Francouzsko-Česká „Harmonie protikladů“ aneb, když se smyslové vjemy snoubí s poetickým obsahem díky geometrické abstrakci
Harmonie protikladů
Miloš Cvach a Sophie Curtil
12. 4. – 15. 6. 2025
Museum Kampa
Výstava českého umělce Miloše Cvacha (nar. 1945) a
francouzské umělkyně Sophie Curtil (nar. 1949) si
klade za cíl nastínit jejich tvůrčí vývoj
od studijních let do současnosti.
Společná výstava Sophie Curtil a Miloše Cvacha divákovi nabízí
nevšední zážitek ze souhry dvou citlivých pozorovatelů, kteří
dovedou odhalit krásu ve všednosti a
vzácné objevy přetlumočit do metaforické výtvarné podoby, v níž se
smyslové vjemy snoubí s poetickým obsahem.
Kdybychom chtěli škatukovat
Hudební projevy, slovní projevy, výtvarné projevy, vše vědomě i podvědomě, třídíme, řadíme, srovnáváme a zařazujeme do nějakých pomyslných škatulek.
Teoretici umění v tom mají praxi. A je to asi v pořádku, je to jejich práce. Ale co umělci sami a co diváci? Ano, mnozí autoři se sami hrdě hlásí k nějakému -ismu, k nějakému směru a sami se tak řadí do nějaké té - umělcům uměle - vytvořené škatulky. A divák? Jen málokterý však poslouchá hudbu, čte knihy či jde na výstavu jen proto, že nabízené umění kdosi zařadil do nějaké uměnovědné škatulky. Daleko víc je těch, kteří poslouchají, čtou anebo se dívají na něco bez ohledu na škatulku, do níž je to či ono teoretiky vřazeno. Daleko častěji si vybírají to své umění, proto, že jejich zaujetí je motivováno tím, nejjednodušším hlediskem, že se jim to líbí. Také umělci tvoří spíše sami ze sebe, než omezováni a směrováni v rámci jakési někým vybudované škatulky. A to, že tam pak třeba patří, zjišťují často až na koncertě, při křtu knihy nebo na vernisáži výstavy.
I tvůrci, jakými jsou Sophie Curtil a Miloš Cvach, nehledí na škatulku, do níž jsou umístěni, ale tvoří tak, jak jim velí srdce, um a nejvhodnější forma k jejich vyjádření. A nijak zvlášť při tvorbě neřeší, že jsou řazeni do dvou obdobných „škatulek“, tedy do minimalismu a hnutí Arte Povera. I když je to samozřejmě z hlediska teoretiků umění pravda, je dobře, že autoři si s tím zase tak moc hlavu nelámou. Proto vytvářejí tak krásná a inteligentní díla…
Sophie Curtis a Miloš Cvach jsou především autentičtí
Tisková zpráva k výstavě Sophie Curtis a Miloše Cvacha, nazvané Harmonie protikladů uvádí:
„ Výstava v chronologické linii a ve vzájemné konfrontaci odhaluje specifika, průniky i odlišnosti autorů, jejichž privátní i pracovní cesty se spojily před půl stoletím.
Jejich tvůrčí osobnosti krystalizovaly v klimatu svobodné společnosti ve Francii, kam Miloš Cvach v polovině sedmdesátých let minulého století odešel z československé normalizační totality za svou ženou Sophií.
Oba tak mohli přirozeně vstřebávat dobové tendence světového umění, jako byly například minimalismus či hnutí Arte povera, a na jejich pozadí formulovat svůj autentický výtvarný projev.“
Malá vsuvka o dvou pojmech
Samozřejmě jsme zalovili, jak se to dnes běžně dělá, ve vševědoucí Wikipedii. A tam jsme se dozvěděli, že:
· Minimalismus
je umělecký směr, který se v 50. letech 20. století objevil v sochařství a malířství a postupně se rozšířil i do dalších oblastí umění. …
Vznik tohoto směru bývá vysvětlován jako reakce na subjektivní pojetí abstraktního expresionismu.
