František Jungvirt a Barbora Kotěšovcová: Fashion Glass aneb když módu a sklo propojíme v jeden umělecký zážitek…
Galerie Kuzebauch - Praha
6. 8. - 25. 9. 2020
Galerie Kuzebauch, kam často a rádi zavítáme, neboť sklo, na něž je tato galerie zaměřena převážně, patří - a jistě nejen pro nás - k nejpřitažlivějším uměleckým médiím. Dramaturgie galerie ale nepředstavuje nikdy ´jen´ skleněné artefakty, ale snaží se - výběrem autorů a jejich tvůrčími počiny - představit sklo jinak než v běžných galeriích.
Nejnovější výstava Fashion Glass od autorů Františka Jungvirta a Barbory Kotěšovské byla dalším dokladem a dokázala se ještě od ostatních výstav v Galerii Kuzebauch odlišit. A to se jednalo o prvovýstavu obou autorů! Není divu, že provozovatelé galerie, Ing. Lucie Havlová a MgA. Tomáš Hendrych, připravili návštěvníkům výstavy překvapení.
Doslova.
Hlavní galerijní prostor byl totiž až do zahájení tajemně uzavřen, zakryt a návštěvníkům tajen, zatímco jiné prostory, zejména oblíbená a krásná zahrada - a jak podotkl Tomáš Hendrych - i přilehlé náměstí, byly všem plně otevřeny. Proč? To nám pak v úvodním slovu, jež se konalo v zahradě, náležitě objasnil.
Slova chvály na zahradní slavnosti
Tomáš Hendrych začal tím, že sklo a světlo tradičně patří k sobě. A vždy u každé výstavy je klíčovou otázkou, jak správně artefakty nasvítit. Na tom nic není. Ale tato výstava nejsou jen správně a vhodně nasvícené artefakty, ale světlo je i plnohodnotný partner vystavených děl obou spoluautorů.
Takže to,
s nímž výtvarníci přišli při koncipování výstavy,
se stalo doslova scénickou instalací.
A při jednávání o podobě výstavy se zkušení provozovatelé i kurátor výstavy nestačili divit nápadům a představám autorů. A to se jedná - jak Tomáš Hendrych zdůraznil - o nejmladší vystavovatele v galerii Kuzebauch za dobu její historie.
Slova Tomáše Hendrycha potvrdil kurátor výstavy i celé galerie Kuzebauch PhDr. Petr Nový, jinak hlavní kurátor Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou. Přiznal, že rozhodně tuhle výstavu netvořil s autory on, ale autoři s ním. Což potvrdilo, že kurátorování výstav není a nemusí být žádná kuratela. Že jeho role v tomto případě byla fakticky ´jen´ diskusí o tom, jak vše nejlépe nainstalovat, aby toho ve výstavním prostoru nebylo mnoho nebo málo, a aby to byla vypovídající instalace spoluvytvářená světlem.
Ocenil také, že František Jungvirt je schopen své myšlenky a představy dotáhnout do konce a dokázat, že jsou opravdu realizovatelné. Stejně příjemně, i lety praxe zkušeného Petra Nového dokázala překvapovat i spoluautorka vystavených děl, Barbora Kotěšovská. Výsledkem tak vznikl zcela jiný typ spolupráce mezi tvůrci a kurátorem, než jaký kdy Petr Novotný poznal. A jak připustil, velmi osvěžující. Protože, jak dodal, kurátor potřebuje nasávat nové impulzy a poznávat nové nápady, aby sám sebe posouval a obohacoval. Proto si také vybírá ke spolupráci nejraději nové, mladé autory. Všechny autorské plány a představy by ale byly k ničemu, kdyby nenašly pochopení u vedení galerie, v níž mají být realizovány. A k tomu je Galerie Kuzebauch přímo ideální.
Tomáš Hendrych potvrdil, že půlrok před výstavou, když se setkal s autory, viděl jen skici toho, co by výstava měla přinést. Na prvý pohled se mu to zdálo až nerealizovatelné. Každým dnem ale zjišťoval, že to realizovat půjde a že vzniká mimořádná expozice.
Poslední slovo patřilo Františku Jungvirtovi, za dvojici autorů. Poděkoval všem, co se na realizaci podíleli, ale hlavně Galerii Kuzebauch a Petru Novému, že jejich představám uvěřili a dali více méně volnou ruku a podporu.
