, kteří dobrovolně, pod vlajkou Francie, bojovali za pád Rakousko-Uherska na frontách 1. sv. války. Naštěstí jich většina přežila. A po válce, když se vrátili do vlasti, kde vykonával svoji vojenskou misi i generál Pellé, se stali jeho přáteli. Byl mezi nimi rád a rozuměl si s nimi. Proto i druhé téma výstavy generál Pellé a čeští umělci ve Velké válce.
Výstava má dvě části
Na zahájení mimořádně cenné výstavy mezi nás přijela i paní Isabelle Monzini-Pellé, vnučka generála Pellého. Ona byla tou, která se v rozhodující míře zasloužila o první část výstavy, věnovanou odkazu a životu jejího děda tím, že pro ni uvolnila svůj archiv. O druhou část výstavy, věnovanou pražským umělcům a přátelům generála Pellého, zaměřenou na jejich tvorbu z průběhu Velké války, se zase zasloužil Vojenský historický ústav v Praze, který pro výstavu nabídl soubor uměleckých děl s válečnou tématikou od přátel generála Pellé.
Úvodní slovo měl PhDr. Jan Rous 
PhDr. Jan Rous především ocenil výstavní počin, jakým výstava ve Villa Pellé je:
„Výstava, kterou se k oslavám založení republiky Galerie Villa Pellé připojuje mimořádnou instalací, věnovanou generálu Maurici Josephu Césarovi Pellému, osobnosti spojené s dějinami mladého Československa, jejíhož jména je galerie i hrdým nositelem.“
Pak se už se ale rozhovořil o výstavě jako takové:
„Generál Pellé měl vedle vojenských a diplomatických služeb velký podíl i na kulturním životě a byl též vynikající kreslíř. Na výstavě jsouk vidění Pelléovy kresby krajin a architektury i bravurně pojaté karikatury. Návštěvníci mohou ale zhlédnout i díla významných českých autorů, kteří byli účastníky 1. světové války, pocházející ze sbírek Vojenského historického ústavu, děl Františka Kupky, Josefa Váchala, Emila Filly, Otty Gutfreunda a dalších.
Laskavá karikatura z pera generála Maurice Pellého,
kresba klidné krajiny před bouří, elegantní život diplomata,
setkávání s kulturní smetánkou vznikajícího Československa,
to vše je konfrontováno s obrazy,
jež Pellé spoluutvářel svými rozhodnutími, ale nemohl je zachycovat.
Výstava tvoří výjimečný vizuální i příběhový celek, kde se snoubí zmar a bolest v obrazových svědectvích skvělých českých umělců s životní noblesou francouzského generála, který dokázal zahnat nepřítele a porozuměl potřebám rodícího se státu.
Mezi nejexpresívnější výtvarné výpovědi výstavy patří soubor grafik Josefa Váchala Fronta (1919) a kniha jeho vzpomínek Malíř na frontě (1928). Představují silnou a otřesnou reflexi prožitku války. Jejich drastická satiričnost má blízko ke karikaturám Emila Filly, které s Váchalovými listy patří také k evropskému expresionismu. Karikaturní grafiky Váchalovy, karikatury Fillovy nebo Kupkovy vycházejí více z tradice založené německým časopisem Simplicissimus, od francouzské karikatury se také svou útočností a agresivitou liší. Svým založením jsou další díla, mezi nimi hlavně kresby a sochy Otty Gutfreunda, Štursovy i Špálovy kresby, avšak vždy obrazy naprostého lidského vyčerpání a beznaděje.
Na výstavě mají zvláštní postavení kresby a grafiky Vojtěcha Preissiga, plakáty a pohlednice pro nábor Čechů a Slováků do vojenských jednotek v Americe a ve Francii. Důležité místo ve výstavě mají obrazy Otakara Nejedlého, Ladislava Šímy a Oldřicha Koníčka, kteří válkou prošli, ale obrazy francouzského a italského bojiště vytvořili až po ní, kdy byli vysláni Ministerstvem národní obrany, aby je svými obrazy dokumentovali - byly to také převážně obrazy devastovaných krajin, hořících lesů, bombardovaných kostelů, hřbitovů.“
PhDr. Jan Rous samozřejmě neopominul ani genezi generála Pellého:
„Maurice César Joseph Pellé se z rodinné tradice stal vojákem. Jeho diplomatická kariéra započala v Berlíně, pak přešel ve velitelské funkci do Maroka. S armádou se vyznamenal v bitvě u Chemin des Dames. Počátkem roku 1918 zabránil postupu vojsk Ústředních mocností na Paříž, čímž obrátil situaci na bojišti ve prospěch vojsk Dohody, posílených americkými jednotkami. Po válce byl na žádost prezidenta Masaryka a Dr. Edvarda Beneše povolán do čela vojenské mise do Československa, aby dal podobu Hlavnímu štábu čs. armády.
V Praze se zúčastnil příprav výstavy československého lidového umění v Paříži (1920). Seznámil se s umělci, kupř. s F. Kupkou, M. Švabinským, B. Kafkou a jiní.
Při návštěvě Zdenky Braunerové v Roztokách poznal její neteř Jarmilu, která se v roce 1921 stala jeho ženou. Po své československé misi byl vyslán jako diplomat do Turecka (1921 -1923) a na mírové jednání do Lausanne. V roce 1924 zemřel v nemocnici v Toulonu na leukémii.
Dodejme už jen to nejpodstatnější
Výstava v Galerii Villa Pellé vznikala ve spolupráci s paní Isabelle Monzini-Pellé a s Vojenským historickým ústavem v Praze. Koná se pod záštitou velvyslance Francie v České republice, J. E. Rolanda Galharaquea, jenž se ale nemohl zahájení zúčastnit, neboť byl služebně povolán do Paříže.
Výstava se koná pod patronací Městské části Praha 6. Její starosta Mgr. Ondřej Kolář ve svém vstupu zauvažoval o době generála Pellé:
„Na jedné straně bych chtěl žít v době Pellého. Byla to krásná nadějná doba. Ale na druhé straně bych nechtěl žít ve válce. Byla to strašná událost. A tak to hlavní, co si z výstavy odnáším je, že ani vojáci ve válce nezapomínají na krásy života bez války…“
Kromě dokumentů o generálovi Pellé jsou zde vystavena díla těchto autorů:
Maurice Pellé, Emil Filla, František Kupka, Josef Váchal, Otto Gutfreund, Vojtěch Preissig, Oldřich Koníček, Emanuel Korecký, Otakar Nejedlý, Viktor Stretti, Ladislav Šíma, Václav Špála, Jan Štursa, Max Švabinský…
Hodnocení: 100 %
Richard Koníček
Foto: © Richard Koníček