Minimalistická díla bývají vytvořena z elementárních atributů, používají většinou jednoduchou geometrickou formu…
Použití jednoduchých prostředků slouží k dosažení maximálního účinku odstraněním všeho nepodstatného.
· Arte Povera
Doslova „špatné umění“, bylo umělecké hnutí, z konce 60. a počátku 70. let minulého století ve velkých městech po celé Itálii…
Termín stvořil italský umělecký kritik German Celant v roce 1967…
V rámci hnutí pak začali umělci útočit na hodnoty zavedených institucí, tedy vlády, průmyslu a kultury…
(zleva: Terezie Zemánková a Sophie Curtil)
O něco moudřejší, zalovme tentokrát v tiskové zprávě
Autorkou tiskové zpráv y je Terezie Zemánková, kurátorka výstavy Harmonie protikladů a z její komentované prohlídky bylo víc než patrné její zaujetí pro tvorbu Sophie Curtil a Miloše Cvacha, stejně jako hluboká znalost problematiky.
Ze dvou výše uvedených charakteristik tvorby obou autorů tedy vyplívá, že smyslem jejich tvorby je především svobodné vyjádření jejich vlastních pocitů a to, co nejmarkantnějším způsobem. Na škatulky nehledě, jejich množství se nelekaje. Jsou zkrátka sví a to je to nejúžasnější, co rezonuje z úst, mysli i srdce diváka. A jak, že to celé tedy formuluje odborná tisková zpráva Terezie Zemánkové?
„ I když se oba autoři vyjadřují jazykem geometrické abstrakce, jejich tvorba zůstávala vždy pevně ukotvena v konkrétním světě – především v krajině a architektuře měst.
Jejich kreativní proces se odvíjí od důkladného pozorování přírodních i kulturních jevů, přes zkoumání jejich vnitřních zákonitostí až po jejich výsledné převedení do výmluvné výtvarné zkratky.
Tvarosloví i kolorit děl Miloše Cvacha vykazují spřízněnost s estetikou přisuzovanou Dálnému východu.
Precizně zkonstruované tvary reliéfů mají lehkost a eleganci buddhistických svatyní. Chladně pastelové odstíny lesklého laku na povrchu tvarované překližky jen místy protne sytě barevný akcent. Prosazují se zde poetické vlastnosti elementů vody a vzduchu s jim vlastní dynamikou vzletu a pádu, výtrysku a proudění.
Z grafických listů a především z pastelových kreseb Sophie Curtil oproti tomu sálá žár arabské pouště, kde se na pozadí ztemnělé oblohy rýsují obliny písečných dun a siluet islámských staveb. V jejich obrysech, stejně jako v sytých valérech okrů, kadmií a ultramarínů, se manifestují živly země a ohně. Zažehnutí, stmívání, rozjasňování, prozařování, planutí a další světelné děje na ploše papíru rozpoutávají dramatickou hru světel a stínů, a modelují tak objemy těles kosmických dimenzí.“
Na počátku byla kniha
V tomto případě pochopitelně není myšlena Bible, ta byla na počátku všeho vůbec, hned po slovech - Budiž světlo! Ne, ne, v tomto případě byla na počátku kniha obou vystavujících autorů s názvem „K umění čtvero cestami“ (L’art par 4 chemins). Jak uvádějí autoři koncepce výstavy, tak současná mimořádně objevná výstava v Museu Kampa, nazvaná Harmonie protikladů, se právě touto knihou Sophie Curtil a Miloše Cvacha inspirovala. Autoři knihy ve svém díle, tak trochu až jakémsi manifestu jejich vlastní tvorby, provedli rozbor a výklad klíčových děl z historie výtvarného umění. Sami tím naznačili, jak chápat jejich vlastní tvorbu. Doslova jimi řečeno, jako „poetiku čtyř živlů“, kterou před nimi a vlastně tak trochu i pro ně, zformuloval významný francouzský filosof a estetik, Gaston Bachelard.