A pak už došlo nejen k zahájení výstavy,
ale hlavně odtajnění zákrytu,
jenž nám tajil obsah galerijního prostoru.
A my vešli do světa fantazie, krásy, křehkosti a autorské invence.
A teď slovo odborníka, kurátora výstavy Petra Nového
„Pokud by bylo nutné vystihnout podstatu naší doby jedním slovem, nabízí se výraz propojení. Stejně jako se v reálném životě stírají skutečné i pomyslné hranice, je tomu i v umění. Sklo je už alespoň od poloviny 20. století materiálem vyhledávaným k výtvarným experimentům.
Vychází se především z opticko-estetických vlastností, ať již adorovaných nebo popíraných. Pokud se sklo v rámci kreativního procesu kombinuje s jinými materiály, nebývají rovnoprávné, ale služebné. Svět sklářského umění je v tomto ohledu uzavřený a v podstatě - přes svůj inovační étos - konzervativní. Výjimky ale samozřejmě existují. A jejich společným jmenovatelem je snaha o plnohodnotné prolnutí sklářského umění s dalšími výtvarnými obory.
Sklář František Jungvirt (*1996) a módní návrhářka Barbora Kotěšovcová (*1997), studenti pražské UMPRUM, šli ve své kolekci pro Galerii Kuzebauch ještě dál. Nejen, že v jejich pojetí sklo a textil splynuly v jedno, ale oba tvořili od počátku společně. Výsledkem je soubor organických kreací, jež mohou evokovat neznámé vesmírné formy života či lidským okem neviditelné organismy žijící s námi tisíce let.
Estetika jednotlivých objektů a volba materiálů jsou koncepčně a funkčně propojené, tak jako tělo modelky a oděv na molu a skleněný objekt se soklem na výstavě. Proto Fashion Glass. Odkaz na módní přehlídky i galerijní prezentaci.
Přes všechna teoretická pojednání je umění z dlouhodobého hlediska neuchopitelnou entitou. Neexistuje zaručený recept, jak jej vytvořit, a pohled na to, co jím je a není, se mění s každou generací kritiků. František Jungvirt a Barbora Kotěšovcová přišli s konceptem, jenž rozhodně není samoúčelný. Výmluvně ukazuje, že tvůrčích cest k cíli je bezpočet, ač to nemusí být na první pohled zřejmé. Vše v duchu přísloví, co je s námi několik tisíc let - Kdo hledá, najde!“. (text: Petr Nový))
Další výstavní vrchol jedné výjimečné pražské galerie
Závěrem připomeňme, že Galerie Kuzebauch vznikla v Praze již v roce 2012. Prezentuje opravdu výjimečné příklady studiových děl jak mladých, tak již zavedených designérů a výtvarníků, jimž tak neúnavně napomáhá ke zviditelnění, a to napříč uměleckými obory doma a v zahraničí. Zaměřuje se zejména na výstavy sklářských výtvarníků.
A má z čeho vybírat. Přes 100 malých sklářských dílen a skláren v ČR umožňuje jednotlivým tvůrcům vlastnoručně nejen tvůrčím způsobem pracovat, ale i umělecky experimentovat s různorodými sklářskými technikami a vytvářet tak často opravdu zcela jedinečná díla. Je to pádný doklad toho, že už po staletí budovaná tradice českého sklářství dál stojí nejen na historii, bílém sklářském písku a zručných řemeslnících, ale především na lásce ke sklu jako takovému a také znalostech, které se dědí z generace na generaci a rozvíjejí dál a dál. Dokladem je i výstava Fashion Glass, spojující módu a sklo v mimořádný umělecký zážitek. Co ještě dodat? Nic. Jen, že navštívit Galerii Kuzebauch a stávající výstavu stojí za to.
169 00 Praha 6 - Břevnov
Říčanova 19
Máme otevřeno:
po - pá: 9.00 - 17.00 hodin
(vstup přes Bistro a Café Kuzebauch,
popřípadě zazvonění na zvonek Happy Materials)
Vstup: volný
Hodnocení: 100 %
Richard Koníček (zdroj: tisková zpráva)
Foto: © Ing. Olga Koníčková, © Agnes Willow (1 x)