Úvod > Franz Schmelz feat. Mark Ther aneb když svými krajinnými kresbami diváka nešokujeme, jen emocionálně ovineme

Franz Schmelz feat. Mark Ther aneb když svými krajinnými kresbami diváka nešokujeme, jen emocionálně ovineme

06.02.2015 14:37

„Dávám prostor divákovi: nechci být doslovný, ale nechávám na každém, aby si našel vlastní cestu, jak vše chápat.“

Mark Ther, 2011

Nau Gallery - Praha
4. 2. – 13. 3. 2015

Byli jsme pozváni týmem NG na vernisáž kreseb Marka Thera do Nau Gallery! Vystavili jsme autorův cyklus vskutku křehkých a něžných sítotiskových kreseb, tedy zcela neznámou část díla Marka Thera (na foto vlevo). Vernisáž za obrovské účasti návštěvníků zahájil galerista Mikuláš Novotný (na foto vpravo) a kurátor Otto M. Urban (na foto uprostřed), který již delší dobu spolurpacuje s Markem Therem.

Co nevíme o autorovi, výtvarníkovi i filmaři

„Výstava představila práce Marka Thera, který se již v pol. minulého desetiletí profiloval nejen jako klíčový představitel své generace, ale i jako umělec, jehož výtvarné vidění dalece přesahuje domácí kontext.

Jeho tehdejší tvorba byla téměř výhradně spojena s videem a s filmem. Ther ve svých ´videofilmech´ vždy propojoval sofistikované zobrazení se silným příběhem, jehož téma specifickým zobrazením umocňoval, dával mu jak emocionálně, tak intelektuálně silné zázemí. Přestože Thera nezajímaly ´videoartové efekty´, byly a jsou jeho filmy výsostně výtvarné.

Postupně si vytvořil specifický obrazový svět, jenž se díky dlouhým střihům, neodbytně dostává do divákova podvědomí. Jakoby nekonečné scény však mají silnou obrazovou dynamiku, která je postupně silnější a jakoby na diváka začíná svou neúprosností útočit. Důležitou roli má v Therových filmech prostředí, exteriér i interiér jsou vlastně určitým strůjcem příběhů a jejich pozorovatelem. Je to jakýsi voyeurismus, kterým dívání spojujeme s pochopením a libostí. Zejména krajina je v Therově vidění sugestivní. Jednotlivé záběry, někdy trvající i několik minut, nutí diváka překonávat prvotní pocity nudy z opakování a začít vnímat statickou krajinu jako něco, co prochází neustálou obměnou v závislosti na intenzitě divákova vnímání. Intenzita zobrazení vychází i z pečlivé přípravy, z detailního rozkreslení jednotlivých scén, z filmového storyboardu. Ther střídá panoramatické záběry s blízkými horizonty, pohledy do nitra s detaily stromů, kořenů, květin a mech. Mezi vrcholné příklady Therovy práce s personifikací krajiny jako všudypřítomného démona, jenž ovlivňuje na a určuje naše vnímání, patří například videofilmy Was für Material (2007) nebo Pflaumen (2011).

Jeho nové kresby jsou fragmentárními a křehkými záznamy vnitřních krajin, které existují jen ve svých hrubých obrysech, ve vzpomínkách, které si dokážou vybavit jen některé motivy. To z konkrétních míst vytváří obecnější symboly, které se svým hledáním ztraceného času aktualizují a stávají se tak proměnlivými alegoriemi relativizujícími napětí mezi minulostí a přítomností.“

(text: Otto M. Urban leden – únor 2015)

Hudební doprovod nám dopřál Ondřej Vicena.

Mark Ther

* 1979 Praha
je český výtvarník, autor videoartu a laureát ceny Jindřicha Chalupeckého
po prarodičích z otcovy strany má sudetoněmecké kořeny
dětství strávil ve Waldkraiburgu
malbu studoval na Střední umělecké škole Václava Hollara a Akademii výtvarných umění, kde docházel do malířského ateliéru Vladimíra Skrepla, časem ale přešel k tvorbě nových médií (videoartu) pod pedagogickým vedením Michaela Bielického
jeho krátká, pro leckoho šokující videa otevřela sexuální i historická tabu v české společnosti
2011 mu byla udělena cena Jindřicha Chalupeckého, určená pro mladé výtvarníky do 35 let/porota ocenila "konfrontaci sporných momentů, výstřední estetiku a reference k popkultuře" (zdroj: Wikipedia)
videofilmy

M. C. A A. H. (2001)

My Pleasure (2003)

Miss Krimi (s Ondřejem Brodym)

Der kleline blone und sein rotter Koffer (Blonďáček a jeho červený kufr)

Pflaumen (Švestky)

Das wandernde Sternlein (Putující hvězdička)