Procházíme výstavou
Malého průvodce výstavou obdrží každý návštěvník. A v něm se dočte následující základní výklad uspořádání obou výstavních prostor.
„V prvním sále přízemí hlavní budovy Musea Kampa je v paralelních liniích naznačen vývoj rané tvorby obou autorů.
Druhý sál je prostorem pro vzájemný dialog, jejich tvorby od poloviny 80. let, kdy oba dozráli k osobitým uměleckým výrazům, jež jsou pro ně tak charakteristické.“
Průvodní „bedekr“ k výstavě, také upozorňuje na zásadní hlediska tvorby obou autorů.
„Navzdory formálním podobnostem má tvorba obou umělců rozdílná východiska i poselství. Odráží se v nich výše zmíněná symbolika čtyř základních elementů – země, vody, vzduchu a ohně, jejichž souzvuk tvoří přirozený rytmus přírody.
V pastelových kresbách Sophie Curtil vidíme živly země a ohně, zatímco v tvarosloví a barevnosti objektů Miloše Cvacha nacházíme naopak živly vody a vzduchu.
Výstava tím vytváří kýženou, pulsující ale nedělitelnou, Harmonii protikladných principů.
Tvorba obou autorů představuje jejich specifický a spirituální přístup a rezonuje tak - v jejich pojetí- výtvarné umění posledního padesátiletí.
Souhlasit s Terezií Zemánkovou lze plně i v závěru její tiskové zprávy, kde se říká:
„Společná výstava Sophie Curtil a Miloše Cvacha divákovi nabízí nevšední zážitek ze souhry dvou citlivých pozorovatelů, kteří dovedou odhalit krásu ve všednosti a tyto vzácné objevy přetlumočit do metaforické výtvarné podoby, v níž se smyslové vjemy snoubí s poetickým obsahem.“
Sophie Curtil
· Malířka a grafička
· * 1949, Paříž
· 1971 ukončena studia na pařížských vysokých uměleckých školách
· 1972 studijní stáž v grafickém ateliéru AVU Praha
· Do poloviny 80. let se věnuje výhradně grafické technice (suchá jehla)
· Od poloviny 80. let pro sebe objevuje suchý pastel, který jí umožnil propojení kresby s malířským přístupem a do děl tak vnáší zářivou barevnost.
· Plynulé stupňování tónů, iluze objemů geometrických tvarů, vesmírný prostor a proměny světla.
· Od poloviny 90. let se navrací zpět k suchým jehlám.
· Tvoří tisky pro bibliofilie
· Celoživotně působila v roli animátorky Centra Pompidou
· Vydává edukační knihy o umění, zčásti i s Milošem Cvachem
(zleva: Sophie Curtil, Miloš Cvach a Terezie Zemánková)
Miloš Cvach
· Sochař, kreslíř a grafik
· * 1945 Vír na Moravě
· 1983 – 1970, studium sochařství na AVU Praha
· Po studiu opouští klasické pojetí soch a začíná experimentovat s přírodními materiály
· Soustřeďuje se na analýzu vnitřních vztahů v prostoru a prostup hranic mezi malbou a sochou
· Na přelomu 70. a 80. let objevuje minimalismus, práci s překližkou a barevnými laky.
· Vznikají prostorové, rozměrné, reliéfy, z ohýbané překližky s lesklým a barevným povrchem.
· Od poloviny 80. let už u něj tato tvorba převažuje
· Při tvorbě reliéfů zohledňuje vždy také prostředí, kam mají být díla umístěna
· Jeho současnou tvorbu doplňují i kresby, grafiky a autorské knihy.
· Působil jako pedagog na Sorbonně
· Pracoval jako animátor v Centru Pompidou
Text připravil: Richard Koníček
Foto: autor
Harmonie protikladů
Miloš Cvach a Sophie Curtil
12. 4. – 15. 6. 2025
Museum Kampa
Přízemí hlavní budovy
